ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5362.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5362/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, a 2) M. N., soudci Městského soudu v P., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 63/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, č.j. 55 Co 456/2007-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 12. 3. 2007 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 2 000 000,- Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 6. 2007, č.j. 14 C 63/2007-28, žalobu odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Protože žaloba postrádala náležitosti požadované ustanoveními §42 odst. 4 a §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), obvodní soud žalobce usnesením ze dne 24. 4. 2007, č.j. 14 C 63/2007-14, vyzval, aby tyto náležitosti ve stanovené lhůtě doplnil, především aby vylíčil, kterým nezákonným rozhodnutím došlo ke vzniku tvrzené škody, aby tuto škodu (případě jinou tvrzenou újmu) specifikoval a aby k veškerým svým tvrzením označil důkazy způsobilé k jejich prokázání, zejména k prokázání příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 16. 5. 2007, avšak vytýkané vady žaloby jím nezhojil. Jelikož se jednalo o takové vady žaloby, které soudu bránily v řízení pokračovat, obvodní soud žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o.s.ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2007, č.j. 55 Co 456/2007-34, usnesení obvodního soudu jako správné potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovoláním odevzdaným přímo do podatelny soudu prvního stupně dne 17. 1. 2008 a postrádajícím zákonné náležitosti řádného dovolání požádal dovolatel o ustanovení „advokáta ex offo“ k vypracování dovolání.
Soud prvního stupně po přešetření osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalobce usnesením ze dne 1. 7. 2008, č.j. 14 C 63/2007-60, ustanovil žalobci zástupcem advokáta.
Přípisem ze dne 6. 10. 2008 vyzval soud prvního stupně zástupce žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení zaslal soudu odůvodněné dovolání.
Podáním doručeným soudu prvního stupně 21. 11. 2008 požádal zástupce žalobce o prodloužení lhůty k odůvodnění dovolání o 9 dnů „ze zdravotních důvodů“.
Podáním doručeným soudu prvního stupně 28. 11. 2008 zástupce žalobce předložil dovolání obsahující zákonné náležitosti (označení napadeného rozhodnutí, rozsah dovolání, odůvodnění jeho přípustnosti, důvody a dovolací návrh).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nebylo v zákonné lhůtě doplněno o nezbytné náležitosti, což brání posouzení jeho opodstatněnosti.
Podle ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadené usnesení odvolacího soudu, které obsahovalo řádné poučení o dovolání, bylo žalobci doručeno 14. 1. 2008. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání pátek 14. 3. 2008.
Dovolání sepsané žalobcem bylo podáno u soudu prvního stupně dne 17. 1. 2008, tedy včas, leč neobsahovalo zákonné náležitosti (§241a odst. 1 o.s.ř.), nýbrž pouze směsici vulgárních invektiv a citací blíže neidentifikovaných cizojazyčných dokumentů postrádající zřejmý vztah k projednávané věci.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 (zastoupení dovolatele a sepsání dovolání advokátem), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobce požádal o ustanovení zástupce a soud jeho žádosti vyhověl. Usnesení ze dne 1. 7. 2008, č.j. 14 C 63/2007-60, o ustanovení JUDr. Z. S. zástupcem žalobce nabylo právní moci dne 18. 8. 2008. Lhůta, v níž bylo možno doplnit dovolání, uplynula v pondělí 20. 10. 2008. Dovolání v této lhůtě doplněno nebylo; stalo se tak až podáním ze dne 27. 11. 2008, doručeným soudu prvního stupně 28. 11. 2008. Marným uplynutím lhůty k odstranění vad dovolání se původně odstranitelné vady stávají neodstranitelnými a dovolací soud k případnému pozdějšímu doplnění již nemůže přihlížet. Jelikož dovolání podané osobně žalobcem neobsahuje přesné označení napadeného rozhodnutí, rozsah, v jakém je rozhodnutí napadáno, ani dovolací důvody (konkrétní námitky proti rozhodnutí či postupu soudu), musel dovolací soud dle §243c odst. 1 o.s.ř. za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o.s.ř. nezpůsobilé dovolání odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, se stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 27, pod C 2119).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na jejich náhradu právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu