ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3358.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3358/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci dlužnice V. k. z., v. o. s., o návrhu věřitele C. LTD, zastoupeného JUDr. P. Z., advokátem, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 8/2001, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2004, č. j. 2 Ko 188/2003 - 224, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. prosince 2004, č. j. 2 Ko 188/2003 - 224, (poté co Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. září 2003, č. j. 29 Odo 870/2001-197, zrušil jeho potvrzující usnesení ze dne 10. září 2001, č. j. 1 Ko 335/2001-123 a věc mu vrátil k dalšímu řízení), opět potvrdil usnesení ze dne 22. května 2001, č. j. 40 K 8/2001-66, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. března 2005), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. března 2005) jako nepřípustné.
Podstata dovolání dlužnice v rovině právní tkví především v argumentu, že odvolací soud nezkoumal předpoklady pro konkurs z pohledu té skutečnosti, že ve lhůtě k podání přihlášek do konkursu nepřihlásil svou pohledávku do konkursu žádný věřitel.
Dále dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil její majetkovou situaci ve vazbě na pohledávky, které uplatňuje vůči státu, poukazujíc i na znalecky určenou hodnotu svého hmotného majetku (částkou 14,5 miliónů Kč) a zdůrazňujíc, že uvedla-li v některém ze svých vyjádření, že nechce zpeněžit svůj majetek, jde pouze o „jednu z posledních variant řešení“ a v žádném případě nelze souhlasit se závěrem,, jaký soud dovodil k dostatku likvidních prostředků a solventnosti dovolatelky.
Dovolatelka též usuzuje, že po zrušení jeho původního rozhodnutí, při novém projednávání jejího odvolání, si měl odvolací soud s ohledem na časový odstup vyžádat její vyjádření.
A konečně dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor obsažený ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu a nejenže se nevypořádal s platební schopností dovolatelky, ale jinak (a nesprávně) než dovolací soud se věcí zabýval i z pohledu jejích „protipohledávek“.
Navrhující věřitel má ve vyjádření dovolání za neopodstatněné a napadené rozhodnutí za správné, poukazuje na postavení bank jako subjektů odlišných od České republiky a uváděje, že existence pohledávek, jež má dovolatelka za svými dlužníky, nemá žádný vliv na posouzení, zda je či není po delší dobu v prodlení s placením svých závazků. Tvrzení, že přihlášky pohledávek nebyly včas podány, nemá navrhující věřitelka za opodstatněné.
V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.
K argumentu, že odvolací soud se nezabýval tím, že ve lhůtě k podání přihlášek do konkursu nepřihlásil svou pohledávku do konkursu žádný věřitel, Nejvyšší soud uvádí, že ten z pohledu prověrky správnosti napadeného usnesení pro věc žádný význam nemá. Správnost rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka totiž nelze poměřovat skutečnostmi nastalými v konkursním řízení (v jeho další fázi) v důsledku tohoto prohlášení. Tento závěr se podává již z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 53/2005 a 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dříve pak i z bodu XXXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 208 (384); z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z označeného bodu stanoviska též plyne, že taková skutečnost je důvodem ke zrušení konkursu dle §44 odst. 1 písm. a/ ZKV a že instituty zrušení konkursu a prohlášení konkursu nelze (z hlediska obrany, kterou má dlužník k dispozici) směšovat.
K obraně dlužnice existencí její pohledávky vůči státu Nejvyšší soud poukazuje na závěry obsažené v jeho usnesení uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje), podle nichž platí, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých (ostatních) závazků, nepřihlíží se ani k výši těchto pohledávek. Usnesení odvolacího soudu je s tímto závěrem Nejvyššího soudu v souladu.
Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani co do námitky týkající se nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu, když Nejvyšší soud napadené rozhodnutí za nesouladné s jeho závazným právním názorem nepokládá.
Pro úplnost zbývá dodat, že procesní námitka, podle které měl odvolací soud dovolatelku před novým rozhodnutím požádat o doplňující vyjádření, nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130); nadto je zjevné, že dovolatelce nic nebránilo v tom, aby své odvolání sama doplnila, měla-li za to, že je to pro rozhodnutí věci významné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodů 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. srpna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu