ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1561.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1561/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky D. V., zastoupené JUDr. J. H., advokátkou, za účasti O. s. b. d. B., o uložení povinnosti družstvu přijmout navrhovatelku za členku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 48/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2008, č. j. 8 Cmo 49/2008-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 6. prosince 2006, č. j. 26 Cm 48/2005-60, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na uložení povinnosti O.s.b. d. B. (dále jen „družstvo“) přijmout navrhovatelku za členku družstva k 1. září 1995.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), přičemž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Právní závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí (a podle něhož by dovolatelce mohlo eventuální právo na přijetí za členku družstva vzniknout pouze tehdy, pokud by po jejím vyloučení z družstva – jehož platnost byla přezkoumána v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 58/2003, v němž byl návrh dovolatelky na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva o jejím vyloučení pravomocně zamítnut – byly splněny všechny předpoklady pro vznik jejího členství v družstvu, což dovolatelka ani netvrdila), dovolatelka nenapadá. Pro jeho přezkoumání tudíž Nejvyšší soud – jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – dovolání připustit nemůže.
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. pak nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Proto nelze založit přípustnost dovolání ani k posouzení námitek dovolatelky, podle kterých soudy vycházely pouze z písemných tvrzení, čímž byla při projednání věci porušena zásada ústnosti, nevzaly v potaz její návrhy na provedení důkazů a nezabývaly se tvrzenou šikanou ze strany družstva vůči dovolatelce.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu