ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3477.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3477/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně S. p. spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti žalovaným 1) I. B., zastoupenému JUDr. M. K., advokátem, 2) Ing. B. K., o zaplacení 165.906,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 38 Cm 142/2004, o dovolání prvního žalovaného proti opravnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2009, č. j. 12 Cmo 83/2009-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 952,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze opravil postupem podle ustanovení §211 a §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) chybu v počtech tak, že v bodu II. výroku rozsudku ze dne 22. dubna 2009, č. j. 12 Cmo 83/2009-83, nahradil částku náhrady nákladů řízení 38.090,- Kč částkou 45.327,10 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný podání označené jako „odvolání“, domáhaje se jeho zrušení a nového rozhodnutí „ve věci“.
Žalobkyně navrhuje, aby „dovolání prvního žalovaného bylo zamítnuto“.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc s podáním prvního žalovaného předložena, posoudil toto podání podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Opravné usnesení odvolacího soudu, jímž byla změněna částka náhrady nákladů řízení, však usnesením ve věci samé není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako objektivně nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že i tehdy, bylo-li by podání prvního žalovaného posouzeno jako odvolání, by první žalovaný nemohl být úspěšný. V takovém případě by řízení o „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu muselo být pro nedostatek funkční příslušnosti zastaveno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §14 odst. 3, §15 vyhlášky činí sazba odměny 1.000,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 500,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 152,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži prvního žalovaného celkem 952,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu