ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2693.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2693/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce V. S., proti žalované J. S. , zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21a, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 289/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soud v Ostravě ze dne 24. února 2009, č. j. 11 Co 14/2009-41, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované bylo uloženo vyklidit byt v jeho domě, který po zániku práva nájmu výpovědí užívá bez právního důvodu.
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem z 30. 9. 2008, č. j. 9 C 289/2007-20, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolaní žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem z 24. 2. 2009, č. j. 11 Co 14/2009-41, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby vyklidila byt č. 2 o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím, nacházející se v přízemí vpravo domu v O. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) do 15 dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná užívá předmětný byt od roku 1991 na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu označeného č. 3 a od roku 1997 podle nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce, v níž byl byt označen č. 2. Žalobce nabyl vlastnické právo k domu, v němž se byt nachází, příklepem v dražbě v roce 2004. Dne 27. 3. 2007 žalovaná převzala poštou doručenou výpověď danou jí žalobcem z nájmu bytu. K doručení výpovědi žalobce zmocnil právníka M. Č. Výpověď považoval soud prvního stupně za neplatný právní úkon pro neurčitost a nesrozumitelnost podle §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“). Ve výpovědi je byt označen č. 2, v dohodě z roku 1991 však mělo jít o byt č. 3 a změnu v číslování žalobce nedoložil. Výpověď je odůvodněná tím, že žalovaná podle §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. přes písemnou výstrahu hrubě porušuje dobré mravy v domě, porušení však nebylo blíže specifikováno a výstraha nebyla doložena. U dalšího důvodu, že podle §711 odst. 1 písm. b) obč. zák. žalovaná hrubě porušila povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného, nebylo uvedeno, za které období dluh vznikl. Výpověď z důvodu neužívání bytu nebo jeho užívání jen občas odkazovala na §722 písm. d) obč. zák., který však výpovědní důvod neupravuje, stejně jako jsou nesprávně uvedena ustanovení občanského zákoníku, která mají upravovat výpovědní důvody. Vzhledem k tomu, že nešlo o řádnou výpověď, nemohlo dojít ani k zániku nájmu bytu, a to i když žalovaná nepodala žalobu o určení neplatnosti této výpovědi.
Odvolací soud opakoval důkaz výpovědí z nájmu bytu a dospěl k závěru, že je právním úkonem dostatečně určitým a srozumitelným. Žalovaná mohla pochopit, že je jí dávána výpověď z nájmu bytu, který byl specifikován jak číslem, tak umístěním v domě a svojí velikostí. I když ve výpovědi byla nesprávně uvedena ustanovení občanského zákoníku, je srozumitelná, pokud uvádí výpovědní důvod spočívající v hrubém porušení povinnosti vyplývající pro žalovanou z nájmu bytu tím, že nezaplatila nájemné a plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu tří měsíců. Výpověď sice neobsahuje závazek žalobce, že pro ni zajistí bytovou náhradu alespoň ve formě přístřeší, ale nedostatkem této náležitosti by se soud mohl zabývat jen v řízení o neplatnosti výpovědi, takovou žalobu však žalovaná nepodala, i když o tom byla ve výpovědi poučena. Protože jí výpověď z nájmu byla doručena 27. 3. 2007, od 1. 4. 2007 běžela tříměsíční výpovědní lhůta a 30. 6. 2007 nájem žalované k bytu zanikl. Od 1. 7. 2007 užívá byt bez právního důvodu a žalobce se po právu podle §126 odst. 1 obč. zák. domáhá jejího vyklizení. Podle §712 odst. 5 obč. zák. vázal odvolací soud vyklizení bytu žalovanou na zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Za správný považuje názor soudu prvního stupně, že výpovědˇ z nájmu bytu je z jím uvedených důvodů pro nesrozumitelnost a neurčitost neplatná a že nemohla vést k zániku jejího práva nájmu k bytu. Je stále nájemkyní bytu a má právní titul k užívání tohoto bytu v domě žalobce. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (Čl. II, bod 12. tohoto zákona) - dále opět jen „o. s. ř.”.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Vady řízení podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka neuplatnila. Existence těchto vad, k nimž je dovolací soud povinen přihlížet v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), se z obsahu spisu nepodává.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 1 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Podle §711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Podle §711 odst. 4 obč. zák. má-li nájemce právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování. Podle §711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.
K určitosti výpovědi pronajímatele (§37 odst. 1 obč. zák. ) dané z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1109/2009, tak, že je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; nestačí tedy, aby např. pouze uvedl, že „nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb“, nebo že „dluží na uvedených platbách konkrétní částku“, uvedenou ve výpovědi, ale je třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil).
Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, že šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou hmotně právní (obsaženou v hmotně právním předpisu) prekluzivní. Dále dospěl k závěru, že tato lhůta začne běžet v případě, že nájemci je doručen písemný projev vůle pronajímatele směřující k ukončení nájemního vztahu k bytu výpovědí, a to i tehdy, neobsahuje-li tento projev vůle v rozporu s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák. např. poučení o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. Je tomu tak proto, že obdrží-li nájemce písemný projev vůle pronajímatele směřující k ukončení jeho nájmu bytu, je na něm, aby se o svá práva (tedy i pro něj významné právo nájmu bytu, jehož prostřednictvím uspokojuje jednu ze základních lidských potřeb – potřebu bydlení) staral. Nepodá-li proto žalobu podle §711 odst. 5 obč. zák. v tam uvedené prekluzivní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty (§711 odst. 2 obč. zák.) – vyklidit; má-li právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování (či přístřeší jako bytovou náhradu svého druhu), je povinen byt vyklidit ve smyslu §711 odst. 4 obč. zák. do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování (či po poskytnutí přístřeší). Z toho rovněž vyplývá, že výpovědní lhůta podle §711 odst. 3 ve spojení s ustanovením §710 odst. 2 obč. zák. začne v této situaci běžet i v případě absolutní neplatnosti výpovědi a že k neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nelze přihlížet až v řízení o vyklizení bytu vedeném na základě žaloby pronajímatele v případech, kdy nájemce, ač povinen (viz §711 odst. 2 a 4 obč. zák.), byt nevyklidil. Nepodal-li proto vypovídaný nájemce ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi (§711 odst. 5 obč. zák.) u soudu příslušného podle místa, v jehož obvodu se byt nachází (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2008), skončí jeho nájemní poměr k bytu uplynutím výpovědní lhůty (§710 odst. 2 obč. zák.).
V daném případě byl výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. ve výpovědi z nájmu bytu ze dne 13. 3. 2007 vymezen neurčitě, tedy neplatně ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. Protože však žalovaná žalobu o určení neplatnosti této výpovědi nepodala, její nájemní poměr výpovědí zanikl a v řízení o vyklizení bytu již nelze platnost výpovědi přezkoumávat.
Z uvedeného vyplývá, že i přes nesprávný právní názor odvolacího soudu na určitost výpovědi z nájmu bytu ze dne 13. 3. 2007, je jeho rozhodnutí věcně správné, neboť žalovaná po zániku práva nájmu užívá předmětný byt bez právního důvodu. Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
Povinnost nahradit žalobci, který byl v dovolacím řízení úspěšný, náklady nebyla žalované podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložena, neboť mu náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Marie Rezková
předsedkyně senátu