ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4821.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 4821/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) P. H., a b) Z. H., zastoupených advokátem, proti žalovanému m. P., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 34/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 2009, č. j. 6 Co 1533/2009-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. 6 Co 1533/2009-54, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. března 2009, č. j. 7 C 34/2008-35, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „výpověď z nájmu bytu číslo 1 první kategorie o velikosti 4+1 v prvním poschodí domu číslo popisné 380 v ulici T. v P. ve vlastnictví žalovaného, doručená žalobci a) dne 28. 1. 2008 a žalobci b) dne 26. 3. 2008 je neplatná“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů uvedly, že žalobu o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, odůvodněnou dluhem žalovaných na nájemném a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 11.960,50 Kč za specifikované měsíce, podali žalobci 26. 11. 2008, tj. po uplynutí 60 denní lhůty ode dne doručení výpovědi (žalobci 28. 1. 2008 a žalobkyni 26. 3. 2008), stanovené §711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb., která je lhůtou prekluzivní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaný vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.)., není však přípustné.
Protože §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), mohlo by dovolání být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu.
Dovolatelé uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] s tím, že výpověď žalovaného považují za absolutně neplatný právní úkon ve smyslu §39 občanského zákoníku ve znění zákona č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), neboť jim byla doručena až po zaplacení dlužného nájemného. V té době již neexistoval zákonný výpovědní důvod §711 odst. 2 písm. b) obč. zák., proto nemohla vyvolat jakékoliv následky, tím méně nutnost podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi v šedesáti denní lhůtě podle §711 odst. 5. obč. zák.
Nejvyšší soud v rozsudcích z 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, a 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že „nájemce se může domáhat u soudu neplatnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu pro neexistenci uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. v šedesátidenní lhůtě počítané od doručení výpovědi“ a že „šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůta hmotněprávní prekluzivní“.
Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře dovolacího soudu. Námitku, že výpovědní důvod nebyl naplněn (že ke dni doručení výpovědi dluh neexistoval), tedy že výpověď je podle §39 obč. zák. neplatná pro rozpor s §711 odst 2 písm. b) obč. zák., mohli žalobci uplatnit jen včas podanou žalobou.
Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neřeší, a proto bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem odmítnuto [ §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a), b) a žalovaným vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §7 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) 2.142,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu