ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.436.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 436/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2009 o dovolání podaném obviněným M. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 4 To 242/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 211/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 T 211/2007, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., na tom skutkovém základě, že
v době nejméně od listopadu 2006 do 12. 5. 2007 včetně, vyjma období od 10. 1. 2007 do 10. 2. 2007, kdy byl z domu vykázán, ve Z., okr. B.-v., na ulici Š., v domě, který oba společně obývají, zle nakládal se svojí manželkou H. F., trvale bytem Z., Š., a to tak, že ji, zejména když byl pod vlivem alkoholu, přibližně jednou za čtrnáct dní verbálně i fyzicky napadal, nadával jí vulgárními výrazy uvedenými v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2007, sp. zn. ORBO-8/TČ-04-2007, a dále že je k ničemu a nic neumí, tloukl ji pěstmi do ramen a hrudi, kdy po ní požadoval peníze na alkohol a cigarety, ačkoliv sám se na zabezpečení chodu domácnosti podílel malou měrou, opakovaně jí vyhrožoval, že zabije ji i syny P., a M., rozseká ji a spálí v kotli, chytal ji za přirození, osahával na prsou a štípal ji do prsou při provádění domácích prací i před dětmi a návštěvami, dne 1. 1. 2007 v době kolem 20.30 hodin v obývacím pokoji rozbil porcelánový talíř, vzal jeden ze střepů, šel směrem k H. F. ležící na gauči a vyhrožoval jí, že ji zabije, kdy si na ni klekl, chytil ji za vlasy a střepem ji pořezal na krku u pravého ušního boltce a na pravé paži, kdy rány silně krvácely, a když se H. F. podařilo z gauče vstát, tak ji nechtěl pustit z místnosti a řekl jí, ať si sedne do rohu a počká až vykrvácí, H. F. se pokusila telefonovat na policii, v čemž jí M. F. zabránil, a dále utekla před dům, avšak M. F. ji dohonil a zatáhnul zpět do domu, křičel, že si zajde do sklepa pro sekeru a rozseká ji, kdy následně se H. F. podařilo utéct k sousedce D. L., a přivolat pomoc; následně dne 12. 5. 2007, poté, kdy byl v minulosti opakovaně policií a soudem vykázán ze společně obývaného domu, vyhrožoval pod vlivem alkoholu H. F., která prováděla domácí práce, zabitím, podomácku vyrobeným nožem jí mířil na obličej a říkal jí, že ji celou rozpíchá, dále ji držel za pravou paži a bránil jí odejít na toaletu, poté křičel, že prvního zabije syna P. a poté i ji, přičemž H. F. manželovo jednání dlouhodobě pociťovala jako těžké příkoří, kdy tímto jednáním ponižoval její důstojnost a ohrožoval její zdraví a život, což u poškozené vyvolalo vznik syndromu týrané ženy.
Za to byl podle §215a odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Z. p. MV ČR, p. B., C. škodu ve výši 749,- Kč.
Z dalšího skutku podrobně popsaného ve výroku byl obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. 4 To 242/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 8. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ c/ tr. ř.) a to v odsuzující části.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání namítl, že nešlo z jeho strany o dlouhodobé týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, když manželka uvedla, že ji napadl pouze třikrát. Dále polemizoval s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů. Zpochybňoval věrohodnost svědeckých výpovědí svých synů s tím, že především se synem P. si dlouhodobě nerozuměl, neboť P. mu vytýkal jeho alkoholismus. Obviněný nesouhlasil se závěrem znalce - psychologa, že P. je jako svědek věrohodný a nevymýšlí si. Podle dovolatele měly soudy dospět za daného důkazního stavu ke zcela jinému popisu skutku. Svědkyně L. podle názoru obviněného nepopsala incidenty, kterým měla být přítomna, dostatečně podrobně. Výpovědi pracovníků sociálního odboru M. ú v R. považuje obviněný za nedostatečné, neboť se odvolávali pouze na výsledky písemného šetření v rodině dovolatele. Vzhledem k tomu, že jeho manželka i synové u hlavního líčení odmítli vypovídat, nebylo možno určit, kdy a zda vůbec se obviněný vůči ní útoků dopustil. Skutek byl tedy nesprávně právně posouzen.
V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství do doby konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud nejdříve ověřil, že obviněný M. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) poté zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu předcházejícího trestního řízení a je povinen zkoumat, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) poměrně úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě obviněný M. F. zpochybňoval výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Jeho námitky tak nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Nezaložil tak přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že oprávněně vycházely při zjišťování skutkového stavu věci z procesně bezvadných a v zásadě shodných svědeckých výpovědí obou synů obviněného M. a P. F., kteří podrobně popsali neurvalé a fyzicky i psychicky zraňující jeho chování vůči poškozené manželce H. F. Jejich výpovědi korespondují v příslušné části s výpovědí svědkyně D. L., sousedky, která na výsledku řízení nebyla nijak zainteresovaná. Shodně vyzněly i listinné materiály a svědectví pracovníků M. ú v R., ilustrující velmi neutěšené rodinné poměry, které byly opakovaně šetřeny i z podnětu poškozené, a byly způsobené agresivitou obviněného zejména pod vlivem alkoholu. V neposlední řadě třeba zmínit soudní rozhodnutí, vykazující dovolatele na určitou dobu ze společného bydliště a konečně závěr soudního znalce, psychologa, že poškozená vykazuje tzv. syndrom týrané ženy.
Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký