ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.494.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 494/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. A., zastoupeného advokátem, proti žalovanému H. s. B. – K., zastoupenému advokátkou, o neplatnost rozhodnutí valné hromady, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 87/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2008, č.j. 20 Co 196/2008-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.035,- Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové svým rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 3. 2008, č.j. 4 C 87/2007-157, podle jehož meritorního výroku byla zamítnuta žaloba na určení, že všechna rozhodnutí valné hromady H. s. B. – K. konané dne 3. 3. 2007 jsou neplatná. Stran nákladů odvolacího řízení bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému částku 13.670,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu řešilo otázku platnosti rozhodnutí valné hromady konané žalovaným dne 3. 3. 2007 v rozporu s hmotným právem. Dovolatel vytýkal soudům nižších instancí, že nepřihlédly při rozhodování věci k námitkám dovolatele ohledně nesplnění řádného doručení zápisu z konané valné hromady žalovaným, a též to, že pan K. R. byl zvolen starostou honebního společenstva neoprávněně. Nesouhlasil též se závěrem, že právo domáhat se určení neplatnosti valné hromady žalovaného pro opožděnost zaniklo. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Tvrdil, že právní otázku, na kterou dovolací soud může při posuzování přípustnosti dovolání reagovat, má dovolatel konkrétně označit, což se však v daném případě nestalo. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud podané dovolání žalobce odmítl a přiznal žalovanému náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání podal žalobce prostřednictvím advokáta a ve lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř). Přípustnost dovolání mohla být – při shodě rozsudků nižších instancí bez předchozí kasace se závazným právním názorem odvolacího soudu – dána jen podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy pro případný zásadní právní význam napadeného rozsudku. Jestliže by bylo dovolání přípustné, došlo by k přezkumu napadeného rozsudku za použití dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Dovolání však není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší–li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud rozhodně není povinen nacházet otázky zásadního právního významu v přezkoumávaném rozhodnutí sám, z úřední povinnosti. Principu vázanosti dovolacího soudu vylíčenými dovolacími důvody (§242 odst. 3 věta první o. s. ř) odpovídá takový přezkum rozhodnutí odvolacího soudu, který vychází (s procesními výjimkami vypočtenými v dalším textu odst. 3 §242 o. s. ř.) z relevantních tvrzení – položených otázek - dovolatele. Není přitom rozhodné, zda tato tvrzení uvedl dovolatel v rámci odůvodnění přípustnosti dovolání či při vylíčení dovolacího důvodu. Dovolatel však žádnou právní otázku zásadního významu jasně a srozumitelně nekonkretizoval.
Tato interpretace dovolacího soudu nepostrádá ústavní konformitu. V nálezu Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 414/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 29) se předpokládá, že dovolací soud bude odpovídajícím způsobem reagovat na každou dovolatelem předloženou a označenou právní otázku. Implicite se tedy očekává, že předmětem dovolacího přezkumu se stanou právě a jen nastolené právní otázky a že dovolací soud není povinen při své přezkumné činnosti provádět bezbřehou revizi napadeného rozhodnutí, která by se ocitla v rozporu s jeho přezkumnými oprávněními podle §242 a ostatních ustanovení o. s. ř.
Dovolatel však ve svém podání rozsáhle, leč bez jasného vymezení polemizoval s právními i skutkovými závěry soudů nižších instancí, aniž by konkrétní právní otázku formuloval a tak argumentoval odlišným právním posouzením věci. Dovolání tedy nesplnilo podmínky §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud je podle
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vzniklo protistraně právo na náhradu nákladů řízení. Za jeden úkon krácený dvakrát o polovinu to činilo 2.250,- Kč plus 300,- Kč režijního paušálu (§8, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a s připočtením 19% DPH pak částku uvedenou ve výroku II. tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. května 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu