ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1257.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1257/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. Z. Ř., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 42/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2006, č. j. 16 Co 373/2006-242, ve znění opravného usnesení ze dne 14. prosince 2006, č. j. 16 Co 373/2006-248, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.696,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. 2. 2003, č. j. 9 C 42/2000-169, uložil žalované České republice povinnost zaplatit žalobci 88.900,- Kč, žalobu ve vztahu k původně žalovanému Ing. J. K. zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2003, č. j. 29 Co 269/2003-204, rozsudku soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu proti oběma žalovaným zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. 3. 2006, č. j. 25 Cdo 322/2004-227, rozsudek odvolacího soudu v části výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se zamítá vůči žalované, a jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, odmítl dovolání, pokud směřovalo proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o nároku žalobce vůči Ing. J. K., a o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Vyslovil, že pokud Ministerstvo financí disponovalo informacemi svědčícími o neobvyklém obchodu ve smyslu ustanovení §1 odst. 1, 5 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, případně o trestném činu (§10 odst. 2 zákona), mělo učinit potřebné kroky, které - byť samy o sobě nebyly způsobilé provedení transakce zamezit, mohly vést v konečném důsledku k tomu, že by po zásahu orgánů činných v trestním řízení k převodu prostředků nedošlo. Jestliže tak ministerstvo v rozporu se zákonem stanovenými požadavky na jeho činnost neučinilo, šlo by o nesprávný úřední postup, jehož existence je vedle vzniku škody a vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody jednou z podmínek odpovědnosti státu za škodu podle ustanovení §18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Uložil proto odvolacímu soudu, aby zhodnotil, zda byly splněny další zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tj. zejména vznik škody (majetkové újmy vyjádřitelné v penězích), kterou žalobce spatřuje ve snížení hodnoty majetku podílového fondu připadající na podílové listy v jeho držení, s tím, že dalším předpokladem je, aby škoda byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 10. 10. 2006, č. j. 16 Co 373/2006-242, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2006, č. j. 16 Co 373/2006-248, vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je podílníkem tří otevřených podílových fondů A., přičemž od každého z nich má v držení 50ks podílových listů v celkové hodnotě 88.900,- Kč. Finančně – analytický útvar Ministerstva financí pozastavil provedení platebního příkazu na převod částky 1.232.010.000,- Kč do zahraničí za nákup akcií D. P., a. s., k tíži uvedených podílových fondů, avšak trestní oznámení nepodal, takže finanční transakce byla provedena. Odvolací soud doplnil dokazování o výpis z obchodního rejstříku společnosti C. F., z něhož zjistil, že je od 22. 2. 1999 v likvidaci, a vázán právním názorem a pokyny Nejvyššího soudu ČR ve zrušovacím rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, neboť škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku dosud nevznikla (§154 o.s.ř.). Vznik škody na straně podílníka totiž předpokládá, že jeho právo na plnění z podílového listu není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat, což žalobce nenamítá; tvrdí jen, že neoprávněným převodem peněz z fondů klesla majetková hodnota podílových listů. Za situace, kdy žalobce je stále držitelem podílových listů a probíhá likvidace investiční společnosti, může mu škoda vzniknout teprve při skončení likvidace, tedy až tehdy, nebude-li jeho nárok jako spolumajitele majetku v podílovém fondu uspokojen v rámci likvidace, kdy se podílníci podílového fondu stávají věřiteli likvidované společnosti. Uvedený závěr plně odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu (rozhodnutí vedená pod sp. zn. 25 Cdo 803/2003, 25 Cdo 953/2003, 25 Cdo 1536/2003). Z těchto důvodů považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 58/1969 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. a podle §241a odst. 3 o.s.ř., a má za to, že odvolací soud se v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu ČR vůbec nezabýval otázkami, jejichž zhodnocení mu dovolací soud uložil. Namítá, že majetek v podílovém fondu je společným majetkem podílníků, jak vyplývá ze zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a nikoli majetkem investiční společnosti, proto nemůže být předmětem likvidace této společnosti a žalobce se ani nemůže podílet na jejím likvidačním zůstatku. Pokud tedy dojde k neoprávněnému odčerpání či převedení majetku z podílového fondu, vzniká majetková újma přímo podílníkům, nikoli investiční společnosti. Jelikož v příčinné souvislosti s pochybením žalované došlo ke vzniku majetkové újmy žalobce (snížení hodnoty jeho podílu v podílovém fondu), navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná zcela ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu, že vznik škody na straně žalobce nelze dovodit, neboť likvidace investiční společnosti do okamžiku vyhlášení rozhodnutí soudu neskončila, a jelikož je žalobce držitelem podílových listů, škoda mu může vzniknout až po skončení likvidace, pokud v rámci ní nebude jeho nárok uspokojen. Odvolací soud v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu zkoumal otázku vzniku škody, žádného procesního pochybení se nedopustil a jestliže dospěl k závěru o neexistenci škody na straně žalobce, nemusel již zkoumat další předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žaloba na náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty podílových listů je předčasná, neboť v době rozhodování soudu ještě nevznikla škoda, jejíž náhrady se žalobce jako podílník podílových fondů po státu domáhá z důvodu, že stát nezamezil neoprávněnému převodu peněz z fondů tím, že nepodal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu, ač tak měl podle zákona č. 61/1996 Sb. učinit.
Vznik škody na straně poškozeného je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle hmotného práva a na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn uvedený zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení §154 o.s.ř., které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 953/2003, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1536/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR pod C 2288 a C 2822).
Odvolací soud při zkoumání podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při prověřování neobvyklého obchodu ve smyslu ustanovení §1 odst. 1, 5 a §6 zákona č. 61/1996 Sb. respektoval pokyn dovolacího soudu, aby v dalším řízení zhodnotil, zda byly splněny další zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tj. zejména vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Dovodil-li odvolací soud v nyní přezkoumávaném rozhodnutí, že za situace, kdy žalobce je stále držitelem podílových listů a probíhá likvidace investiční společnosti, může mu škoda (spočívající v poklesu majetkové hodnoty podílových listů v důsledku neoprávněného převodu peněz z fondů, kterému stát nezabránil) vzniknout teprve při skončení likvidace, je tento závěr správný a za této situace je správný i jeho závěr, že z tohoto důvodu nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí splněn základní předpoklad pro založení odpovědnosti státu za škodu, a že tudíž je žaloba předčasná. Uvedená otázka na obdobném skutkovém základě již byla řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, publikovaném pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007, na nějž ostatně odvolací soud v napadeném rozhodnutí přiléhavě odkazuje a ve kterém Nejvyšší soud vyložil, že škoda, spočívající v tom, že nároky plynoucí podílníkům fondu z podílového listu nebyly v důsledku špatného hospodaření s majetkem v podílovém fondu plně uspokojeny, může v případě probíhající likvidace investiční společnosti vzniknout podílníkům až při skončení likvidace, neboť majetková újma jim vzniká teprve tehdy, není-li jejich nárok jako spolumajitelů majetku v podílovém fondu, který investiční společnost spravuje, uspokojen v rámci likvidace, popř. konkursu; právě při výkonu své působnosti je totiž likvidátor povinen plnit závazky likvidované společnosti vůči jejím věřitelům a je-li společnost předlužena, podá návrh na prohlášení konkursu (§72 obch. zák.); věřiteli společnosti jsou přitom v rámci likvidace i podílníci podílového fondu, který spravuje.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a odpovídající ustálené soudní praxi Nejvyššího soudu, který proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem, krácená o polovinu (§3 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po 1. 9. 2006). Sazba odměny za úkon představuje částku 22.420,- Kč, po krácení 11.210,- Kč, plus 300,- Kč paušál a 19 % DPH, celkově 13.696,90 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2009
JUDr. Petr Vojtek , v. r.
předseda senátu