ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2303.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2303/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o 7.125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 252/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 68 Co 417/2008-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2008, č. j. 68 Co 417/2008-160, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 4. 7. 2008, č. j. 15 C 252/2007-144, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 7.125.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla podle žaloby vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení žalobce na JUDr. P. K. a M. S.; věc vedená Policií ČR skončila jejím pravomocným odložením podle §159a odst. 1 trestního řádu. Podle odvolacího soudu nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, neboť shromažďuje-li příslušný orgán státu podklady (důkazy) pro své rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti a právně je posuzuje, vykonává činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle §7 a 8 zákona; pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím však nebyla splněna podmínka podle §8 odst. 1 zákona, totiž zrušení či změna pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že v průběhu řízení o náhradu škody vyšlo najevo, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2007, č. j. 3 Cm 75/2005-123, byl žalobce 100% vlastníkem akcií společnosti T. S., a. s., kterou se pokusili M. S. a JUDr. K. poškodit a přivést do konkursu; k takovému závěru mohla a měla dojít již policie při vyšetřování v trestním řízení, popřípadě dozorující státní zástupce, proto nemůže být pochyb o tom, že jejich postup byl nesprávný (neprofesionální) a jejich následné rozhodnutí také. Odvolací soud se však novou skutečností vůbec nezabýval, nevzal ji v úvahu, pochybil a věc nesprávně právně posoudil, neboť nejsou-li splněny podmínky stanovené v §8 odst. 1 a 2 zákona a vyjdou najevo nové okolnosti svědčící ve prospěch žalobce a potvrzující nesprávný úřední postup nebo špatné rozhodnutí přijaté v důsledku nesprávného úředního postupu, lze náhradu škody přiznat v souladu s ustanovením §8 odst. 3 zákona s tím, že za takových okolností jde o případ zvláštního zřetele hodný. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 24. 11. 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud své rozhodnutí postavil především na právním závěru, že nelze dovodit nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb. v situaci, kdy řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení. Tento závěr je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR [srov. např. usnesení ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 2823, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), či usnesení ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3029/2005, uveřejněné tamtéž pod C 4477], podle níž ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci nepředstavují nesprávný úřední postup. Bez významu jsou proto i dovolací námitky ohledně konkrétních dovozovaných nesprávností (neprofesionality) postupu policie, příp. dozorujícího státního zástupce. V souladu se zákonem i ustálenou judikaturou je rovněž navazující právní závěr odvolacího soudu, že jednou z podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či změna takového rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru pod C 4030). Dovolateli pak nelze přisvědčit ani v tom, že nárok na náhradu škody měl být přiznán - nejsou-li splněny podmínky stanovené v §8 odst. 1 a 2 zákona, jde-li podle §8 odst. 3 o případ zvláštního zřetele hodný. Platí totiž, že podmínka zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost nemůže být splněna či nahrazena tím, že z důvodů zvláštního zřetele hodných není poškozenému přičítáno k tíži, že nevyužil možnosti podat proti dosud nepravomocnému rozhodnutí řádné opravné prostředky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2258/2003, publikované v Souboru pod C 3026).
Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložených právních otázek nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. září 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu