ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1807.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1807/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudcůMgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E.P., spol. s r. o., zastoupené Mgr. T. F., advokátem, proti žalované I. E. spol. s r. o., , zastoupené JUDr. M. T., CSc., advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 133/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 19 Co 119/2006 – 152, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 19 Co 119/2006 – 152 se v zamítavém výroku ve věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 4 C 133/2005 – 95, tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále též jen „nemovitosti“); proto, že cena za převáděné nemovitosti nebyla určena na základě posudku znalce, ačkoli byly splněny podmínky ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. Ve výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování o výslechy svědků H., Š. a jednatele žalované Š., které soud prvního stupně jako nadbytečné neprovedl, dále doplnil dokazování o výslechy svědků H. a A. a zopakoval listinné důkazy, z nichž vyšel soud prvního stupně, přitakal skutkovému závěru soudu prvního stupně, dle něhož žalobkyně jako prodávající uzavřela dne 25. února 2005 s žalovanou, jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej budovy . – čerpací stanice, . a pozemku . za kupní cenu ve výši 1,050.000,- Kč splatnou od 24. března 2005 (dále jen „kupní smlouva“). „Vklad práva byl zapsán dne 6. května 2005 s právními účinky ke dni 29. března 2005.“ Za prodávající společnost jednali jednatelé M. a R. Š., za kupující společnost rovněž jednatelé M. a R. Š.. V okamžiku uzavření kupní smlouvy (březen 2005) byli M.a R. Š. jedinými jednateli žalobkyně, a to až do 8. dubna 2005. Současně byli v té době jedinými společníky každý s 50% obchodním podílem, a to až do 8. dubna 2005. M. a R.Š. byli rovněž jedinými jednateli žalované, a to od založení společnosti v roce 1998 až dosud. Současně byli i jedinými společníky, a to každý s obchodním podílem 50%; tento stav trvá až dosud, uvedl odvolací soud.
Dne 29. března 2005 „došlo formou notářského zápisu zn. NZ 82/2005, N 90/2005 k rozhodnutí společníků M. a R. Š.“ jako převodců k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů obou společníků žalobkyně, na Z. H. za cenu 2 x 25,000.000,- Kč. Téhož dne „došlo formou notářského zápisu zn. NZ 83/2005, N 99/2005 k rozhodnutí společníka Z. H.“ o převodu obchodního podílu v žalobkyni, na společnost C. a. s. za cenu 50,000.000,- Kč. Za nabyvatele jednal předseda představenstva Z. B..
Odvolací soud z obsahu listiny označené jako smlouva o smlouvě budoucí ve shodě s výpovědí svědků H., Š, H. i jednatele žalované jako účastníka řízení zjistil, že již 17. února 2005 se dohodli jednatelé a společníci E. P., spol. s r. o. manželé Š. o prodeji obchodních podílů se Z. H., s tím, že nemá zájem na koupi podílů, pokud by byl majetek žalobkyně tvořen i movitými a nemovitými věcmi, které jej nezajímají. Těmito věcmi byla nemovitost– čerpací stanice v K. n. V. v hodnotě 1,050.000,- Kč, technologické zařízení a 4 osobní automobily (přesně specifikované). To, že vůle o prodeji uvedeného majetku žalobkyně ještě před prodejem obchodních podílů Z. H.byla oboustranně shodná (tedy jak ze strany budoucího nabyvatele H., tak jednatelů žalobkyně manželů Š.) potvrdili shodně jak svědci H. i H., tak i M. Š.. Svědek H. potvrdil, že o tento majetek zájem neměl, a proto požadoval, aby se prodej realizoval ještě před samotnou smlouvou o převodu obchodních podílů. Svědci H. a H. rovněž potvrdili, že společnost C., a. s., za níž jednal Z. B. věděla od počátku, že součástí majetku v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 29. března 2005 již není čerpací stanice v K. n V.. To vyplynulo i z výpovědi svědka Š., který vypověděl o účasti společníka C., a. s., A. Z. na jednáních před prodejem obchodních podílů. Totéž od počátku tvrdila žalovaná. Dle odvolacího soudu uvedenému závěru nebrání ani výpověď svědkyně A..
Odvolací soud ze skutkových zjištění soudů obou stupňů učinil skutkový závěr, dle něhož prodej čerpací stanice uzavřený kupní smlouvou mezi žalobkyní a žalovanou proběhl „s vědomím a souhlasem budoucího nabyvatele obchodních podílů žalobkyně“ Z. H., který o uvedený nemovitý majetek a některý movitý majetek (osobní vozidla vyjmenovaná ve smlouvě o smlouvě budoucí) zájem neměl.
Odvolací soud se neztotožnil s tím, jak věc zhodnotil soud prvního stupně po právní stránce, když s poukazem na §196a odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2011/2000, a ze dne 30. srpna 2005, č. j. 29 Cdo 996/2004 uvedl, že v daném případě zde není minoritních společníků a rovněž zde není konfliktu mezi společníky na straně jedné a statutárními orgány na straně druhé.
V daném případě – pokračoval odvolací soud – nejde ani o vztah společnosti na jedné a osoby jednající s ní ve shodě ve smyslu §66b obch. zák. na straně druhé nebo o vztah společnosti a osob jí ovládaných či osob, se kterou tvoří koncern (§66a obch. zák.). Účel ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. (tedy chránit společnost před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za ní právní úkony a chránit společníky před svévolí statutárních orgánů) vyplývá (mimo jiné) z ustanovení §66b odstavec 2 a 3 obch. zák., kdy zákon z charakteristiky osob ovládajících počítá s většinovým společníkem s rozhodujícím vlivem; to platí i u vymezení jednání ve shodě dle §66b, jehož cílem má být posouzení společného vlivu. Přitom jednáním ve shodě jsou jednání uskutečněná společností s ručením omezeným a jejími společníky nebo mezi společníky navzájem [§66b odst. 3 písm. a) obch. zák.]. Tento předpoklad však v dané věci nepřicházel v úvahu, neboť (při nesporném zjištění, že ani na straně žalobkyně ani na straně žalované nebylo minoritních společníků), zde nešlo o vztah a právní úkon mezi společností a společníky nebo mezi společností a osobami ovládajícími. Nabyvatelem předmětných nemovitostí byla společnost – tedy právnická osoba.
Odvolací soud vyslovil přesvědčení, že „prodej majetku z jedné společnosti ovládané dvěma společníky (bez minoritního společníka) na druhou společnost ovládanou týmiž společníky“, „je výrazem uplatnění zásady §1 odst. 2 obch. zák. kdy takovým jednáním nehrozila žádnému ze společníků majetková újma“. Na takové případy pak speciální ochranné opatření §196a obch. zák. „zabezpečující ostatní společníky proti důsledkům jednotného (většinového) řízení“, dle názoru odvolacího soudu, nedopadá.
V dané věci dle mínění odvolacího soudu nejde ani o vztah mezi společností a osobami tvořící koncern ve smyslu §66a odst. 7 obch. zák., neboť základní předpoklad koncernového práva je kontrola ve společnosti, kde zákon počítá s osobou řízenou a osobou řídící. Taková situace nepřichází v úvahu při rovnocenném vlivu obou společníků na obě společnosti. „Nemohlo tedy jít při uzavření kupní smlouvy o vztah řízené a řídící osoby, když nelze zaměňovat či směšovat postavení toho, kdo smlouvu uzavřel na straně jedné – tedy právnická osoba jako prodávající a právnická osoba jako kupující a na straně druhé, postavení toho, kdo za smluvní strany smlouvu uzavřel – tedy postavení statutárních orgánů.“
Kupní smlouvu uzavřenou mezi dvěma právnickými osobami pod režim §196a obch. zák. proto podřadit nelze, a nelze tak ani dospět k závěru, že smlouva je neplatná a že vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou účinně (ke dni 29. března 2005) nepřešlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně i proti výrokům II. a III. o nákladech řízení) podala žalobkyně dovolání. Co do přípustnosti, odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů na §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že hlavním posláním ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. je obecně ochrana společnosti jako takové před nevýhodným zcizováním jejího majetku nebo naopak před tím, aby společnost nebyla poškozena nevýhodným nabýváním majetku, a to bez ohledu na to, zda taková společnost má či nemá minoritní společníky (příp. akcionáře) – samotným subjektem ochrany, který vyplývá i ze znění §196a obch. zák., nejsou primárně společníci společnosti, jak o tom hovoří odvolací soud (ti jsou tímto chráněni pouze druhotně), nýbrž společnost sama. Posláním předmětného ustanovení tak od samého počátku bylo a je chránit společnost především před vyváděním jejího majetku jednateli společnosti, jejími společníky, osobami jim blízkými či osobami ovládajícími společnost, jednající s ní ve shodě či tvořícími koncern, tedy osobami, které mají na společnost a její řízení bezprostřední vliv a proti jejichž vůli se společnost může jen velmi těžce bránit, a to rovněž bez ohledu na to, zda jsou tyto osoby osobami fyzickými či právnickými. Proto dovolatelka zastává názor, že ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. dopadá na všechny obchodní společnosti (resp. na všechny společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, tj. i na dovolatelku) bez ohledu na to, zda má společnost minoritní společníky či zda v rámci společnosti dochází ke konfliktu mezi společníky a statutárními orgány.
Dovolatelka zastává názor, že z hlediska aplikace ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. není stěžejní posouzení určitého „poměru sil“ v rámci společnosti, ale i otázka výhodnosti převodu majetku společnosti, tj. zejména zájem na tom, aby společnost za svůj majetek dostala adekvátní náhradu. Přitom poukazuje na to, že na základě kupní smlouvy byly předmětné nemovitosti tvořící areál čerpací stanice pohonných hmot převedeny z vlastnictví dovolatelky na žalovanou pouze za kupní cenu ve výši 1,050.000,- Kč (tedy za cenu, která je sama o sobě, bez ohledu na svou zjevnou nevýhodnost, zhruba 10x vyšší než základní kapitál žalobkyně), přičemž roční nájem uvedených nemovitostí činí částku 2,810.000,- Kč.
Dovolatelce tak v důsledku realizovaného převodu byla způsobena závažná újma, jejímuž vzniku má právě ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. bránit a zajišťovat tak ochranu společnosti. Právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v rozporu se zněním §196a odst. 3 obch. zák., v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a rovněž v hrubém rozporu s právními zásadami správného výkladu normy.
Dovolatelka dále napadá závěr odvolacího soudu o tom, že v případě vztahu mezi ní a žalovanou v rozhodném období (tj. v době uzavření sporné kupní smlouvy nelze hovořit o vztahu ve smyslu ustanovení §66a a §66b obch. zák., když namítá, že podle §66a odst. 4 obch. zák. manželé R. a M.Š. byli v rozhodné době osobami jednajícími ve shodě, dále byli osobami ovládajícími ve vztahu ke dovolatelce i k žalované a tyto společnosti byly společnostmi ovládanými manžely Š.. Manželé Š., dovolatelka a žalovaná tak spolu tvořili koncern, nadto manželé Š., dovolatelka a žalovaná byli mezi sebou v rozhodném období osobami jednajícími ve shodě. Dovolatelka má za to, že na kupní smlouvu je v celém svém rozsahu a se všemi svými dopady nutno aplikovat ustanovení §196a odst. 3 obch. zák.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na (dle jejího názoru správné), právní závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §196a odst. 1 a 3 obch. zák. může společnost uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku (odstavec 1).
Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení §59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada (odstavec 3).
Již v rozsudku ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2011/2000, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, Nejvyšší soud uzavřel, že byla-li při uzavření smlouvy o úplatném převodu majetku akciové společnosti na akcionáře porušena povinnosti stanovit cenu majetku na základě posudku znalce (§196a odst. 3 obch. zák.) je tato smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro rozpor se zákonem. Použití analogie s ustanovením o relativní neplatnosti právního úkonu (§40a obč. zák.) není v uvedeném případě možné.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byly statutárními orgány a společníky prodávajícího i kupujícího z kupní smlouvy stejné osoby, byly naplněny podmínky ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2004), čímž byly splněny podmínky ustanovení §196a odst. 1 a 3 obch. zák.).
Odvolacímu soudu lze dát za pravdu v tom směru, že se v projednávané věci neuplatní zásada ochrany minoritních společníků a zásada ochrany všech společníků před svévolí statutárních orgánů. Uplatní se však účel ustanovení §196a obch. zák., kterým je ochrana společnosti a tím i třetích osob, zejména věřitelů společnosti. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006 uzavřel, že účelem ustanovení §196a obch. zák. je především ochránit společnost před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost právní úkony. Navazujícím účelem pak je i zajištění ochrany třetích osob, zejména věřitelů společnosti. V případech, kdy společnost úplatně nabývá majetek v rozsahu dle ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. od osob v tomto ustanovení uvedených nebo na tyto osoby takový majetek převádí, k dosažení tohoto účelu slouží zejména požadavek, podle něhož lze zmíněné majetkové dispozice provádět pouze za cenu určenou posudkem znalce. Zákon tím sleduje, aby cena převáděného majetku nebyla závislá jen na „vůli“ smluvních stran (jež může být deformována právě postavením osoby, se kterou společnost příslušnou smlouvu uzavírá), nýbrž aby byla stanovena způsobem, jenž v dostatečné míře zaručuje, že bude odpovídat jeho reálné hodnotě (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, či ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 184/2005). Ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. tedy mimo jiné slouží k ochraně společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv (srov. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. 29 Odo 1137/2003).
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. v zamítavém výroku a v souvisejících výrocích o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu