ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4443.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4443/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., , proti žalovanému Ing. I. K., zastoupenému Mgr. L. D., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 50 Cm 14/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 6 Cmo 416/2006 – 108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek ze dne 13. září 2006, č. j. 50 Cm 14/2005 - 69, jímž Městský soud v Praze zrušil v plném rozsahu směnečný platební rozkaz ze dne 25. dubna 2005, č. j. 23 Sm 83/2005 – 12.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka doplnění směnky, ze které se žalobkyně domáhá plnění (dále jen „směnka“), v rozporu se směnečným ujednáním je důvodná a že právní předchůdce žalobkyně jednal při nabývání směnky s hrubou nedbalostí a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci §10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového spočívající v závěru soudů obou stupňů, že směnka nebyla vyplněna v souladu s dohodou o vyplnění směnky, obsaženou v „Potvrzení o převzetí směnky“ a právní předchůdkyně žalobkyně se při nabývání směnky (indosací od remitenta – Č. s., a. s.) „provinila hrubou nedbalostí“.
Dovolatelka namítá, že oba soudy pro závěr o její hrubé nedbalosti při nabývání směnky neprováděly dokazování směřující ke zjištění okamžiku nabývání směnky, resp. vyplnění směnky a dále „ke zjištění konkrétních okolností subjektivní stránky jednání žalobkyně (vnitřního psychického stavu, resp. subjektivního přesvědčení)“ v době nabývání směnky o tom, zda věděla nebo mohla vědět, že převzetí dluhu na základě Smlouvy o převzetí dluhu je neplatné, a tudíž i odstoupení od úvěrové smlouvy je neúčinné. Akcentuje, že byla v dobré víře, že v době nabývání směnky existovaly bezvadné podmínky pro její vyplnění.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.
Výhrada, podle které soudy obou stupňů neprováděly dokazování směřující ke zjištění okamžiku nabývání (vyplnění) směnky a ke zjištění konkrétních okolností subjektivní stránky jednání žalobkyně a o tom, zda věděla nebo mohla vědět, že převzetí dluhu je neplatné a odstoupení od úvěrové smlouvy neúčinné, není zpochybněním správnosti právního posouzení věci, nýbrž tvrzením o existenci vady řízení. Taková vada řízení (i kdyby existovala) však založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže.
Za zásadně právně významné Nejvyšší soud nepovažuje ani posouzení, zda byla dovolatelka v době nabytí směnky v dobré víře a neprovinila se hrubou nedbalostí, neboť postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě jen pro projednávanou věc.
Jelikož Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce neshledal, není dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně dovolací soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu