ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3265.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3265/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky C. C.C., s. r. o., zastoupené Mgr. B. S., advokátkou, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V.a k. Ch., a. s., zastoupené JUDr. Ing. J. V., advokátem, za účasti K. s. z.v H.K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. 55 Cm 104/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2008, č. j. 7 Cmo 253/2007-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti V. a k. Ch., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.819,50 Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení ze dne 6. března 2007, č. j. 55 Cm 104/2006-143, kterým Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V. a k. Ch., a.s. (dále jako „společnost“), konané dne 3. ledna 2006, přijatých pod číslem 5 (o schválení návrhu smlouvy o prodeji části podniku) a pod číslem 6 (o schválení návrhu smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Posouzení smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury, uzavřené dne 3. ledna 2006, z hlediska zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, otázka, zda označená smlouva představuje dispozici s částí podniku ve smyslu ustanovení §67a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v rozhodném znění, stejně jako posouzení úplnosti a správnosti znalecké zprávy a zpráv představenstva a dozorčí rady, vypracovaných pro účely schválení návrhů smluv o prodeji části podniku a o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury, jsou odvislé od konkrétních skutkových okolností projednávané věci a postrádají tak potřebný judikatorní přesah (jsou významné jen a pouze pro tuto věc).
Námitkou, jejímž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká neprovedení dalších důkazů, pak dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici, a k jejímu přezkoumání dovolání připustit nelze (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 769,50 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Š t e g l o v á
předsedkyně senátu