ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1439.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1439/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce s. m. B., m. č. B. – s., zastoupeného advokátem, proti žalované J. D., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 76/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2008, č. j. 19 Co 169/2008-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. listopadu 2007, č. j. 13 C 76/2007-43, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit
a vyklizený předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku „byt č. 14, sestávající ze 2 pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC, sklepní koje, balkonu a spíže, nacházející se ve 4. podlaží nájemního domu v B., F. 345/29“; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. srpna 2008, č. j. 19 Co 169/2008-59, citovaný rozsudek soudu prvního změnil jen tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaná doručila dne 6. října 2008 Nejvyššímu soudu České republiky podání ze dne 3. října 2008 nazvané jako „Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6.8.2008, sp. zn. 19 Co 169/2008 …“. Uvedla v něm, že podává na počátku zákonné lhůty dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, neboť má za to, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dodala, že dovolání „blíže obratem zdůvodní“, a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pro úplnost zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 15. října 2008, č. j. 13 C 76/2007-66 – doručila dne 19. ledna 2009 soudu prvního stupně řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolací soud už na tomto místě připomíná, že v části výroku, kterým byla změněna lhůta ke splnění povinnosti vyklidit předmětný byt, má rozhodnutí odvolacího soudu povahu usnesení, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2007, sp. zn. 32 Cdo 3641/2007); ve věci samé však jde o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo
z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalované – advokáta
JUDr. V. F. – v pondělí 29. září 2008, odvolací soud účastníky mimo jiné poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by po podání dovolání dovolací soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v takovém případě lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Účastníci byli tedy správně poučeni o dovolání,
o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Proto poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání připadl na pondělí 1. prosince 2008. Ve lhůtě do 1. prosince 2008 mohla tedy dovolatelka podat řádné dovolání anebo – z vlastní iniciativy či na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle §241b odst. 1 a §209 ve spojení s ustanovením §43 o.s.ř. – doplnit blanketní dovolání o údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
V uvedené dvouměsíční lhůtě však dovolatelka podala pouhé blanketní dovolání (proti rozsudku odvolacího soudu), přičemž řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doručila na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 15. října 2008, č. j.
13 C 76/2007-66 – až dne 19. ledna 2009, tedy evidentně po marném uplynutí shora specifikované lhůty; proto k němu již dovolací soud nemohl přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) – uzavřít, že blanketní dovolání žalované ze dne 3. října 2008, které nebylo způsobilé zahájit dovolací řízení, muselo být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu