ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3507.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3507/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Utopená s. r. o. - v likvidaci, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Pobřežní 78/34, PSČ 186 00, identifikační číslo 40 76 70 43, zastoupené JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jakubská 1, PSČ 602 00, proti Ing. I. J., o zaplacení 4,440.000,- Kč, vedené u Městského osudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 15/98, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 239/2006 – 206, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2004, č. j. 34 Cm 15/98 – 139, kterým tento soud zamítl návrh na zaplacení 4,440.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 1,100.000,- Kč od 1. ledna 1995 do zaplacení, s 18% úrokem z prodlení z částky 1,110.000,- Kč od 1. ledna 1996 do zaplacení, s 18% úrokem z prodlení z částky 1,110.000,- Kč od 1. ledna 1997 do zaplacení a s 18% úrokem z prodlení z částky 1,110.000,- Kč od 1. ledna 1998 do zaplacení a uložil žalované zaplatit Ing. I. J. na nákladech řízení 98.550,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.
Tvrzeními, jimiž vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil obsah jejího procesního úkonu – doplnění skutkových tvrzení – jako změnu návrhu, popřípadě že nesprávně posoudil splnění podmínek pro změnu návrhu, kterými vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), přípustnost dovolání v projednávané věci založit nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na jejich náhradu nemá právo a Ing. I. J. v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu