ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5306.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5306/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně D. Š., zastoupené JUDr. L. S., advokátkou, , proti žalovanému Ing. J. F., , jako správci konkursní podstaty úpadce J. Š zastoupenému JUDr. K. K., advokátem, , o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 10/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. 15 Cmo 126/2008-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 19. března 2008, č. j. 28 Cm 10/2007-32, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud uzavřel, že sporné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, vázne na nich zástavní právo zajišťující pohledávky konkursních věřitelů za úpadcem a žalovaný je sepsal do konkursní podstaty podle ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). K námitkám žalobkyně (manželky úpadce), podle kterých sporné nemovitosti nabyla na základě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů (jímž byla současně zavázána zaplatit do konkursní podstaty částku 910.000,- Kč) a proto již nelze postupovat podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, odvolací soud uvedl, že „částka, kterou má žalobkyně zaplatit do konkursní podstaty podle pravomocného rozsudku o vypořádání společného jmění manželů, nemá za následek zánik zástavního práva, neboť nejde o placení na zajištěné pohledávky zástavním právem ani o obvyklou (tržní) cenu zástavy“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že rozhodnutím o vypořádání (jejího a úpadcova) společného jmění manželů byla „s definitivní platností vyřešena otázka zařazení věci do konkursní podstaty“. Žalovaný tak byl povinen sporné nemovitosti „vyřadit“ ze soupisu konkursní podstaty a místo nich sepsat „částku 910.000,- Kč“. Ustanovení §27 odst. 5 ZKV nelze použít, když zajištění „se týká výlučné pohledávky úpadce a zároveň nemovitostí úpadce, nikoliv třetí osoby“. Odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že nemohla-li v rámci vypořádání společného jmění manželů „řešit výlučné pohledávky svého manžela a ani zajišťující instituty vztahující se k těmto pohledávkám“, měla by být „v rámci účelu zákona o konkursu a vyrovnání a jeho smyslu chráněna“.
Uzavírá, že je „značně nelogickým“, aby na základě rozhodnutí soudu žalovaný nemovitosti z konkursní podstaty nejprve vyloučil a následně je opět – s odkazem na ustanovení §27 odst. 5 ZKV – sepsal, neboť takovým postupem „dojde ke zpeněžení stejných nemovitostí dvakrát – jednou v rámci společného jmění manželů a podruhé v rámci vypořádání zajištěných pohledávek“.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal – s ohledem na závěry formulované v usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 716/2007 – přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V označeném usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutím soudu o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich, ve spojení se splněním povinnosti určené tímto rozhodnutím k „dorovnání“ podílů obou manželů, nedochází k zásahu do zástavních práv svědčících třetím osobám k nemovitostem původně ve společném jmění manželů. Takové účinky nemá rozhodnutí soudu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ani v mimokonkursních poměrech a nemůže je mít ani v rámci konkursního řízení.
Jinými slovy vypořádáním společného jmění manželů nedochází k zániku zástavních práv váznoucích na nemovitostech, původně náležejících do společného jmění, a zajišťujících pohledávky věřitelů za úpadcem; stane-li se v důsledku vypořádání společného jmění manželů výlučnou vlastnicí takové nemovitosti manželka úpadce, dopadá na ni režim ustanovení §27 odst. 5 ZKV.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu