ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1090.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 1090/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně A. M., zastoupené advokátem, proti žalova¬né O. a.s., zastoupené advokátem, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 102/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.2.2008, č. j. 55 Co 81/2006-56, takto:
I. Návrh žalované na přerušení řízení se zamítá.
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2439,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalovaná se domáhala obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 57/2003, v němž byla pravomocně uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 4.510.800,- Kč s příslušenstvím jako dlužné nájemné z pozemků p.č. 1335/17, 1335/30, 1335/38 a 1335/37 v k.ú. J. v P. (dále jen „pozemky v J.“) za léta 2001, 2002 a první polovinu roku 2003 a smluvní pokutu ve výši 476.686,- Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy ze dne 23.3.1998 (dále jen „původní řízení“). Jako důvod obnovy řízení označila rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2004, č.j. 33 Odo 1024/2002-77, z něhož podle žalované plyne, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně Ing. K. H. nikdy nebyly vlastnicemi předmětných pozemků (dále jen „předmětný rozsudek NS“), a proto nájemní smlouva ze dne 23.3.1998, na jejímž základě byla v původním řízení uznána povinnou zaplatit žalovanou částku, je neplatná.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5.1.2006, č.j. 19 C 102/2005-19, žalobu zamítl. Zjistil, že předmětný rozsudek NS byl vydán v řízení vedeném
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 42/2001, v němž se žalovaná domáhala proti právní předchůdkyni žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout přijetím plateb nájemného za období před rokem 2001 na základě téže neplatné smlouvy o nájmu pozemků v J. ze dne 23.3.1998. Předmětným rozsudkem NS byly zrušeny zamítavé rozsudky soudů nižších stupňů, které nesprávně posoudily otázku vlastnictví pozemků v J. Podle předmětného rozsudku NS byla smlouva o vydání pozemků v J. podle zákona č. 403/1990 Sb. absolutně neplatná, neboť ji právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se S. s. hl. m. P., s.p., který v době uzavření smlouvy nebyl držitelem pozemků v J. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětný rozsudek NS není rozhodnutím, které by ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. mohlo přivodit příznivější rozhodnutí věci pro žalovanou, protože nejde o rozhodnutí konečné a soudy nižších stupňů budou v dalším řízení posuzovat předběžnou otázku vlastnictví pozemků v J. znovu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.2.2008, č.j. 55 Co 81/2006-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že předmětný rozsudek NS není rozhodnutím ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. již proto, že nejde
o rozhodnutí, jímž by příslušný orgán posoudil jinak předběžnou otázku, kterou soud posuzoval v obnovovaném řízení, jelikož jde o zrušující rozhodnutí dovolacího soudu.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadně právně významnou je podle žalované otázka, zda je existence soudního rozhodnutí zpochybňujícího vlastnické právo žalobce k nemovitostem, ohledně nichž byla žalovaná uznána povinnou platit žalobci nájemné, důvodem pro obnovu řízení
o zaplacení nájemného. Žalovaná má za to, že
vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu a že skutkový stav již byl nepochybně zjištěn, nelze předpokládat, že by soudy nižších stupňů dospěly k závěru odlišnému od závěrů uvedených v předmětném rozsudku NS, závazný právní názor Nejvyššího soudu je nutno zohlednit i v ostatních řízeních, v nichž má otázka vlastnictví předmětných pozemků význam, a to i v řízeních pravomocně skončených. Podle žalované nelze totiž připustit, aby otázka vlastnictví předmětných pozemků byla v různých řízeních řešena jinak,
v dané situaci nemůže dosáhnout jiného rozhodnutí o vlastnictví předmětných pozemků, neboť na určení, že žalobkyně není vlastnicí předmětných pozemků, nemá naléhavý právní zájem. Pokud by vyčkávala na rozhodnutí soudů o žalobě třetího subjektu na určení vlastnictví předmětných pozemků, hrozilo by jí marné uplynutí lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení podle §233 odst. 2 o.s.ř.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
C. Návrh na přerušení řízení
Podáním ze dne 19.3.2009 navrhla žalovaná, aby dovolací soud přerušil řízení. Návrh odůvodnila tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 podala žalobu vedenou pod sp. zn. 18 C 190/2009, jíž se domáhá určení, že pozemky v J. jsou vlastnictvím České republiky. Protože otázka vlastnického práva žalobkyně k pozemkům v J. má zásadní význam pro rozhodnutí v původním řízení, v němž byla zavázána k úhradě několikamilionového nájemného, navrhla žalovaná, aby dovolací soud řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí o uvedené žalobě.
Žalobkyně s návrhem na přerušení řízení nesouhlasila. Uvedla, že předeslaná žaloba neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by žalovaná v předchozích řízeních neúspěšně nenamítala. Dále tvrdila, že závěry předmětného rozsudku NS byly následně překonány novým rozhodnutím dovolacího soudu v téže věci, v němž dovolací soudu dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí.
Podle §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. soud může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Dovolací soud má za to, že výsledek řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 190/2009, nemůže mít význam pro rozhodnutí dovolacího soudu v projednávané věci, neboť vydané rozhodnutí by bylo novou skutečností, k níž dovolací soud podle §241a odst. 4 o.s.ř. přihlížet nemůže. Nejvyšší soud proto návrh žalovaného na přerušení řízení zamítl.
D. Přípustnost dovolání
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí §237 o. s. ř. obdobně. Protože odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené
v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán zejména tehdy, jde-li o řešení právní otázky, která dovolacím soudem ještě nebyla řešena, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo která řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud již pod sp. zn. 28 Cdo 473/2008 rozhodoval ve věci, v níž se žalovaná (rovněž v postavení žalované) domáhala obnovy řízení, ve kterém byla uznána povinnou zaplatit nájemné za pozemky sousedící s pozemky v J. Pozemky byly žalobcům v citované věci (odlišným od žalobkyně) vydány v restituci S. s. hl. m. P., s.p., který však (shodně jako ve věci projednávané) nebyl v době vydání jejich držitelem, neboť na nich stála pekárna právního předchůdce žalované. Jako důvod obnovy řízení v citované věci uváděla žalovaná kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2004, sp. zn. 22 Cdo 1361/2004, v němž dovolací soud shledal právní titul nabytí uvedených pozemků neplatným.
V usnesení ze dne 25.4.2007, sp. zn. 28 Cdo 473/2007, dovolací soud uvedl, že „existence rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, č. j. 22 Cdo 1361/2003-164, který byl vydán v řízení o určení vlastnictví ke sporným pozemkům vedeném na základě žaloby žalované, a v jehož odůvodnění je konstatována neplatnost dohody o vydání věci (sporných pozemků), z kteréhožto právního titulu žalobci dovozují své vlastnické právo k těmto sporným pozemkům, důvod obnovy řízení nezakládá.“ Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.1.1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2000.
Dovolací soud neshledal žádný důvod, proč by se měl od shora uvedeného právního názoru v obsahově shodné věci odchýlit, a proto dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k návrhu na přerušení řízení prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1750,- Kč (§10 odst. 3, §10 odst. 1, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 389,50 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. června 2009
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu