ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1670.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 1670/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně PhDr. K. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. m. B., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 294/2000, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2008, č.j. 13 Co 10/2007-277, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12.7.2006,
č. j. 50 C 294/2000-243, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že M. W., zemřelá, ke dni své smrti byla a doposud je vlastnicí nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13.11. 2008, č. j. 13 Co 10/2007-277, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího podala žalobkyně dne 2.1.2009 podání označené jako „odvolání proti rozsudku Krajského soudu ze dne 13.11.2008, č.j. 13 Co 10/2007-277“, které doplnila svým podáním ze dne 28.1.2009.
Po výzvě soudu prvního stupně ze dne 13.3.2009, č.j. 50 C 294/2000-291, doručené dne 19.3.2009, své podání opět označila jako odvolání proti shora citovanému rozsudku.
Následně podáním ze dne 10.4.2009, doručeným soudu prvního stupně dne 10.4.2009, vzala své odvolání ze dne 13.11.2008, doplněné podáním ze dne 28.1.2009 zpět s tím, že využívá svého dispozičního práva a bere v souladu s ustanovením §207 odst. 2 o.s.ř. své podání označené jako odvolání zpět. Navrhla proto, aby Krajský soud
v Brně soudní řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně nato předložil poté věc Nejvyššímu soudu České republiky s tím, že s ohledem na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.5.2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99 předkládá spis k rozhodnutí o zastavení řízení.
V této věci účastnice řízení podala podání označené jako „odvolání“, na tomto hodnocení setrvala vzdor poučení, kterého se jí ze strany soudu prvního stupně dostalo.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným
k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Za situace, kdy mylně či nepřiléhavě označeného podání jej vzala dovolatelka zpět, platí důsledky plynoucí ze shora citovaných zákonných ustanovení, v důsledku čehož dovolací soud musel přistoupit k zastavení řízení (§104 odst. 1, §243c odst. 1
o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobkyně, která
z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2009
JUDr. Josef Rakovský,v. r.
předseda senátu