ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4831.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4831/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. č. P. , zastoupené advokátem, proti žalovanému D. K., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 322/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2007, č. j. 55 Co 479/2006-53, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. května 2006, č. j. 14 C 322/2005-25, přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaného k „bytu č. 2 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie v přízemí domu č. p. 281, v P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost byt po skončení nájemního poměru vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. ledna 2007, č. j. 55 Co 479/2006-53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že účastníci uzavřeli 31. 3. 1999 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu žalovaným na dobu neurčitou, že žalovaný se v předmětném bytě nezdržuje, do bytu se přichází podívat pouze jednou za dva měsíce, že žalovaný nechal od dubna 2005 v předmětném bytě bydlet pana Č. a členy jeho rodiny, že nájemné a služby spojené s užíváním bytu nehradí žalovaný, ale pan Č., resp. osoby jež v předmětném bytě bydlí, že žalobkyně (městská část P.) usnesením ze dne 15. 11. 2005 schválila podání výpovědi z nájmu bytu žalovaného, že žalovaný je vlastníkem stavební parcely č. 100/2 zastavěná plocha a nádvoří, parcel č. 175/3, 4, 5 a parcely č. 176, jakož i objektu bydlení č. p. 85 D. V., postaveném na stavební parcele č. 100/2, a že od srpna 2004 v domě č. p. 85 bydlí. Výpověď z nájmu bytu učinila žalobkyně součástí žaloby, která byla žalovanému doručena 13. 1. 2006. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že všechny výpovědní důvody žalobkyní uplatněné byly naplněny [§711 odst. 1 písm. d), g) a h) občanského zákoníku], a proto přivolil k výpovědi. Za správné považoval i rozhodnutí soudu prvního stupně o bytové náhradě podle §715 odst. 5 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) Uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. (že v řízení došlo k vadám, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci). Zásadní právní význam spatřuje v odpovědi na otázku, zda i pro řízení před odvolacím soudem platí ustanovení §115 odst. 2 o.s.ř. Předvolání k jednání odvolacího soudu nařízeného na den 11. 1. 2007 bylo totiž jeho zástupci doručeno až dne 6. 1. 2007. Vzhledem k navrhovanému důkazu (pracovní smlouvě žalovaného) zástupce neměl dostatek času k přípravě na jednání, neboť nebyla dodržena lhůta stanovená §115 odst. 2 o.s.ř. Tím došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Další vada řízení spočívá v tom, že odvolací soud nevyhověl včasné žádosti jeho zástupce o odročení jednání z důvodu jeho nemoci, ve věci jednal a rozhodl. Žalovaný dále napadá postup odvolacího soudu, který „své rozhodnutí prakticky neodůvodnil, s návrhy a důvody žalovaného se vůbec nevypořádal a pouze odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.“ V namítaných důvodech rovněž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces garantovaný čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Navrhuje, aby „rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.“
Žalobkyně se vyjádřila tak, že dovolání považuje za nedůvodné, a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 11. ledna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
V projednávané věci však dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – použil pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a namítl také zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o.s. ř. - odnětí možnosti jednat před soudem. Dovolatel však přehlédl, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1 , §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání [podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 21/06, a usnesení Nejvyššího soudu z 9. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2006.)
Nad rámec toho dovolací soud uvádí, že v §115 odst. 2 o.s.ř., který podle jednoznačného znění zákona (§211 o.s.ř.) platí i pro odvolací řízení, je stanoveno, že předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně deset dnů. V daném případě nejde o řízení vyjmenovaná v §118b o.s.ř., pro která je stanovena lhůta třicetidenní. Desetidenní lhůta není tedy pro přípravu k jednání lhůtou obligatorní. Námitka žalovaného, že odvolací soud jednal a rozhodl, ačkoliv jeho zástupce z důvodu nemoci požádal o odročení jednání, tedy že žalovanému byla odňata možnost jednat před soudem, není způsobilým dovolacím důvodem (nemůže přípustnost dovolání založit). K posouzení její důvodnosti slouží od 1. 1. 2001 žaloba pro zmatečnost (srovnej rozsudek nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 2003). Konečně odkáže-li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na soudem prvního stupně správně a úplně zjištěný skutkový stav a ztotožní se i s jeho právním posouzením věci, lze takové odůvodnění považovat za odpovídající §157 odst. 2 o.s.ř.
Námitky dovolatele tak nemohly přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit, a proto dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu