ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1536.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1536/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2009 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 68 To 187/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 141/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 5 T 141/2007, byl obviněný M. Š. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se ho dopustil tím, že
1a) během dne 6. 11. 2005 v místě svého trvalého bydliště B., nabídl poškozenému F. T., že by měl možnost sehnat v N. motocykl, a to přes jistého M. V., se kterým pojede druhý den do N. nakupovat vozidla, následně jakoby V. telefonoval, zda je to možné, a po ukončení hovoru sdělil, že takový motocykl tam je a v případě zájmu mu má poškozený složit zálohu ve výši 15.000,- Kč s tím, že pokud by motocykl neodpovídal jeho představám a nebude dovezen, záloha se mu vrátí, o čemž se ústně dohodli, přičemž v ranních hodinách dne 9. 11. 2005 poškozeného telefonicky vyrozuměl, že jsou již v N. a požadovaný motocykl tam je a v případě trvajícího zájmu má na účet u K. složit smluvenou zálohu, což poškozený dne 9. 11. 2005 učinil, a tuto částku si obviněný ještě téhož dne přes vlastníka účtu M. V. vybral, dále dne 11. 11. 2005 s poškozeným opakovaně telefonicky hovořil jako V., že motocykl, který požadoval, tam není, ale je tam nějaký lepší a že má navýšit zálohu, což však poškozený odmítl s tím, že od koupě ustupuje a požaduje vrácení částky 15.000,- Kč, přičemž obviněný přes několikeré sliby poškozenému zálohu nevrátil a od počátku ani neměl v úmyslu nějaký motocykl z N. dovézt,
1b) dne 22. 10. 2005 v dopoledních hodinách se dohodl s poškozeným M. K. v jeho bydlišti v B. na zakoupení plazmového televizoru zn. Hyundai na jméno poškozeného M. K. formou půjčky se slibem, že mu bude pravidelně měsíčně hradit splátky, přestože věděl, že je v té době bez zaměstnání a bez finančních prostředků a nebude tak moci svým závazkům dostát, a na základě této dohody ještě téhož dne v prodejně M. e. v H., T., uvedený televizor v hodnotě 50.000,- Kč zakoupil a převzal po složení hotovosti 21.000,- Kč a formou úvěrové smlouvy na zbývající částku 29.000,- Kč s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.740,- Kč u H. C., a. s., B. na celkovou částku ve výši 34.800,- Kč, vše na jméno poškozeného M. K., který dodnes sám tento úvěr splácí,
1c) dne 14. 11. 2005 se dostavil do bydliště M. K., B., s žádostí o výpomoc, že jako vlastník vozu Opel Astra, potřebuje nutně peníze na hotovosti, a tak vůz prodá přes autobazar, poškozený jej zakoupí na svou osobu s tím, že po obdržení peněz mu dá akontaci ve výši 30.000,- Kč a hned jak přijde k penězům po prodeji nemovitosti úvěr jednorázově uhradí, přestože věděl, že je v dané době bez zaměstnání, žádnou nemovitost nevlastní, je bez finančních prostředků, takže nebude moci svým závazkům dostát a na základě této dohody ještě téhož dne v Autobazaru A., s. r. o., se sídlem O., v O. na ulici L. byla sepsána kupní smlouva na uvedený vůz po složení akontace ve výši 30.036,- Kč formou úvěrové smlouvy na zbývající částku 68.964,- Kč s pravidelnými měsíčními částkami ve výši 2.812,- Kč u G.E.M.M., a. s., A. P., vše na jméno poškozeného M. K., když po převzetí vozu si jej obviněný ponechal s tím, že do pěti dnů provede přepis na jméno poškozeného a vůz mu předá, což však přes urgence neučinil a ani to neměl od počátku v úmyslu a následně vozidlo prodal dne 20. 9. 2006 P. M., přičemž ani neodevzdal velký technický průkaz úvěrové společnosti tak, jak byl povinen a vozidlo takto P. M. prodal neoprávněně, čímž způsobil škodu ve výši 68.964,- Kč poškozenému M. K., který úvěr splácí.
Za to byl obviněnému uložen zmíněným rozsudkem trest odnětí svobody podle §250 odst. 2 tr. zák. v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozeným způsobenou škodu.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 68 To 187/2008, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, napadající výrok o vině i trestu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání namítl nesprávnost právního, resp. hmotně právního posouzení jednání, jímž byl uznán vinným. Tuto svou námitku dále specifikuje tak, že příčinu porušení hmotného práva je třeba hledat v porušení práva procesního. Podle jeho názoru skutkový stav zjištěný provedeným dokazováním neodpovídal naplnění všech znaků trestného činu podvodu po stránce objektivní i subjektivní. K pochybení došlo podle přesvědčení dovolatele tím, že soudy nerespektovaly zásadu volného hodnocení důkazů, shromážděné důkazy nehodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností daného případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tak jak to má na mysli ustanovení 2 odst. 6 tr. ř., ačkoliv dodržení této zásady je základním předpokladem pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudů podle §2 odst. 5 tr. ř. Jak odvolací soud, tak soud prvého stupně odmítly jeho obhajobu, ačkoli tato podle mínění dovolatele nebyla provedenými důkazy vyvrácena, naopak výrok o vině byl opřen pouze o důkazy svědčící v jeho neprospěch. Soudy proto neměly pro objektivní rozhodnutí o jeho vině spolehlivý skutkový základ, což následně vyústilo v chybnou aplikaci ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření vyslovila názor, že námitky použité dovolatelem jsou zaměřeny pouze na zpochybnění přístupu obou soudů k hodnocení provedeného dokazování s cílem prosadit vlastní verzi skutkového děje, který by právní závěr přijatý soudy nepodporoval. Námitky dovolatele jsou podle ní podepřeny pouze skutkovou argumentací, a tudíž se nachází mimo rámec dovolacího přezkumu.
V projednávaném případě nejsou podle názoru nejvyšší státní zástupkyně dány ani důvody, které by svědčily ve prospěch výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, když všechny podstatné skutkové okolnosti jsou ve shodě s jejich právním posouzením. V této souvislosti vyzdvihuje, že v případě skutku ad 1a) výroku vylákal obviněný od poškozeného peněžní zálohu pod záminkou zprostředkování nákupu motocyklu, avšak použil jí jiným způsobem, v případě útoků pod body 1b) a 1c) výroku uvedl v omyl dalšího poškozeného, kterému slíbil splácet závazky, které tento za něj na sebe převzal, ač jejich splácení obviněný neměl v úmyslu a vzhledem ke svým finančním poměrům toho ani nebyl schopen.
Své dovolání uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však po zhodnocení obsahu dovolání M. Š. konstatoval, že obviněný v něm žádné konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud postupovaly při hodnocení provedených důkazů a které z nich považovaly za věrohodné a relevantní pro rozhodnutí o vině obviněného. Soudům vytýká údajně nesplnění povinností uvedených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení procesních, týkajících se provádění a hodnocení důkazů. Obviněný nevznesl ani jedinou námitku proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného okresním a krajským soudem, nýbrž se prostřednictvím svých námitek snaží dosáhnout změny skutkových závěrů v souladu s obhajobou, kterou v průběhu předcházejícího řízení zastával.
Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k obsahu podaného dovolání konstatoval, že ačkoliv toto formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, dovolatel však deklarovaný důvod žádnou konkrétní námitkou obsahově nenaplnil. Ve vztahu k námitkám, které dovolatel uplatnil, tak není založena zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně přezkoumat (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud v souladu s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně, jakož i s přihlédnutím k všeobecně respektovaným výhradám Ústavního soudu rozvedeným v jeho rozhodnutích poukazujících na někdy příliš restriktivní výklad mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nad rámec shora uvedených úvah také zkoumal, zda v posuzovaném případě nešlo o extrémní nesoulad mezi výslednými skutkovými zjištěními soudů a jejich právními závěry.
Nezjistil ale nic, co by existenci takového nesouladu nasvědčovalo. Oba soudy podrobně a pečlivě zhodnotily všechny provedené důkazy a svůj postup při jejich hodnocení přehledně shrnuly v odůvodnění svých rozhodnutí. Z nich vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Jednoznačně prokázaná skutečnost, že obviněný ve všech třech případech vylákal od poškozených peněžní částky pod nepravdivými záminkami, resp. slibem je postupně splácet, ač věděl, že toho nebude vzhledem ke své tíživé finanční situaci schopen, ale ani to od počátku neměl v úmyslu, neboť se o to ani v minimální míře nepokusil, vyústila v jediný možný závěr o naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který Nejvyšší soud shledává zcela v souladu se zákonem.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Š. odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr