ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4872.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4872/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela ve věci navrhovatelky C. s. r. o., za účasti: 1/ M. V. J., zastoupené JUDr. T. Ch., advokátem, 2/ B. S., zastoupené JUDr. J. L., advokátem, 3/ Ing. V. A., o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. C 28815, o dovoláních navrhovatelky a M. V. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, takto:
I. Řízení o „dovoláních“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2006, č. j. F 18239/2005, F 21294/2005, F 24524/2005, F 24695/2005, F 24799/2005, F 27949/2005, F 30804/2005, F 51354/2005, F 56215/2005, F 65951/2005, F 75034/2005, F 13545/2006, F 55389/2006, F 57367/2006, F 65978/2006, F 67829/2006, F 68100/2006, F 68145/2006, F 70401/2006, F 88579/2006, F 95327/2006, F 98433/2006, C 28815-274, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, se zastavuje.
III. Dovolání M. V. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 539/2006-302, se odmítá.
IV. M. V. J. a JUDr. T. Ch. jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit společnosti B. S. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
V. Ostatní účastníci nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. září 2006, č. j. F 18239/2005, F 21294/2005, F 24524/2005, F 24695/2005, F 24799/2005, F 27949/2005, F 30804/2005, F 51354/2005, F 56215/2005, F 65951/2005, F 75034/2005, F 13545/2006, F 55389/2006, F 57367/2006, F 65978/2006, F 67829/2006, F 68100/2006, F 68145/2006, F 70401/2006, F 88579/2006, F 95327/2006, F 98433/2006, C 28815-274, zamítl návrh na zápis M. V. J. (dále jen „účastnice 1/“) jako jednatelky navrhovatelky do obchodního rejstříku (výrok I.), vymazal společnost B. S. (dále jen „účastnice 2/“) jako jedinou společnici navrhovatelky z obchodního rejstříku, zapsal datum 13. ledna 2005 jako den zániku funkce jednatele navrhovatelky Ing. V. A. (dále jen „účastník 3/“) a zapsal účastnici 1/ jako jedinou společnici navrhovatelky do obchodního rejstříku (výrok II.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že zpětvzetí návrhu na výmaz účastníka 3/ jako jednatele navrhovatelky a účastnice 2/ jako společnice navrhovatelky a návrhu na zápis účastnice 1/ jako společnice a jednatelky navrhovatelky je neúčinné (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání navrhovatelky a účastnice 1/ Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na výmaz účastnice 2/ z obchodního rejstříku a na zápis účastnice 1/ do obchodního rejstříku, o výmazu účastnice 2/ jako jediné společnice navrhovatelky, o zápisu účastnice 1/ jako jediné společnice navrhovatelky a o zápisu data 13. ledna 2005 jako dne zániku funkce jednatele navrhovatelky – účastníka 3/ a ve zbývající části je „změnil“ tak, že zastavil řízení o návrhu na zápis účastnice 1/ jako jednatelky navrhovatelky a rozhodl o výmazu účastníka 3/ jako jednatele navrhovatelky z obchodního rejstříku (výrok II). Odvolací soud dále odmítl odvolání účastnice 1/ vyjma části, týkající se jejího zápisu do obchodního rejstříku (výrok I.), uložil navrhovatelce zaplatit soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
Vyšel přitom z toho, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16. července 2004 (dále jen smlouva o převodu obchodního podílu“), uzavřené mezi účastnicí 2/ jako převodkyní a účastnicí 1/ jako nabyvatelkou, se účastnice 1/ stala jedinou společnicí navrhovatelky.
S poukazem na deklaratorní charakter zápisu společníka společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku a na ustanovení §200b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 30. června 2005, dovodil, že byla-li účastnice 1/ po určitou dobu jedinou společnicí navrhovatelky, je nezbytné zapsat ji do obchodního rejstříku i tehdy, kdyby v době zápisu již jedinou společnicí navrhovatelky nebyla (v tomto případě by ovšem bylo rovněž nezbytné následně zapsat do obchodního rejstříku i zánik jejího postavení). Ztotožnil se proto s názorem soudu prvního stupně, že zpětvzetí návrhu na výmaz účastnice 2/ a zápis účastnice 1/ bylo neúčinné a skutečnost, že účastnice 1/ posléze od smlouvy o převodu obchodního podílu odstoupila, nepovažoval za významnou. Pro úplnost dodal, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu je platné, bylo-li učiněno písemně a byla-li pravost podpisu odstupujícího úředně ověřena (k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 970/2005; jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a že odstoupením se smlouva o převodu obchodního podílu neruší zpětně, ale s účinky „ex nunc“.
Navrhovatelka a účastnice 1/ podaly proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu a rovněž proti výroku II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně dovolání, domnívajíce se, že obě rozhodnutí mají po právní stránce zásadní význam (přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Namítají, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (uplatňují dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.). Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelky namítají, že smlouva o převodu obchodního podílu nikdy nenabyla účinnosti, neboť na ní „není vyplněn příslušný údaj“ o doručení navrhovatelce. Nesouhlasí s názorem – jež dle nich zaujaly soudy obou stupňů – že smlouva o převodu obchodního podílu nabyla účinnosti dne 17. února 2005, „tedy v den, kdy ji vyzvedl na základě plné moci JUDr. T. Ch.“. Tvrdí, že právní zástupce nebyl zmocněn převzít smlouvu s účinky doručení navrhovatelce a že osobou oprávněnou potvrdit doručení smlouvy byl pouze její jednatel – účastník 3/, který „toto prohlášení“ do svého odvolání z funkce dne 13. ledna 2005 neučinil. Pokud by snad účastníci 2/ a 3/ měli k dispozici vyhotovení smlouvy o převodu obchodního podílu s vyplněným údajem o doručení společnosti a podpisem účastníka 3/ jako jejího jednatele, „pak by tento údaj musel být zapsán zcela protiprávně“ a byl by „neplatný a neúčinný“, neboť smlouva o převodu obchodního podílu se v době od 16. července 2004 do 17. února 2005 nacházela v notářské úschově.
Odstoupení účastnice 1/ od smlouvy o převodu obchodního podílu mají dovolatelky za důvodné a účinné. Účastnice 1/ mohla podle jejich názoru od smlouvy o převodu obchodního podílu odstoupit bez toho, že by předtím vyzvala účastnici 2/ k úhradě nově objevivších se závazků navrhovatelky. Neplatnost odstoupení od smlouvy nepůsobí – podle dovolatelek – ani absence úředního ověření pravosti podpisu účastnice 1/. Dovolatelky připomínají, že účastnice 1/ odstoupila od smlouvy o převodu obchodního podílu „toliko z důvodu posílení své právní jistoty“, neboť smlouva nikdy nenabyla účinnosti.
Soudu prvního stupně dovolatelky vytýkají, že v řízení pokračoval, přestože soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení neuhradila navrhovatelka, ale účastnice 2/, která nebyla „kompetentním subjektem k zaplacení soudního poplatku“. Podle dovolatelek měl soud zaplacenou částku vrátit a řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavit. Nesprávné bylo i rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí, neboť „v dané věci nelze na řízení vůbec aplikovat ustanovení §200b odst. 2 o. s. ř.“. Pokud by „připadalo v úvahu“ jeho použití, pak měl soud zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku a následně bez návrhu zahájit nové řízení. Rozhodnutí ve věci navíc záviselo na zjištění sporných skutečností, soud prvního stupně proto pochybil, pokud k projednání věci nenařídil jednání. Pochybil i odvolací soud, neboť nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, aniž se vypořádal s vadami, jimiž řízení před soudem prvního stupně trpělo.
Účastnice 2/ ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud „odmítl“ dovolání směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně, „odmítl“ dovolání podané za navrhovatelku JUDr. T. Ch. (neboť k jeho podání nebyl oprávněn) a pokud neodmítne dovolání účastnice 1/ (neboť podala dovolání proti rozhodnutí o zápisu, který se jí netýká a nadto nejde o věc zásadně právně významnou), aby dovolání účastnice 1/ zamítl.
Dovolatelky podaly dovolání i proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovoláních“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na datum zahájení řízení (22. února 2005) a na přechodná ustanovení obsažená v článku VI. bodě 1 zákona č. 79/2006 Sb. a v Části páté, článku V. bodě 1 zákona č. 216/2005 Sb., se pro řízení v projednávané věci použije občanský soudní řád a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 30. června 2005 (dále též jen „obch. zák.“).
„V zastoupení navrhovatelky“ podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu advokát JUDr. T. Ch., aniž by doložil, že byl k jeho podání navrhovatelkou zmocněn.
Nedostatek plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.), přičemž opatřením k odstranění nedostatku průkazu plné moci je zpravidla výzva tomu, kdo vystupuje jako zmocněnec, popřípadě účastníku, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, nebo, aby k udělení plné moci došlo ústně do protokolu; to platí jak v případě, že plná moc nebyla doložena vůbec, tak v případě, že byla doložena s takovými nedostatky, pro které ji nelze považovat za platnou.
Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 21. února 2008, č. j. F 18239/2005, C 28815/202-341, doručeným 26. února 2008, vyzval tvrzeného zástupce navrhovatelky k doložení plné moci s tím, že nebude-li v určené lhůtě předložena plná moc, kterou jej navrhovatelka zmocnila k podání dovolání, soud dovolací řízení zastaví. JUDr. T. Ch. reagoval na výzvu soudu přípisem ze dne 29. února 2008, k němuž připojil plnou moc, udělenou mu jménem navrhovatelky její jedinou společnicí – účastnicí 1/.
Společník společnosti s ručením omezeným však není osobou, která by byla oprávněna jménem společnosti zmocnit advokáta k podání dovolání. Společnost s ručením omezeným jedná zásadně statutárním orgánem, kterým je jeden nebo více jednatelů (§13 odst. 1 věta druhá, §133 odst. 1 věta první obch. zák.). Jmenování účastnice 1/ jednatelkou navrhovatelky se přitom podle ustanovení §27 odst. 7 obch. zák. považuje za neplatné od počátku, neboť návrh na povolení jejího zápisu jako jednatelky do obchodního rejstříku rejstříkový soud pravomocně zamítl.
Již v usnesení uveřejněném pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vyložil, že je-li žaloba nebo jiný návrh na zahájení řízení (zde dovolání jako „návrh na zahájení dovolacího řízení“) podepsána pouze tvrzeným zástupcem účastníka (zde navrhovatelky) na základě plné moci, který ani přes opatření soudu dle §104 odst. 2 věty první o. s. ř. toto zastoupení nedoložil, soud řízení dle §104 odst. 2 věty třetí, o. s. ř. zastaví. Je tomu tak proto, že bez průkazu zastoupení nelze připustit, aby údajný zástupce vykonával v řízení práva osoby, která (dovedeno do důsledku) ani nemusí vědět, že někdo zneužil jejího jména. Jinak řečeno soud zastaví řízení proto, že není prokázáno, že ten, jehož jménem údajný zástupce jednal, žalobu vůbec podal. Protože o tento případ jde (v dovolacím řízení) i v této věci, Nejvyšší soud řízení o dovolání navrhovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolání účastnice 1/ proti usnesení odvolacího soudu není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že přípustnost dovolání proti té části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu. Odkaz na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zde není přiléhavý, neboť toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání toliko proti rozhodnutím ve věci samé, jímž rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení není.
A dále pak proto, že – jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – usnesení odvolacího soudu, jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), zásadně právně významným neshledal.
Námitky, které účastnice 1/ uplatnila stran vad řízení, totiž vystihují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
V řešení otázky, kdy a zda vůbec smlouva o převodu obchodního podílu nabyla účinnosti, Nejvyšší soud zásadní právní význam neshledává, neboť posouzení této otázky má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V této souvislosti Nejvyšší soud pouze obecně připomíná, že smlouva o převodu obchodního podílu nabývá platnosti dnem, kdy ji společník a nabyvatel uzavřou. Ustanovení §115 odst. 4 obch. zák. odkládá pouze účinnost převodu, a to jen ve vztahu ke společnosti, nikoli ve vztahu k účastníkům smlouvy či ke třetím osobám.
Přípustnost dovolání nezakládá ani posouzení otázky důvodnosti a účinnosti odstoupení účastnice 1/ od smlouvy o převodu obchodního podílu, když tato otázka neměla pro rozhodnutí o věci určující význam, neboť odvolací soud na jejím posouzení své rozhodnutí nezaložil.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírají o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první, resp. §142 odst. 1 o. s. ř. Řízení o dovolání podaném „v zastoupení navrhovatelky“ JUDr. T. Ch. bylo zastaveno. Řízení o dovolání podaném účastnicí 1/ bylo zčásti (viz první výrok) zastaveno, zčásti (viz třetí výrok) skončilo odmítnutím dovolání. Účastnici 2/ proto vzniklo vůči odvolatelům právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Náklady účastnice 2/ sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 3.034,50 Kč.
Procesní zavinění ohledně nákladů, jež v dovolacím řízení vynaložila účastnice 2/, však nelze přičítat údajné dovolatelce (navrhovatelce), nýbrž tomu, kdo ve věci jednal (podal dovolání) bez řádného zmocnění (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto (podle §147 odst. 1 o. s. ř.) uložil údajnému zástupci navrhovatelky, aby - společně a nerozdílně s účastnicí 1/ - hradil náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, neboť je způsobil svým zaviněním.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu