ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3386.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3386/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému dříve A., a.s., nyní A., a.s., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 200/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.2.2008, č.j. 22 Co 565/2009-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byla žaloba o určení, že žalobce je z titulu obecní restituce vlastníkem pozemku parc. č. 1594/2 a dalších, vše v kat. úz. D., obec P.
Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.7.2007, č.j. 23 C 200/2006-73, kterým byla žaloba zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Brojil v něm proti všem zásadním hmotněprávním argumentům odvolací instance i proti tvrzeným procesním pochybením nižších instancí a zdůrazňoval, že již privatizace ve prospěch právního předchůdce žalovaného a. s. X. (realizovaná na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 29. 3. 1991) byla v důsledcích protiprávní a měla být nižšími instancemi přezkoumána. Žalobce žádal, aby byly rozsudky obou nižších instancí zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas. Dovolání mohlo být přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, dovolací soud však tuto přípustnost neshledal.
Je nezbytné poznamenat, že skutkovou i právní problematiku, jež se opět objevila v nyní posuzované věci, učinil Nejvyšší soud předmětem svého přezkumu již v usnesení ze dne 9. 10. 2008, č.j. 28 Cdo 5017/2007-112. Není důvodu, aby dovolací soud cokoli měnil na svém již vysloveném právním názoru, byť pro stranu žalující nepříznivém.
Dodává se, že podle stanoviska obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.4.1994, publikovaného pod R 44/94 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není dána pravomoc soudů přezkoumávat vládní rozhodnutí
o privatizaci. Již v tomto ohledu tedy nemohou být námitky dovolatele oprávněné.
Upřednostnil-li tedy odvolací soud před splněním podmínek obecní restituce – podle §1 odst. 1 a následujících zákona č. 172/1991 Sb. – privatizační postup, a vzal-li navíc v úvahu, že strany mezi sebou sepsaly notářský zápis dne 25.2.2004, kterým vztahy mezi sebou (včetně uznání relevantních právních skutečností) navzájem narovnaly, pak jde o rozhodnutí odvolací instance učiněné v souladu s hmotným právem. O jeho judikatorním přesahu či kontradikci nelze ve světle výše řečeného hovořit a proto přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. nebyla dána.
Nejvyšší soud tedy dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu