ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.600.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 600/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci žalobců a) Ing. I. J., b) J. J., a c) M. P., všech zastoupených JUDr. A. V., advokátkou, o obnovu řízení o výmaz obchodní společnosti I. P., s. r. o. z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 140/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2008, č. j. 14 Cmo 503/2008-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2008, č. j. 75 Cm 140/2008-13, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení o výmaz obchodní společnosti I. P., s. r. o., naposledy (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku.
Přitom zdůraznil, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, kterým může podle ustanovení §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastník řízení napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé.
Žalobci (kteří byli společníky společnosti, nebyli však navrhovateli řízení o její výmaz z obchodního rejstříku), však účastníky řízení o výmaz společnosti z obchodního rejstříku nebyli a vzhledem k ustanovení §200c odst. 1 o. s. ř. – jež stanoví, že účastníky řízení ve věcech obchodního rejstříku jsou toliko navrhovatel a podnikatel (tj. společnost) – jimi ani být nemohli. Žalobcům proto nesvědčí legitimace k podání žaloby o obnovu uvedeného řízení.
S ohledem na závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců k podání žaloby na obnovu řízení se odvolací soud nezabýval otázkou, zda rozhodnutí o výmazu společnosti z obchodního rejstříku vůbec nabylo právní moci (což žalobci zpochybňovali).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Uvádějí, že společnost vede od roku 2004 soudní spor, ve kterém se domáhá určení vlastnictví k „neoprávněně zcizenému“ majetku. „V době, kdy je veden tento spor, podává návrh na výmaz společnosti“ J. P., (většinový) společník, který „blokuje ve společnosti volbu jednatele a který se přímo se statutárním orgánem společnosti podílel na vyvedení aktiv ze společnosti bez náležité protihodnoty“. Jedná „prostřednictvím osob a zájmových skupin, které nechtějí, aby soudní spor o určení vlastnictví vyzněl ve prospěch žalobce“. O tom, že spor probíhá, věděl „obchodní rejstřík“ ze stanoviska společnosti ze dne 31. března 2004.
Dovolatelé se domnívají, že „pokud probíhá spor o určení vlastnictví, nemůže být firma vymazána z obchodního rejstříku. Obchodní rejstřík ve věci výmazu společnosti nepostupoval správně, celá záležitost byla předem dohodnuta zájmovými skupinami osob.“
Protože společnost nemá „obstrukcí společníka P.“ jednatele, nemohl podat žalobu na obnovu řízení nikdo jiný, než její (bývalí) společníci, „z toho dva bývalí jednatelé“. Nemají-li dovolatelé aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, „pak ji v daném konkrétním případě nemá nikdo“. Naproti tomu byl obchodním rejstříkem bez problému přijat návrh na výmaz, (rovněž podaný společníkem) a bylo o něm rozhodnuto „proti vůli společníků, v neprospěch společnosti, proti logice společenstevního úsilí o návrat majetku a bez jakékoliv možnosti obrany společnosti“.
Dovolatelé poukazují i na nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. III. ÚS 618/2004, namítajíce, že odvolací soud nepostupoval správně, potvrdil-li usnesení soudu prvního stupně z jiných, než v něm uvedených důvodů, aniž by o svém právním názoru informoval odvolatele. Tím jim znemožnil právně argumentovat.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §238 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení §237 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2).
Ustanovení §238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v §237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o. s. ř.). Z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak především proto, že dovolatelé výhradami proti postupu odvolacího soudu a namítanou překvapivostí jeho rozhodnutí uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Dále pak proto, že jedinou právní otázkou, kterou odvolací soud ve svém rozhodnutí řešil, bylo posouzení aktivní věcné legitimace žalobců k podání žaloby na obnovu řízení o výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Jelikož toto posouzení se přímo odvíjí od zjištění, zda žalobci byli účastníky řízení, jehož obnovy se domáhají, Nejvyšší soud v řešení této otázky zásadní právní význam neshledává, neboť jde o posouzení procesního postavení konkrétních žalobců, které má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci, nebyli-li účastníky řízení o výmaz, nemohou být aktivně věcně legitimování k podání žaloby na jeho obnovu, odpovídá ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. Napadené rozhodnutí tak neřeší právní otázku ani v rozporu s hmotným právem (jde v něm o výklad procesního práva).
Jen pro úplnost a nad rámec odůvodnění Nejvyšší soud dodává, že k dovolacím námitkám, doplněným dovolateli až po uplynutí dovolací lhůty (tj. po 10. lednu 2009), nemohl při rozhodování o dovolání přihlížet (§241b odst. 3, §242 odst. 4 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu