ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.857.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 857/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně O. a. s., zastoupeného JUDr. B. Ch., advokátem, proti žalovanému Mgr. T. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. L., a. s., o vyloučení výtěžku zpeněžení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 85/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2008, č. j. 9 Cmo 89/2008-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2007, č. j. 55 Cm 85/2004-117 (ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2008, č. j. 55 Cm 85/2004-138), kterým byla ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S. L., a. s., vyloučena částka 9,391.200,- Kč, představující výtěžek zpeněžení specifikovaného formovacího stroje, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel, uplatňující oba dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.
Výhradou, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně nedostatečně z hlediska zjištění podmínek vážících se k aplikaci §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), totiž dovolatel neuplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nýbrž (pomineme-li její skutkový charakter) napadá správnost závěru, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně byla v době nabytí vlastnictví k formovacímu stroji v dobré víře, že prodávající je jeho vlastníkem a vlastnické právo tak nabyla způsobem stanoveným v §446 obch. zák. Přitom, obstojí-li tento závěr, nepochybně sám o sobě k posouzení důvodnosti žaloby postačí (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Posouzení otázky položené dovolatelem – „zda žalobce vynaložil přiměřenou odbornou péči a byl tak v dobré víře při nabývání sporné věci“ – je však odvislé od konkrétních skutkových okolností projednávané věci, postrádá proto potřebný judikatorní přesah (je významné jen a pouze pro tuto věc) a z větší části je výhradou skutkovou, nikoli právní.
Námitkou, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně mohla z údajů obchodního rejstříku zjistit, že kupní smlouva, kterou formovací stroj nabyla osoba, od níž jej koupila, podléhala režimu ustanovení §196a obch. zák., dovolatel neuplatňuje – jak se nesprávně domnívá – dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Jde o polemiku s (opačným) skutkovým závěrem odvolacího soudu, jež se pojí s dovolacím důvodem dle §241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 /uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130/ a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06 /jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu/).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu