ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1481.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1481/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2009 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 10 To 250/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 29/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 2 T 29/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body II. 1) až 8) a 11) výroku rozsudku, pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body II. 1) až 5), 8), a 11) výroku rozsudku, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem II. 12) výroku rozsudku, a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem III. výroku rozsudku. Za to byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. odsouzen k úhrnnému, společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Vzhledem k obsahu dovolání obviněného je třeba upřesnit, že jednání pod bodem III. se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že „společným jednáním s N. B., od přesně nezjištěné doby začátkem července 2007 do 11. října 2007 u sebe úmyslně přechovávali zařízení k výrobě drogy metamfetamin – pervitin, zejména nádoby, pomůcky, laboratorní sklo, chemikálie a lék Nurofen, ze kterého se droga pervitin vyrábí, kdy tuto drogu pomocí tohoto zařízení na různých místech v H. K., a to postupně v přesně nezjištěné garáži naproti zahrádkářské kolonii na P. ul. U. M. v H. K., dále v okolí domu ul. N. v H. K., dále v okolí domu (H.) na Tř. E. v H. K., nejméně v 10 případech bez oprávnění společně chemickou cestou vyrobili, a to v množství nejméně 40 gramů pervitinu, přičemž část, a to nejméně 20 gramů pervitinu, si ponechal pro svoji potřebu J. K., z čehož v období od července 2007 do září 2007 prodal nejméně:
- D. D., nejméně ve 3 případech po jedné dávce drogy pervitinu, tedy hmotnost 0,2 g za částku 300,- Kč, tedy celkem nejméně 0,6 gramů celkově za částku 900,- Kč,
- dosud přesně neustanovené osobě s příjmením P. nejméně ve 2 případech po jedné dávce drogy pervitinu, tedy hmotnost 0,2 g, za částku 300,- Kč, tedy celkem nejméně 0,4 gramů celkově za částku 600,- Kč,
přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou zapsanou v seznamu II, příloha 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“
Předmětný rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výrokům o vině skutkem uvedeným pod bodem III. a proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 10 To 250/2008, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, a to ve stejném rozsahu, v jakém byl zamítnut řádný opravný prostředek, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné, neboť dle jeho názoru chybí znak spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to ve „větším rozsahu“. Domnívá se, že přiléhavější by byla právní kvalifikace podle §187 odst. 1 tr. zák. Konstatuje, že zákon pojem „ve větším rozsahu“ nedefinuje, takže jeho určení je tak závislé na konkrétních skutkových okolnostech. Trestný čin je dle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí značně vysoký, zejména tehdy, jedná-li se o množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Dovolatel zdůrazňuje, že mimo množství je ale třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. a v této souvislosti argumentuje komentářem k trestnímu zákonu (Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 1158). Dále dovolatel poukazuje na pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož lze za množství „většího rozsahu“ považovat 10 g metamfetaminu, přičemž vyslovuje názor, že soudy by neměly být tímto pokynem vázány. Sám dovolatel pak v odůvodnění dále zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tz 142/2000 (publikováno v Právních rozhledech, PR 10/2000, str. 469), který potvrzuje, že soudy ve shodě se shora specifikovaným pokynem postupují. Zdůrazňuje však, že je potřeba hodnotit všechny známé souvislosti, neboť jen s kritériem množství se nelze spokojit, a odkazuje na č. 1/2006 Sb. rozh. tr. Z toho dovozuje, že soudy obou stupňů na skutková zjištění aplikovaly nesprávnou právní kvalifikaci.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 10 To 250/2008 zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že dosavadní soudní praxe vymezila kritéria pro určení hmotnosti, od které lze naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ shledávat. V zásadě lze naplnění tohoto znaku dovozovat při přechovávání 10 g metamfetaminu, což představuje asi 200 dávek pro běžného konzumenta (viz výše uvedené rozhodnutí PR 10/2000). Dále státní zástupce uvedl, že odvolací soud velmi správně konstatoval, že výroba drogy je společensky nebezpečnější než její distribuce ostatním konzumentům, přičemž obviněný přistoupil i k této distribuci, byť v omezeném množství. Za podstatnou je nutno považovat i skutečnost, že z hlediska hmotnosti byl jednáním obviněného překročen rozsah soudem vykládaného znaku „větší rozsah“ výroby a prodeje drogy čtyřikrát, a to za dobu tří a půl měsíců. I na základě těchto okolností učinily soudy podle mínění státního zástupce oprávněně závěr, že je v projednávaném případě naplněn znak výroby a prodeje psychotropní látky „ve větším rozsahu“.
Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud úvodem konstatoval, že obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvod, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání výslovně odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod v zásadě není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však dovolatel namítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací, která se dle názoru dovolatele zakládá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Domáhal se posouzení dalších rozhodných okolností (druh a kvalita látky apod.) a přehodnocení některých důkazů (výše zmiňovaný pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce). I přes učiněná skutková zjištění namítal, že soudy jeho jednání nesprávně právně kvalifikovaly, když konstatovaly vyšší stupeň společenské nebezpečnosti činu, přičemž vycházely pouze z jednoho kritéria (hmotnost látky).
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 3 a 4) i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 13) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily závěr o jeho vině a právní posouzení stíhaného skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tyto závěry soudy ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. a §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložily a odůvodnily. Pokud dovolatel namítá, že se odvolací soud nezabýval dovolatelem zmiňovanou skutečností, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, pak je nutno konstatovat, že odvolací soud správně poukázal na to, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy ve vzájemných souvislostech a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Sám odvolací soud pak ve svém odůvodnění všechny skutečnosti znovu podrobně rozebírá.
Na tomto místě je k námitkám dovolatele třeba poznamenat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jak bylo konstatováno výše, beze zbytku splňuje.
K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě taxativně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených v §265b tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj příznivějších, tedy skutečností odlišných od těch, které soudy vzaly po vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu.
S přihlédnutím k argumentaci podaného dovolání je nutno zdůraznit, že soudy obou stupňů naprosto správně dovodily naplnění zákonného znaku „většího rozsahu“ podle ust. §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. především ze zjištěného množství vyrobené psychotropní látky, které několikanásobně převýšilo judikatorně vymezené výkladové hledisko citovaného zákonného znaku. V tomto případě onen kvantifikační znak není nijak oslaben dalšími podpůrnými hledisky (dimenze časová, kvalitativní, distribuční), která mají sloužit jako podpůrná v případech, kdy přesné zjištění množství vyrobené látky není možné.
V tomto směru Nejvyšší soud plně odkazuje na výstižné odůvodnění usnesení krajského soudu (viz str. 3), s nímž se bezezbytku ztotožňuje. Z něj přesvědčivě plyne, že obviněný naplnil znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. po subjektivní i objektivní stránce. Vzhledem ke čtyřnásobnému překročení kvantitativní hranice 10 g metamfetaminu pak nevznikají ani pochybnosti o naplnění materiální podmínky pro užití kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký