ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4557.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4557/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. E. L., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti žalovaným 1) N., s. r. o., zastoupené Mgr. P. R., advokátem, 2) E. M., zastoupené JUDr. K. H., advokátem, 3) JUDr. V. Z., a 4) R. P., narozenému, zastoupenému Mgr. L. H., advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 33/2004, o dovoláních druhé, třetího a čtvrtého žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2007, č.j. 12 Cmo 51/2007-264, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu k těmto žalovaným rozsudek ze dne 18. ledna 2006, č.j. 47 Cm 33/2004-164, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 13. dubna 2004, č.j. 47 Sm 159/2003-9, kterým uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17,440.021,55 Kč s 6% úrokem z prodlení od 5. ledna 2001 do zaplacení, odměnu 58.133,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud - odkazuje (mimo jiné) na ustanovení čl. I §10, §17, §32 a §77 zákona č. 191/1950 Sb. - shledal shodně se soudem prvního stupně všechny námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu nedůvodnými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali druhá, třetí a čtvrtý žalovaní dovolání.
Dovolatelé E. M. a R. P. považují rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné v řešení otázky platnosti převodu směnky z původní žalobkyně (A. P. a. s. v likvidaci - dále jen „banka“) na současnou žalobkyni, zdůrazňujíce, že „u rubopisu je připojen podpis osoby, která nebyla k tomuto úkonu pověřena“, pročež jde o neplatný právní úkon a současná žalobkyně tak není nositelkou aktivní věcné legitimace. Namítají existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odvolacímu soudu vytýkají, že se jimi vznesenou námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace nezabýval a věc tak nesprávně právně posoudil.
Dovolatel JUDr. V. Z. upozorňuje na „neodůvodnitelné okolnosti týkající se vzniku blankosměnky a další manipulace s ní“ a zdůrazňuje, že „vznik i uplatnění směnky lze hodnotit jako odporující běžným bankovním podmínkám vyžadovaným ke schválení požadovaného úvěru a jeho případnému následnému vymáhání, a to zejména ve vztahu k avalistům, kteří prokazatelně před podpisem směnky informovali banku o svých finančních a majetkových poměrech neumožňujících případné splácení dlužného úvěru“. Poukazuje dále na možnost banky uspokojit svou pohledávku „prodejem zástavní nemovitosti“ a dovozuje, že avalisté blankosměnku podepsali pod nátlakem banky, která by jinak úvěr společnosti I. P.-R. s. r. o. neposkytla.
Dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných, která nejsou přípustná podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustnými ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jde-li o dovolání druhé a čtvrtého žalovaných, učinil tak proto, že již v rozhodnutí ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 1, jehož závěry obstály i v rovině ústavní, když ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. října 2006, sp. zn. IV. ÚS 32/06, odmítl, dovodil, že důsledkem překročení zmocnění k jednání za právnickou osobu podle §20 odst. 2 občanského zákoníku není neplatnost právního úkonu, ale jen to, že jím právnická osoba není (při splnění zákonem stanovených podmínek) vázána, přičemž této skutečnosti se může dovolávat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti vyplývající z dotčeného právního úkonu stanovena, tj. právnická osoba, za kterou bylo jednáno (shodně srov. též důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4233/2007).
Třetím žalovaným uplatněné dovolací důvody, pro které shledává rozhodnutí odvolacího soudu nesprávným a jimiž je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly ani zčásti obsaženy ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (č.l. 18-19); vzhledem k zásadě koncentrace směnečného řízení (§175 odst. 1 a 4 o. s. ř.) tak nemohou mít pro přijetí závěru o (ne)důvodnosti těchto námitek a rozhodnutí o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti, žádný význam.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných byla odmítnuta a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu