ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4021.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4021/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. R. D., zastoupeného P. Z., advokátem, za účasti J., d. v K., zastoupeného JUDr. L. F., advokátem, se o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 143/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 80/2006-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit J., družstvu v K. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.820,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dovolání proti výroku v záhlaví označeného usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 26. října 2005, č. j. 49 Cm 143/2004-73, kterým Městský soud v Praze zamítl „žalobu“ o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze J., družstva v K.(dále jen „družstvo“) konané 28. května 2004 (dále jen „členská schůze“).
Dovolatel namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rekapituluje průběh konání členské schůze a obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o nezpůsobilosti členské schůze se usnášet a z toho plynoucí neplatnosti námitkami zpochybněných usnesení o schválení podnikatelského záměru družstva na rok 2004 a dispozice s majetkem družstva, o ukončení práce komise pro přípravu stanov, o odvolání navrhovatele z funkce člena kontrolní komise a o schválení závěrečného usnesení členské schůze. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že o každém bodu programu bylo na členské schůzi hlasováno samostatně a hlasování o usnesení na závěr členské schůze je pouze shrnutím předchozích přijatých rozhodnutí. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k ostatním důkazům, z nichž vyplývala nesprávnost notářského zápisu zachycujícího průběh členské schůze, pokud jde o počet přítomných a hlasujících pro přijetí jednotlivých rozhodnutí. Nesouhlasí rovněž se závěrem, že o jeho odvolání z funkce člena kontrolní komise bylo rozhodnuto v souladu s programem pozvánky na členskou schůzi. Uvádí, že napadená rozhodnutí členské schůze, včetně závěrečného shrnujícího hlasování, mělo závažné právní následky jak pro navrhovatele, tak pro družstvo, a došlo k porušení čl. 26 a čl. 27 Listiny základních práv a svobod. Odvolacímu soudu vytýká i nesprávnost závěru, že podle ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) došlo pouze k nepodstatnému porušení práv navrhovatele a ostatních členů družstva, protože rozhodnutí o podnikatelském záměru družstva, nakládání s majetkem družstva a odvolání dovolatele z orgánu družstva, je podle jeho názoru podstatným porušením práv dovolatele a členů družstva.
Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu o tom, že hlasování o usnesení na závěr členské schůze je pouze rekapitulací předchozích dílčích rozhodnutí, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť ten již v usnesení ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1139/2006 dovodil, že bylo-li o každém bodu usnesení uvedeného pod bodem programu hlasováno samostatně a všechna dílčí usnesení byla přijata, nemělo by nové hlasování o rozhodnutí shromáždění delegátů (v projednávané věci členské schůze), zahrnující ty body programu, o nichž bylo již rozhodnuto, žádný význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou proto nevýznamné námitky, jimiž dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, namítaje, že tato zjištění jsou neúplná a nesprávná, ať už jde o program uvedený na pozvánce na členskou schůzi či notářský zápis zachycující průběh členské schůze včetně počtu přítomných a hlasujících členů pro přijetí jednotlivých rozhodnutí. Jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena.
Námitkou, že odvolací soud pochybil, dospěl-li v souladu s ustanovením §131 odst. 3 písm. a) obch. zák. k závěru, že nelze vyslovit neplatnost rozhodnutí členské schůze o podnikatelském záměru družstva, o nakládání s majetkem družstva a odvolání dovolatele z orgánu družstva, neboť došlo k nepodstatnému porušení práv navrhovatele a ostatních členů družstva, se dovolací soud nezabýval, když odvolací soud tento závěr neučinil. Učinil jej jen ve vztahu ke shrnujícímu usnesení členské schůze a o významu tohoto shrnujícího usnesení členské schůze platí to, co již bylo výše uvedeno.
Výhrada dovolatele, že rozhodnutími členské schůze byl porušen čl. 26 a čl. 27 Listiny základních práv a svobod, je zcela nepřiléhavá, neboť práva chráněná těmito ustanoveními nebyla rozhodnutími členské schůze nijak dotčena.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tedy dovolání přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a navrhovateli vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 770,- Kč a celkem činí 4.820,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. prosince 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu