ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1839.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 1839/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1)P. f. ČR, a 2) A. P., o určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 330/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 25. 11.2008, č. j. 29 Co 418/2008 – 136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3.4.2008, č. j. 11 C 330/2005 – 107. Soud prvního stupně zamítl žalobu o určení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o převodu pozemků p. č. 341/1, p. č. 502, p. č. 553/3 v k. ú. B. u J. n. N. , obec B. Zamítl rovněž žalobu, aby druhý žalovaný byl povinen strpět, aby žalovaný č. l uzavřel s žalobcem smlouvu o převodu pozemků a zdržel se jakéhokoliv jednání, kterým by zabránil převodu vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům do vlastnictví žalobce. O nákladech řízení rozhodl soud druhého stupně tak, žalobce je povinen nahradit prvnímu žalovanému na nákladech odvolacího řízení 200,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Co se týče žalobce a druhého žalovaného, nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce jako postupníka, jehož nárok odlišil od nároku na vydání náhradního pozemku podle §11 odst. 2 zákona o půdě, dovodil existenci tzv. restituční tečky ke dni 31. 12. 2005, jak vyplývá též z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05.Nelze tedy konstatovat rozpor §13 odst. 6,7 zákona o půdě ve znění článku VI zákona č. 253/2003, který zmíněnou restituční tečku pro postupníky potvrzuje, s ústavním principem oprávněné důvěry občana v právo. Odvolací soud se rovněž zabýval poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 436/2007, který byl označen za průlomové rozhodnutí ve vztahu k tzv. restituční tečce, tj. ke dni 31. 12. 2005. Uvedené rozhodnutí řešilo výjimečnou situaci ve vztahu ke konkrétní skupině postupníků a na projednávaný případ je nelze použít. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a rozsudek v plném rozsahu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a zmiňuje v této souvislosti zvláště průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 436/2007, které lze podle jeho názoru na daný případ použít.Důvodnost spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazoval na argumentaci uvedenou již před soudem prvního a druhého stupně. Dále uvedl, že podle jeho názoru byly splněny všechny podmínky pro převod pozemků v souladu s §7 zákona č. 95/1999. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud ve výše uvedené věci zjistil, že zánik nároku n náhradní pozemek podle §11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 209/2007, ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007, ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 1904/2007 a ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2908/2007.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaným pod č. 531/2005 Sb., byla zrušena ustanovení §13 odst. 6,7 zákona o půdě a článek VI. zákona 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům, a nikoli ve vztahu k postupníkům.
Nejvyšší soud v závěru shrnuje, že propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit a tato skutečnost ve svém důsledku znamená, že postupník se po jejím marném uplynutí nemůže domáhat práva na převod nemovitostí. Co se týče posouzení zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 436/200/ ze dne 30. 11. 2007, je třeba toto rozhodnutí za dané situace považovat za nepřípadné neboť v něm posuzovaný nárok je zcela individuální a výjimečný. Co se týče alternativního petitu žaloby, odkazuje Nejvyšší soud na závěr rozsudku soudu prvního stupně.
Na základě uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla řešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením o k právním závěrům Ústavního soudu, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou. Nevykazuje proto znaky zásadního právního významu podle §237 odst. l písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud proto podle §243 odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 o. s. ř. dovolání odmítl.
Úspěšným žalovaným vznikl podle §243c odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, nebyla přiznána ani jejich náhrada.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu