ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3677.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3677/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně P. P. a. s., zastoupené JUDr. T.Ch., advokátem, se proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému Mgr. P.S., advokátem, o zaplacení 15,000.000,-Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 37/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2008, č.j. 14 Cmo 191/2007-454, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 2. února 2007, č. j. 36 Cm 37/2004-410, jímž Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, zamítl žalobu o zaplacení částky 15,000.000,-Kč z titulu náhrady škody, a to pro promlčení žalobou uplatněného nároku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
V rovině právního posouzení dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby a jejím marném uplynutí. Tento závěr je však odvislý od konkrétních skutkových okolností projednávané věci, je významný jen a pouze pro ni a postrádá tak potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (§387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Námitkou existující překážky věci dříve zahájené vystihuje dovolatelka zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle §241a o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně námitka, podle které ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné soudy, je podřaditelná dovolacímu důvodu vymezenému v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá dovolatelka k dispozici (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Založit přípustnost dovolání k jejímu přezkoumání tudíž nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bod 6, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 12.257,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu