ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.703.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 703/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. K. M., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti G. S., a. s., zastoupené J. S., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 75/2004, o dovolání společnosti G. S., a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. října 2007, č. j. 8 Cmo 376/2006–139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2006, č. j. 50 Cm 75/2004–98, kterým tento soud prohlásil za neplatné usnesení mimořádné valné hromady společnosti G. S., a. s., (dále jen „společnost“) konané dne 12. dubna 1999 (dále též jen „valná hromada“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
V projednávané věci dovolatelka sice tvrdí, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, jako důvod pro své tvrzení však uvádí pouze to, že její stanovy připouštěly svolání valné hromady tak, jak ji svolala, a argumentuje tím, že podle obchodního zákoníku účinného v době svolání valné hromady stanovy takovou úpravu obsahovat mohly. Odvolací soud však založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že dovolatelkou použitý postup svolání valné hromady stanovy nepřipouštěly. Dovolatelka tedy fakticky napadá správnost skutkových zjištění, na kterých založil odvolací soud své rozhodnutí, a vystihuje tak dovolací důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2009
Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu