ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.586.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 586/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání podaném obviněným J. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 9 To 334/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 289/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 2 T 289/2007, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel společnosti K. p., s. r. o., se sídlem v B., D., blíže nezjištěného dne následujícího po 14. říjnu 2005 nepravdivě telefonicky informoval druhou jednatelku společnosti H. D., o účelu připsání částky 2.930.976,30 Kč dne 13. října 2005 na bankovní účet společnosti K. p., s. r. o., vedený u K. b., a. s., jakožto výnosu jeho podnikatelských aktivit a na základě dalších nepravdivých informací o údajně vzniklých nákladech společnosti K. p., s. r. o., ji požádal o výběr přijaté částky, která však na účet společnosti K. p., s. r. o., byla ve skutečnosti převedena toliko omylem od společnosti F. C., s. r. o., se sídlem K. V., R. u P.; na základě těchto informací H. D. dne 20. října 2005 vybrala z účtu společnosti K., s. r. o., částku 2.900.000,-- Kč a dne 25. října 2005 ji předala J. H., který si obnos ponechal přesto, že vzhledem k faktické nečinnosti společnosti K. p., s. r. o., i znalosti vlastních podnikatelských aktivit musel vědět, že k uvedené částce nemá ani on ani společnost K. p., s. r. o., vlastnické právo; částku společnosti F. C., s. r. o., nevrátil a způsobil této společnosti škodu ve výši 2.900.000,-- Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 3 T 66/2006, mu byl uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 3 T 66/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 9 To 334/2008, zamítl podle §256 tr. ř.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l), tr. ř.
V jeho odůvodnění uvedl, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť proti sobě stály dvě verze předmětné události; na jedné straně tvrzení obviněného, že mu byla poskytnuta svědkyní H. D. půjčka, na straně druhé verze jmenované svědkyně, která tvrdila, že byl spáchán trestný čin. Dovolatel tvrdí, že nepravdivě vypovídala, že předmětnou částku 2.900.000,-- Kč na ní podvodně vylákal. Nalézací soud přičetl obviněnému k tíži, že nebyla sepsána smlouva o půjčce, a proto neuvěřil jeho vysvětlení celé události. Obviněný proti tomu argumentoval, že žádné ustanovení nestanoví, že by smlouva o půjčce musela mít pod sankcí neplatnosti písemnou formu. Pokud by měl v úmyslu se podvodně obohatit, bylo by pro něho jednodušší popřít převzetí částky od svědkyně D., což ovšem nikdy neučinil. Je přesvědčen, že svědkyně se zalekla, když mu půjčku poskytla, a proto poté tvrdila, že došlo ke spáchání trestného činu. Obviněný vyzdvihl, že dosud nebyl svědkyní vyzván k vrácení půjčky, nebyl tedy důvod, aby tuto záležitost řešily soudy. Podle přesvědčení obviněného soud prvního stupně učinil své skutkové závěry v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a odvolací soud pochybil, jestliže jeho rozhodnutí potvrdil.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl podle §265m tr. ř. tak, že obviněný se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po rekapitulaci dovolacích důvodů a skutkových zjištění nalézacího soudu uvedla, že argumentace obviněného neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně skutkovou argumentací. Obviněný se podle ní domáhal změny právního posouzení skutku odmítajíc rozhodná skutková zjištění soudu, ke kterým na základě provedeného dokazování dospěl.
Ačkoli obviněný prezentuje že jeho námitka je hmotněprávní, je doprovodná argumentace založena výhradně na polemice se skutkovými zjištěními soudů. Napadá totiž závěr soudu, že obviněný si skutečnosti, že šlo o částku, která byla zaslána omylem, byl vědom ve stejné chvíli, kdy se o existenci této částky dověděl a rozhodl se tohoto omylu využít. Zpochybňuje zjištění, že jednatelku s dispozičním právem k účtu oklamal nepravdivým tvrzením, že se jedná o jeho finanční prostředky, a v návaznosti na to se domáhá, aby takto odlišně popsaný skutek nebyl právně posouzen jako trestný čin podle §250 tr. zák.
Podle státní zástupkyně tvrzení obviněného o absenci zjištění subjektivní stránky trestného činu podvodu je sice v obecné rovině právním závěrem, avšak obviněný ho dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. I v této části námitek obviněný podstatu dovolacího důvodu, který slouží k nápravě právních chyb, shledává výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy obou stupňů a deklarovaný dovolací důvod jimi ve skutečnosti naplněn není.
Tím se ovšem podle jejího mínění ocitl mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho argumentaci nelze uznat za věcně odpovídající ani deklarovanému dovolacímu důvodu ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů, vypočtených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., mohl dovolatel namítat pouze to, s čím počítá druhá alternativa zákonného dovolacího důvodu a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, i když byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný deklaroval dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jak je patrno ze shora uvedeného, jeho dovolací argumentací nebyl relevantně tento ani jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265 odst. 1 tr. ř. naplněn, nebyl proto námitkami obviněného naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Státní zástupkyně má za to, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o která následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.
Proto státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen Nejvyšší soud) zjistil, že obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud rovněž shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Může jím být existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem relevantně namítána, neboť Krajský soud v Brně projednal jeho odvolání věcně ve veřejném zasedání a druhá alternativa by pak byla naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. To znamená, že dovolací soud musí v zásadě vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na komplexní přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) poměrně úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě obviněný zpochybňoval výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů, které však důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost, naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně extrémně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i souhrnně ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy obou stupňů oprávněně považovaly výpověď svědkyně H. D. za usvědčující obviněného, neboť za daných okolností absence smlouvy o půjčce vysoké peněžní částky a nejasná, nekonkrétní vyjádření obviněného o způsobu a době vrácení peněz spolu se zjevně smyšlenou verzí o jejich následné krádeži při opravě defektu vozidla neznámým mužem činí jeho obhajobu absolutně nevěrohodnou a provedenými důkazy spolehlivě vyvrácenou.
Nejvyšší soud proto konstatoval, že uplatněné dovolací námitky nenaplňovaly deklarované dovolací důvody, takže podané dovolání muselo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký