ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2652.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2652/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce S. b. d. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému m. P. p. S., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví bytových domů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 163/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2008 , č. j. 26 Co 286 /2007 -330, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení o dovolání v částce 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 12. 2006, 5 C 163/2003-290, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem další poloviny nemovitostí v P. p. S.; jednalo se celkem o šest domů v této obci, jak podrobně identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení, které vznikly žalovanému ve výši 25.725,- Kč za právní zastoupení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě prostřednictvím své advokátky dovolání. Toto dovolání opřel o tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku. V podrobném textu je proveden výklad zejména článku II. odstavce 2 smlouvy o sdružení mezi účastníky. Podle interpretace dovolatele byla v tomto textu, jakož i v článku V. odstavci 2 téže smlouvy, jasně vyjádřena vůle účastníků. Podle této vůle měly být podíly účastníků na získaném majetku, tedy na postavených bytových domech, vypočteny až v budoucnu. Mělo se tak stát podle procentuální výše vkladů účastníků do sdružení. Takto projevená vůle stran rozhodně netrpí neurčitostí a je výrazem smluvní autonomie, zaručené ustanovením §2 odst. 3 obč. zák. i Ústavou. Jestliže žalovaný odvíjel během celého řízení svá tvrzení z poměru vložených investic do stavby bytových domů, pak tato tvrzení nemohou obstát. Soud prvního stupně i soud odvolací navíc nevzaly v úvahu důkazní návrhy žalobce k obsahu jednání účastníků (podrobněji viz závěr dovolání). Proto dovolatel žádal, aby byly zrušeny rozsudky obou nižších instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k žalobcovu dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s tím, že by bylo dovolání přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce podal prostřednictvím advokátky dovolání včas. Dovolání mohlo být vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tedy pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání však není přípustné.
Dovolání by bylo možné odmítnout již z toho důvodu, že absentuje výslovné položení pro věc určující právní otázky, kterou by měl Nejvyšší soud zodpovědět. Lze zde odkázat na usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 541/2004, jakož i na další konstantní judikaturu. Jasné vymezení právní otázky je předpokladem dovolacího přezkumu, který vychází ze zásady vázanosti dovolacími důvody. Jestliže dovolatel vykládá výše citovaná smluvní ustanovení jinak než nižší instance, pak se o takovou právní otázku, která by navíc měla vykazovat judikatorní přesah, nejedná. Řešení konkrétní právní otázky je tu spojeno s posouzením jedinečného skutkového základu věci, nepřesahujícího rámec tohoto případu ( podrobněji viz usnesení NS sp.zn. 22 Cdo 1731/99).
Je tu však ještě další důvod, proč dovolatel nemůže uspět. Dovolatel na jedné straně tvrdí , že majetkové podíly účastníků smlouvy o sdružení na postavených bytových domech mají být vypočteny až v budoucnu. Má se tak stát podle procentuální výše vkladů do sdružení, nikoliv podle dosavadních investic. Na druhé straně se však dovolatel zcela spokojil s tím, že již dne 17. 7. 2004 se stal pravomocným výrok I. rozsudku Okresního soudu v Trutnově v téže věci, a to výrok určovací. Tímto výrokem již bylo dne 19. 4. 2004 určeno, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny k předmětným bytovým domům. Zdá se, že žalovaný, který je významným investorem stavby a byl již dříve jako její vlastník zapsán, se s tímto určením spokojil. Rozsah spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem tedy již určen byl a žalobcova poloviční část, resp. díl je přinejmenším dostatečnou zárukou jeho práv, zejména s přihlédnutím k průběhu výstavby.
Žalobcův právní postoj tedy řeší otázku vlastnictví k nemovitostem vlastně dvakrát. Žalobce je srozuměn se svým podílovým spoluvlastnictvím v rozsahu jedné poloviny a chtěl by ve zbytku řízení dosáhnout poloviny další; zároveň se však domnívá, že by spoluvlastnické podíly stran měly být teprve v budoucnu určeny. Pak je ovšem otázkou, proč se sám rozhodl řešit nyní výši spoluvlastnických podílů stran žalobou. Stalo-li se tak z toho důvodu, že žalované město snad může být ohledně vlastnictví k bytovým jednotkám - v důsledku role stavebníka – nyní zvýhodněno, pak to může být akceptovatelné, ale ne natolik, aby byl žalobce úspěšný nabytí vlastnictví k domům v plném rozsahu. Ostatně – nezbývá než rámcově uzavřít, že průběh věci nasvědčuje existenci obvyklých poruch smluvních vztahů v tuzemsku: smluvní ustanovení, nezřídka nepřesná, si vykládají partneři každý jinak a ani v realizační fázi smlouvy nejsou schopni dosáhnout shody či alespoň kompromisu.
Nižší instance tedy posoudily věc správně i po hmotněprávní otázce, procesní přezkum (v dovolání tvrzené neprovedení některých důkazů) není bez formulace právní otázky předmětem dovolacího přezkumu při této variantě přípustnosti dovolání a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, jakož i podle §243 b/ odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalovaný má podle §243 c/ odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady náleží za vyjádření k dovolání, posuzované podle vyhlášky 484/2000 Sb. Podle §5 písm. b/ citované vyhlášky představuje odměna za jeden úkon při tomto druhu řízení částku 20.000,- Kč. Tato částka však musela být podle §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 téže vyhlášky dvakrát redukována na polovinu, neboť šlo o jeden úkon v řízení a dovolání bylo odmítnuto. Tedy odměna ve výši 5.000,- Kč plus 300,- Kč režijního paušálu. S přičtením 19% DPH představuje odměna zástupce žalovaného a tím i náklady řízení tohoto účastníka částku 6.307,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2009
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu