ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1431.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1431/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání obviněného Mgr. L. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 6 To 270/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 7/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. L. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 16 T 7/2009, byl obviněný Mgr. L. R. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že
„dne 26. 11. 2008 kolem 8.10 hod. v P., na rozhraní křižovatky ulic M. – B., když jako řidič osobního automobilu zn. Mitsubishi Galant, barvy modré metalízy, parkoval na místě zákazu zastavení a byl pro toto jednání řešen strážníky Městské policie V. B.,, a L. R., kteří mu již dříve vypsali pokutový lístek, který zastrčili za stěrače, a nyní na něm požadovali předložení dokladů řidiče, toto odmítal, strážníky vulgárně urážel, stejně reagoval i na opakované výzvy, poté nastartoval automobil, snažil se z místa odjet a přitom najížděl na strážníka L. R., který stál před přední částí vozidla a který byl nucen uskočit na stranu, aby nebyl vozidlem zachycen.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §155 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 6 To 270/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Mgr. L. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že jeho jednání nevykazovalo znaky jak objektivní, tak subjektivní stránky trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.
Dovolatel dále uvádí, že si je vědom limitů přezkumu v dovolacím řízení, ale zároveň upozorňuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, připouštějící zásah do skutkových zjištění v rámci dovolacího řízení, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V návaznosti na to namítá, že odvolací soud se při přezkoumávání rozhodnutí soudu prvního stupně nezabýval provedením důkazů uvedených v odvolání a ani ve svém rozhodnutí nezdůvodnil, proč tak učinil či proč se hodnocením všech navržených důkazů nezabýval, anebo proč nepřijal jiné procesní rozhodnutí v tomto směru. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud nemohl vydat ve věci objektivní a správné rozhodnutí, když neprovedl všechny navržené důkazy, které by umožňovaly objektivní posouzení. Soud druhého stupně se podle něj nevypořádal s odvoláním s náležitou pečlivostí, aby to odpovídalo zásadám spravedlivého procesu.
Dále obviněný v dovolání vyjmenovává navržené důkazy, kterými se odvolací soud nezabýval, konkrétně se jedná o:
1. Hodnocení výpovědí obviněného a obou strážníků městské policie s tím že nebyly vyvráceny rozpory jejich výpovědí, což rozvádí pod bodem 6.
2. Hodnocení Protokolu o zadržení osoby podezřelé.
3. Hodnocení Protokolu o výslechu obviněného ze dne 26. 11. 2008, ze kterého vyplývá, že odmítl řešit svůj přestupek na místě. Protože považoval výkon pravomoci strážníků za ukončený, neměl důvod, aby zbraní úmyslně působil na výkon jejich pravomoci.
4. Hodnocení Protokolu o ohledání místa činu ze dne 26. 11. 2008, ze kterého vyplývá, že mu byl přítomen anonymní oznamovatel. Tato osoba musela být strážníkům známa, ale z neznámých důvodů nebyla identifikována, ani vyslechnuta.
5. Namítá, že nebyla hodnocena fotodokumentace z místa činu.
6. Viz bod 1.
7. Hodnocení skutečnosti, že se přiznal k chybnému parkování a že se domníval, že bude řešeno v přestupkovém řízení (na základě zkušenosti z dřívější doby). Podle něj nebyl žádný důvod, aby mu strážníci bránili v odjezdu z místa či mu hrozili střelnou zbraní.
8. Skutečnost, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit záznam z kamerového systému z místa činu, který by objektivizoval skutkový děj.
Dovolatel zdůrazňuje, že od počátku věděl, že spáchal přestupek a jako takový jej chtěl řešit. V žádném případě nejednal v úmyslu, který je nutný k naplnění subjektivní stránky trestného činu, jimž byl uznán vinným. Obviněný je toho názoru, že v jeho věci existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, jehož rozhodnutí je v dovolání napadáno. Domnívá se také, že postupem soudů byla porušena rovnost účastníků řízení zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Je přesvědčen, že jediným správným rozhodnutím ve věci je právní posouzení jeho jednání toliko jako přestupku.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Je toho názoru, že dovolání, je v celém rozsahu podáno z jiných důvodů, než které zákon s možností dovolání spojuje.
K námitce obviněného, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu útoku na veřejného činitele, uvádí, že závěr o existenci či formě zavinění je sice závěrem právním, nicméně vychází ze skutkových zjištění soudu vyplývajících z provedeného dokazování, jejichž přezkum nelze v dovolacím řízení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadat.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření zdůrazňuje, že dovolací řízení je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. a není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Je toho názoru, že Nejvyšší soud se na podkladě dovolání s odkazem na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může zabývat otázkou právního posouzení skutku zásadně ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudy prvního a druhého stupně, námitky proti skutkovému základu rozhodnutí se zásadně nepovažují za dovolací důvod. Má za to, že dovolacím důvodem tedy nemůže být nesouhlas obviněného s tím, jak soudy vyhodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Dále uvádí, že o naplnění dovolacho důvodu, s ohledem na principy ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, lze uvažovat v případě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, kdy skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené dokazování, nevyplývají z provedeného dokazování apod. Nejvyšší státní zástupkyně se však domnívá, že takové nedostatky ve věci dovolatele ze spisového materiálu nevyplývají.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání Mgr. L. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným Mgr. L. R. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný brojí proti tomu, že podle něj se odvolací soud nezabýval dostatečně provedením či hodnocením důkazů uvedených v odvolání. Nejvyšší soud však po prostudování spisového materiálu nezjistil žádné obviněným tvrzené procesní pochybení odvolacího soudu, které by se negativně projevilo při provádění či hodnocení důkazů. Podle zjištění Nejvyššího soudu se odvolací soud důkladně zabýval návrhem obhajoby na doplnění dokazování záznamem z kamery, jakož i dalšími důkazními návrhy (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 22. 7. 2009, čl. 88-89 a str. 2, 3 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Tyto návrhy zhodnotil ve světle důkazů již provedených a důvodně dospěl k závěru, že jejich provedení je nadbytečné, neboť by nemohlo nijak pozměnit již učiněná skutková zjištění. Tento svůj závěr podrobně a přesvědčivě zdůvodnil. Nedošlo ze strany odvolacího soudu k tzv. opomenutí důkazů ve smyslu judikatury Ústavního soudu či Nejvyššího soudu (viz např. III. ÚS 2110/07).
Další námitky obviněného pak směřovaly ke zpochybnění stávajících skutkových zjištění soudů, takže míjely deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatní dovolací důvody taxativně vypočtené v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Neobsahovaly totiž poukaz na žádnou chybu právního posouzení zjištěného skutku. Za takovou námitku nelze považovat ani tvrzení dovolatele o absenci úmyslu svým jednáním působit na výkon pravomoci veřejného činitele, jak to vyžaduje skutková podstata trestného činu podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jelikož k závěru o formě zavinění dospěly soudy na základě provedeného dokazování a jimi zjištěného skutkového stavu věci. Obviněný se však snažil v rozporu s těmito závěry soudů prosadit jiné hodnocení důkazů, které by vyústilo v závěr o odlišném průběhu skutkového děje, podle něhož na zakročující strážníky nijak neútočil.
Nejvyšší soud se v posuzovaném případě rovněž zabýval otázkou, zda ve věci nevyvstal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). V posuzovaném případě dovolací soud takový nesoulad neshledal, když právní závěry soudů ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají. Plně tak lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3 usnesení), který zde podrobně rozebírá jednání obviněného, pro které byl uznán vinným. Z popsaných skutkových zjištění tedy nevyplývá nesoulad (natož pak extrémní, který by opravňoval dovolací soud k přezkoumávání skutkových námitek) ve vztahu k použité právní kvalifikaci.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného Mgr. L. R. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr