ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3042.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3042/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce D. N., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 218/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 2006, č. j. 19 Co 1615/2006-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 22. 8. 2006, č. j. 19 Co 1615/2006-175, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 18. 4. 2006, č. j. 10 C 218/2005-158, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu na zaplacení 5.716.742,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nenasazení policejního agenta ve smyslu §34b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v průběhu vyšetřování vedeného na základě trestního oznámení žalobce nelze považovat za nesprávný úřední postup, neboť šlo o zjišťování skutkového stavu, jehož výsledky se projevily v obsahu usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství v Č. B., ze dne 21. 3. 2000, č. j., o odložení věci podle §159 odst. 1 tr. řádu. Nejsou však splněny ani podmínky odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, neboť žalobce proti uvedenému usnesení nepodal opravný prostředek (stížnost) ve smyslu §8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), a nedošlo ani k jeho zrušení či změně. Za důvody zvláštního zřetele hodné nelze považovat skutečnosti, které nastaly víc než jeden rok po doručení usnesení o odložení věci (ztráta dokumentů při stěhování v roce 2001 či jejich zničení při povodních v roce 2002). Tvrzení žalobce o jeho nepříznivém zdravotním stavu jako důvodu zvláštního zřetele hodného je pak nepřípustnou nově uplatněnou skutečností až v odvolacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť se v něm „řeší dále uvedené právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. řeší otázky, jež jsou odvolacími soudy rozhodovány rozdílně“. Tvrdí, že proti usnesení Policie ČR ze dne 21. 3. 2000 podal v zákonné třídenní lhůtě telefonickou stížnost panu B. z II. oddělení SKPV Č. B., a z postupu vyřizování této stížnosti se oprávněně domníval, že takovéto podání je dostačující. Žalobce byl navíc v rozhodné době upoután s vysokými horečkami na lůžko a nacházel se v obzvláště obtížné životní situaci (byl vydírán lichváři, donucen se s celou rodinou vystěhovat z rodinného domu bez bytové náhrady, jeho manželka se pokusila o sebevraždu), v čemž spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu §8 odst. 2 zákona. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 12., čl. II., části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12., část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou postaveno na právním závěru, že není založena odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jestliže rozhodnutí, od nějž žalobce odvozuje vznik škody, nebylo pro nezákonnost zrušeno (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované pod C 4030 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck). Současně platí, že podmínka zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost nemůže být splněna či nahrazena tím, že z důvodů zvláštního zřetele hodných není poškozenému přičítáno k tíži, že nevyužil možnosti podat proti dosud nepravomocnému rozhodnutí řádné opravné prostředky (srov. usnesení NS ČR ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2258/2003, Soubor C 3026, či usnesení NS ČR ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 705/2002, Soubor C 1353). Jestliže tedy nedošlo ke zrušení předmětného rozhodnutí pro nezákonnost, je zcela bezpředmětné zabývat se dovolacími námitkami směřujícími k vylíčení důvodů, zda a proč žalobce proti němu nepodal opravný prostředek.
Z těchto důvodů je zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek nelze napadenému rozhodnutí přikládat po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nemá na náhradu nákladů právo, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu