ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1281.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1281/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 31 To 204/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 245/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 2 T 245/2003, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil spolu s dalšími obviněnými tím, že (Nejvyšší soud zde reprodukuje jen skutková zjištění ohledně skutku pod bodem I/ 3 výroku, neboť jen tento se týká dovolatele M. B.):
I/ v přesně nezjištěné době v průběhu listopadu 2001 obžalovaný M. F. sdělil obžalovanému K. a L., že v prodejně potravin firmy V. J. v H., okres L., se v trezoru pravidelně nachází finanční hotovost kolem 500.000,-- Kč a více, místo, kde se trezor nachází včetně klíče, jaký je kód bezpečnostního zařízení prodejny s tím, aby se do této prodejny vloupali a odcizili z trezoru finanční hotovost a na základě toho
3/ v době od 21.00 hodin dne 16. 12. 2001 do 08.00 hodin dne 17. 12. 2001 vnikli po přeštípnutí visacího zámku u okenní mříže a vyřazením zabezpečovacího elektronického systému do objektu v H., okres L., kde se nachází prodejna smíšeného zboží firmy V. J., odkud odnesli a poté naložili do osobního auta, se kterým odjeli, hračky v celkové hodnotě 2.967,04 Kč, baterie v hodnotě 5.943,84 Kč, drogistické zboží v celkové hodnotě 5.219,94 Kč, cigarety v celkové hodnotě 12.287,57 Kč, alkoholické nápoje v hodnotě 23.473,72 Kč, cukrovinky v celkové hodnotě 6.444,27 Kč, žvýkačky v hodnotě 2.494,88 Kč, mikrovlnou troubu v hodnotě 2.650,-- Kč, vypáčili 2 registrační pokladny, z které vzali finanční hotovost ve výši 20.000,-- Kč, dále v zadní části prodejny v kanceláři vedoucího vypáčili zčásti obezděnou příruční bezpečnostní schránku na ceniny zn. S., ze které po odehnutí horního plechu vytáhli klíče, se kterými trezor odemkli, z trezoru odcizili finanční částku nejméně 611.600,-- Kč, kdy celková hodnota odcizených věcí činí 701.081,30 Kč, přičemž firmě V. J. způsobili poškozením 2 registračních pokladen zn. SHARP-RV-ERA 610 škodu ve výši 19.600,-- Kč, poškozením trezoru škodu ve výši 4.500,-- Kč, poškozením vrat a zabezpečovacího zařízení škodu ve výši 53.500,-- Kč a M. F., odcizili 2 ks mobilních telefonů zn. NOKIA 3310 v celkové hodnotě 8.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. B. podle §247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 5. 2002, č. j. 3 T 78/2002-47, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, jímž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. odvolání směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 31 To 204/2009, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť má jednak za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
Obviněný namítá, že skutek, tak jak jej zjistily oba soudy, nevykazuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že obviněný svým činem způsobil značnou škodu. Má za to, že žádný důkaz, který byl proveden, neprokázal, že v trezoru skutečně bylo 611.600,- Kč. Obviněný trvá na tom, že v trezoru tato částka nebyla, přičemž za důkaz toho považuje, že poškození neuplatnili nárok na náhradu této škody. Dále poukazuje na výpovědi svědků M. F. a J. T., ze kterých dovozuje stejný závěr. Obviněný se domnívá, že měl být odsouzen pouze pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák., neboť způsobil nejvýše škodu nikoli malou, když způsobení škody značné nebylo podle něj prokázáno.
Dále dovolatel brojí proti uloženému trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že se k trestnému činu doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným M. B. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný v dovolání rozvádí pouze své výhrady proti způsobu, kterým soudy podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily provedené důkazy, neboť na jejich podkladě uzavřely, jaký finanční obnos byl v trezoru v době činu, což obviněný zpochybňuje. Jde ovšem o námitky směřující výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, kterými dovolatel zcela míjí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatní dovolací důvody taxativně vypočtené v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05), neboť neobsahují poukaz na žádnou chybu právního posouzení zjištěného skutku. Obviněný sice napadá i právní posouzení skutku, ale to odvozuje od jiné skutkové verze, kterou prosazuje.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Obviněný shodné námitky uplatnil již v řízení odvolacím, takže lze vyjít z argumentace krajského soudu (viz str. 4 odůvodnění jeho usnesení), stejně tak z rozsudku okresního soudu (str. 7). Nejvyšší soud se s jejich argumenty ztotožnil, neboť má za to, že závěr nalézacího soudu o množství peněz v trezoru v době činu jasně vyplývá z provedeného dokazování a je logicky odůvodněn (tržba za 3 dny, předvánoční doba, nutnost mít hotové peníze u sebe za účelem nákupu zboží v hotovosti, pro bezpečné přechovávání peněz zabudován trezor, poškozený neměl žádný důvod nadsazovat způsobenou škodu, když pojištěn nebyl atd.).
K námitce dovolatele vůči uloženému trestu Nejvyšší soud uvádí, že dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými výhrady vůči nepřiměřenosti uloženého trestu nefigurují (k tomu viz č. 3/2002 Sb. rozh. tr.). Výši uloženého trestu odnětí svobody lze napadat dovoláním pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když souhrnný trest odnětí svobody byl obviněnému B. ukládán v rámci sazby §247 odst. 3 tr. zák., a to u její dolní hranice (podle §247 odst. 3 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až na osm let).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle dovolatele bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Opírá se tedy v tomto směru o alternativu prvou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která ovšem v daném případě rozhodně naplněna nebyla. V posuzovaném případě totiž došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně soudem odvolacím, nedošlo tedy k zamítnutí z tzv. formálních důvodů, např. proto, že bylo podáno opožděně, neoprávněnou osobou či osobou, která se jej výslovně vzdala, jak to úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněného M. B. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr