ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1619.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1619/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) H. M., a b) H. Č., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) T. & P. s.r.o., zastoupené advokátem, a 2) H. – H. s.r.o., za účasti Č. p., a.s., jako vedlejší účastnice na straně žalovaných, o zaplacení 1.139.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 87/2001, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 Co 118/2006-339, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 Co 118/2006-339, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, č. j. 13 C 87/2001-293, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním částku 1.027.803,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 8. 10. 2001 do zaplacení, žalobu co do částky 111.297,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 8. 10. 2001 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Rozhodl tak o nároku žalobkyň uplatněném proti první žalované, která chybně zpracovala projektovou dokumentaci, a proti druhé žalované, která při stavbě rodinného domu neprovedla náležitě izolace, takže dům byl brzy po předání zaplaven podzemní vodou a v důsledku toho poškozen. Předchozí rozsudek okresního soudu v této věci ze dne 25. 11. 2002, č. j. 13 C 87/2001-90, jímž byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2003, č. j. 19 Co 122/2003-104, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že první žalovaná na základě smlouvy o dílo ze dne 6. 1. 1994 vypracovala projektovou dokumentaci ke stavbě rodinného domu manželů M.h a druhá žalovaná na základě smlouvy o dílo ze dne 20. 8. 1997 stavbu rodinného domu podle této dokumentace provedla. Několik dní po předání domu začalo docházet vlivem tlaku spodních vod k opakovanému zaplavování sklepních prostor, promáčení zdiva a narušení betonové mazaniny v suterénu. Podle závěrů znaleckých posudků hlavní příčinou pronikání vody do objektu byla nedostatečná hydroizolace stavby způsobená jak chybami v projektu, tak nedbalým provedením izolace při realizaci stavby. Soud dospěl k závěru, že obě žalované porušily ust. §9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, a odpovídají podle §420 obč. zák. za majetkovou újmu spočívající v poškození domu, a to společně a nerozdílně (§438 odst. 1 obč. zák.), neboť v řízení vyšlo najevo, že závažných pochybení se dopustila druhá žalovaná při realizaci stavby i první žalovaná, jež navrhla vadný projekt. Vznesenou námitku promlčení neshledal soud prvního stupně důvodnou a na základě znaleckého posudku určil výši náhrady škody.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 11. 2006, č. j. 21 Co 118/2006-339, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně domáhají náhrady škody, která jim vznikla tím, že budou muset vynaložit peněžní prostředky na uvedení stavby do původního stavu, když dům je poškozen vnikáním vody do sklepních prostor, a bude třeba jednak uvést do původního stavu ty stavební konstrukce, které byly průsakem vody poškozeny, a jednak provést práce směřující k odstranění vad na izolaci, vymezily skutkově svůj nárok tak, že se ho nelze úspěšně domáhat z titulu náhrady škody podle §420 obč. zák., neboť jde o nárok vyplývající z odpovědnosti za vady. Dodavatel díla odpovídá za vady, které se vyskytnou na plnění, jenž bylo předmětem závazkového vztahu, a v daném případě předmětem díla byla celá stavba, jeho odpovědnost za vady není proto omezena jen na některé stavební konstrukce na domě. Náhrady škody by se mohl nabyvatel domáhat pouze v případě, kdyby došlo v důsledku vadného plnění ke škodě na jiných jeho věcech, než které byly předmětem plnění ze závazkového vztahu. Odvolací soud s odkazem na vývoj soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1612/2004) zaujal odlišný právní názor na kvalifikaci uplatněného nároku, než který vyslovil ve svém předchozím zrušujícím usnesení.
Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítají, že odvolací soud, ač uvedl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, a aniž provedl důkaz sanačním projektem nebo jiný důkaz, dospěl k názoru, že uplatňují nárok vyplývající z odpovědnosti za vady. Odvolacímu soudu vytýkají zásadní pochybení při právním posouzení uplatněného nároku, neboť při svém rozhodnutí vycházel z právních závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, který je založen na jiných skutkových okolnostech než v jejich případě, kdy nejde o vadu koupené věci, ale o vadné plnění obou žalovaných, které způsobilo následné poškození svislých a vodorovných konstrukcí v suterénu a později i nadzemních částech. Právě poškození těchto dalších částí domu kvalifikují jako škodu způsobenou následkem vadného plnění, jímž je nedostatečná a vadně provedená izolace. V této souvislosti poukazují na odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a na to, že podle §510 obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla. Navrhly, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaná, druhá žalovaná i vedlejší účastnice na straně žalovaných se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnily s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., věc projednal podle ust. §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení, které jako dovolací důvod uplatňují žalobkyně, může spočívat v tom, že soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu nebo správně použitou normu nesprávně vyložil, popř. ji na skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí v obecné poloze rozlišuje odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu, uvádí jejich účel a předpoklady vzniku, avšak ne zcela přesně tato pravidla aplikuje v dané věci. Chyby v projektu i nedostatky při realizaci stavby se týkaly izolace, jež byla projektantem chybně navržena a stavitelem byla neodborně provedena. V rámci odpovědnosti za vady nastupuje povinnost zhotovitele napravit chyby v návrhu a v provedení izolace, neboť je zřejmé, že poškození stavebních konstrukcí včetně trhlin, vyboulení podlahy a další poškození stavby nebylo způsobeno samotným provedením těchto stavebních prvků, nýbrž vlhkem v důsledku vadné hydroizolace. Odstranit příčinu průsaků znamená odstranit vady izolace a jde o odpovědnost zhotovitele za vady jeho díla. Oproti tomu odstranit následky těchto průsaků znamená odstranit poškození vzniklá vadou díla (vadnou izolací) a jedná se o odpovědnost za škodu. Jestliže je požadována náhrada za újmu, jež vznikla následkem vady díla, tedy náhrada za poškození domu vlhkem následkem nedostatečné a chybné izolace způsobené nedostatky v projektu a vadami jeho realizace, jde o nárok na náhradu škody. Proto pokud žalobkyně požadovaly odstranit poškození způsobené průsakem vody do domu, k němuž došlo důsledkem vadně navržené a chybně provedené izolace, tedy v důsledku vady zhotoveného díla, požadovaly nahradit újmu, která se odškodňuje v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti (§420 obč. zák.). Není přitom významné, zda předmětem díla zhotovitele byla celá věc nebo jen její součást, a není vyloučena náhrada za škodu, jež v důsledku vady vznikla na věci, která sama byla předmětem díla. Rozlišovat je však třeba, zda je požadováno odstranění pouze samotné vady věci nebo náhrada za újmu vzniklou z této vady. Stále totiž platí zásada, že újma, která vznikla následkem vady, za níž odpovídá zhotovitel díla, se odškodňuje v rámci odpovědnosti za škodu, a v této souvislosti lze poukázat nejen na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci (usnesení ze dne 21. 5. 2003, č. j. 19 Co 122/2003-104) ale i na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (kromě již uvedeného rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, např. sp. zn. 25 Cdo 2267/2007, jež se týkají vady koupené věci, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, 25 Cdo 1618/2001, 25 Cdo 270/2001, jež se týkají vady ze smlouvy o dílo). V tomto směru k žádné změně právního názoru na rozlišení obou nároků nedošlo, jak se domníval odvolací soud.
Příčinou průsaku vody do sklepních prostor rodinného domu byla, kromě chybně zpracovaného projektu stavby první žalovanou (který nezohledňoval působení podzemních vod), také nesprávně provedená stavba domu druhou žalovanou (špatné provedení hydroizolace, nezpracování realizačního projektu, atd.). Projektant odpovídá v rámci odpovědnosti za vady pouze za vady projektu (za vadně provedené dílo, kterým je návrh stavby), odpovědnost za škodu u něho nastupuje, pokud v důsledku vad projektu dojde k majetkové újmě na straně objednatele stavby. Taktéž zhotovitel stavby odpovídá za vady své práce (např. vadně provedenou hydroizolaci), avšak pokud dojde v důsledku takto chybně provedeného díla k poškození zdiva, vzedmutí podlah, růstu plísní, jedná se o újmu, již lze reparovat v rámci nároku na náhradu škody.
Protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení uplatněného nároku z hlediska ust. §420 odst. 1 a §645 obč. zák., je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2009
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu