ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.624.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 624/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2009 o dovolání podaném obviněným M. U., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 6 To 265/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 186/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 3 T 186/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §180 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit pojišťovně U. p., a. s., B., P. částku 28.005,- Kč s úrokem 2 % p. a. od 11. 1. 2005.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození H. K. a J. K. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný M. U. dopustil shora uvedeného trestného činu tím, že jako spolumajitel domu na M. n. v P., o. L., v přesně nezjištěnou dobu, nejpozději do června 1999 provedl nepovolené stavební úpravy v předmětném domě, které spočívaly ve vybudování rozsáhlé půdní vestavby čítající nejméně 8 pokojů a koupelnu v podkroví objektu, přičemž pro konstrukce dělících příček byly použity dřevotřískové desky, které byly obloženy koberci a palubkami, aniž by využití půdy bylo povoleno či zkolaudováno k užívání jako penzion či ubytování jiného typu, což je v rozporu se zákonem č. 50/2976 Sb. ve znění pozdějších novel, elektroinstalace byla vedena po povrchu, kdy byla využita jednak původní elektroinstalace, starší 25 let, jednak byla provedena instalace vodiči typu AGY, určených k uložení pod omítku, takto vedená instalace byla zásobována elektrickou energií z elektroměru v bytě obžalovaného U., rozvodnice v podkroví byla připojena pouze jednofázově, na jeden zásuvkový okruh byly napojeny dvě až čtyři místnosti, v objektu byly užívány i energeticky náročné spotřebiče, čímž docházelo k častému přetěžování elektrické instalace, nebyla zpracována projektová dokumentace rozvodů, nebyla provedena výchozí revize elektroinstalace v objektu podkroví, ačkoli nová elektrická zařízení lze uvést do provozu jen tehdy, pokud je jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, revize je pak nutné v pravidelných termínech opakovat, a to nejméně ve lhůtě 5 let ve smyslu ČNS 33 1500 o revizích elektrických zařízení, přičemž pro ubytovací zařízení je vyžadována lhůta dvouletá, takže dne 8. 1. 2003 kolem 22.00 hodin došlo z důvodů přesně nezjištěných, nejpravděpodobněji však v důsledku dlouhodobého působení přechodového odporu v místě připojení hliníkových vodičů, k přeskoku elektrického oblouku v rozvodné krabici v prostoru půdy, který způsobil výpadek jističů jak v podkroví, tak hlavního jističe v přízemí, a po obnovení dodávky proudu vzniklo v instalační krabici žhnoucí ohnisko, které se postupně přeneslo na stavební konstrukci a po přístupu vzduchu následně došlo k intenzivnímu rozhoření, kdy se projevila jednak velká časová prodleva od prvního zpozorování požáru, tak velká koncentrace hořlavých látek ve stavebních konstrukcích, přičemž v prostoru podkroví bylo v době požáru více jak sedm osob a celkové podmínky měly vliv na jejich pozdní vyrozumění a ztížily odvrácení i zmírnění vzniklého nebezpečí, takže došlo k úplnému vyhoření střešní a půdní konstrukce, propadu stropních konstrukcí až do přízemí a z důvodu zabránění šíření požáru byl zásah hasičského sboru směřován i vůči sousední nemovitosti majitele J. F., kdy v důsledku hašení došlo k poškození střešní krytiny a konstrukce tepelné izolace i této nemovitosti, čímž došlo ke snížení její hodnoty z 3.035.208,- Kč před požárem na 2.891.173,- Kč, a hrozilo její úplné shoření.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 8 To 404/2008, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že se dopustil trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Skutková zjištění soudů označil za nepřesvědčivá, neboť rekonstrukci domu prováděla firma, které obviněný část nemovitosti pronajal, což nebylo zohledněno. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že požár objektu vznikl v příčinné souvislosti s realizací stavebních úprav, když ani znalec nebyl schopen jednoznačně určit příčinu požáru. Je pravděpodobné, že ohnisko požáru bylo v půdní části předmětné nemovitosti, která nebyla dotčena stavebními úpravami. I odvolací soud nestanovil příčinu požáru jako jednoznačnou. V této souvislosti obviněný zdůrazňuje, že trestní řízení nemůže být ovládáno principem „rozumné jistoty“ s následným vyvozením trestní odpovědnosti, ale musí být respektována zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, jak to opakovaně vyzdvihl i Ústavní soud.
Dovolatel závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, případně i rozsudek Okresního soudu v Lounech zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, případně Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství do doby konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že obviněný M. U. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na komplexní přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) relativně úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Výjimku z tohoto pojetí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští judikatura pod vlivem některých rozhodnutí Ústavního soudu jen v případech tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé.
V posuzovaném případě však hodnotící úvahy obou stupňů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost, naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně extrémně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i souhrnně ze zákonného rámce. Argumentace podaného dovolání se tak míjela s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto pouze nad rámec své přezkumné dovolací povinnosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že provedeným dokazováním byla fakticky vyloučena jakákoli jiná možnost iniciace požáru než ta, kterou soudy označily jako nejpravděpodobnější, vycházejíce přitom především ze zprávy Hasičského záchranného sboru, která postupně vyloučila jiné obvykle možné a v úvahu přicházející příčiny. V této souvislosti nelze přehlédnout výpověď samotného obviněného, který spatřil plamen právě v označeném místě vzniku ohně. I závěr příslušného znalce je shodný, přičemž nutno podotknout, že jím alternativně uváděná další dvě možná místa ohniska požáru by ovšem byla rovněž v příčinné souvislosti s naprosto neodpovědným přístupem obviněného k plnění svých povinností majitele nemovitosti, jak na to soudy poukázaly. Ten realizováním podkrovní vestavby s použitím hořlavých materiálů bez povinného stavebně-povolovacího řízení a následné kolaudace a v důsledku toho připuštěním nesprávně provedené elektroinstalace s nevhodným vodičem, ignorováním nutnosti její pravidelné autorizované revize, při vědomí poruchovosti elektroinstalace a jejího neodstranění způsobil zcela jistě nebezpečí požáru, a to porušením hned celé řady zákonných povinností, jak na to opodstatněně poukázal nalézací soud. Nemohla obstát jeho obhajoba, že vše potřebné měla zařídit nekonkretizovaná společnost, které část nemovitosti pronajal. Nutno poukázat na to, že obviněný žádal příslušný stavební úřad o dodatečné povolení nepodstatných minimálních stavebních zásahů, majících charakter spíše oprav, ale shora uvedené povinnosti ignoroval.
Nejvyšší soud tak uzavřel, že nebyl zjištěn nesoulad mezi obsahem důkazních prostředků a tomu odpovídající právní kvalifikací, správně zvolenou nalézacím soudem a potvrzenou soudem odvolacím.
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký