ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.785.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 785/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovoláních podaných obviněnými M. M. a H. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 10 To 291/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 117/2004, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněné H. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 5 T 117/2004, byli M. M. a H. T. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který měl po skutkové stránce spočívat v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č.-B., okres H. K., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté psychoaktivní látky THC, přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“ Za tento trestný čin byl obviněný M. M. podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Obviněná H. T. byla podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle „§55a odst. 1 písm. a), b) tr. zák.“ byl obviněné H. T. uložen trest propadnutí věci, a to „věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 v místě jejího bydliště v obci uvedených v seznamu na č. l. 68-69 pod body 1-41, spisu Okresního soudu v Hradci Králové, 5 T 117/2004“.
O odvoláních obou obviněných a M. V. - matky obviněné H. T. - rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Shora citované usnesení odvolacího soudu bylo z podnětu dovolání obou obviněných zrušeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, přičemž podle §265l odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí poukázal na zjištěné vady, odvolacímu soudu uložil, v jakých směrech má být řízení ve vztahu k soudy použité právní kvalifikaci skutku doplněno, když zároveň k posuzování relevantních právních otázek vyslovil závazný právní názor (§265s odst. 1 tr. ř.).
Krajský soud v Hradci Králové se následně věcí znovu zabýval a rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. k odvolání obviněných napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci znovu rozhodl, že se obvinění uznávají vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustili skutkem spočívajícím v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č.-B., okr. H. K., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali přesně nezjištěné množství, zejména však 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71 111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1 920 g čisté psychoaktivní látky THC, část rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), čímž získali nejméně 5040 g sušené drti z těchto rostlin, přičemž konopí seté je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“ Za tento trestný čin byli obvinění podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k trestu odnětí svobody, a to obviněný M. M. v trvání jednoho roku a šesti měsíců a obviněná H. T. v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněné H. T. uložen rovněž trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Rovněž proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání, o nichž Nejvyšší soud České republiky rozhodl usnesením ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 3 Tdo 575/2007, tak, že obě dovolání odmítl – dovolání obviněného M. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné H. T. podle §265i odst. 1 písm. e)tr. ř.
K ústavní stížnosti obviněných následně Ústavní soud České republiky vydal dne 18. 11. 2008 nález pod sp. zn. II. ÚS 254/2008, jímž vyslovil, že posledně uvedenými rozhodnutími Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu České republiky bylo porušeno základní právo stěžovatelů na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto tato rozhodnutí zrušil. V odůvodnění nálezu podrobně rozvedl své úvahy a zejména konstatoval, že krajský soud rozšířil popis stíhaného jednání nad rámec obžaloby (přesněji nad rámec výroku rozsudku soudu prvního stupně), přičemž nešlo o pouhé upřesnění, které by dle názoru Nejvyššího soudu vysloveného v usnesení ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 697/2006, samo o sobě nijak nezhoršovalo postavení obviněných. Tím podle názoru Ústavního soudu došlo k porušení zákazu reformationis in peius. Po doručení nálezu se věc vrátila ve smyslu ustanovení §314h odst. 1 tr. ř. do stádia před vydáním rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006.
Krajský soud v Hradci Králové poté ve věci rozhodl znovu rozsudkem ze dne 16. 3. 2009, č. j. 10 To 291/2006-731, jímž z podnětu podaných odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2005, č. j. 5 T 117/2004-501, v celém rozsahu zrušil. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné na původním skutkovém základě, podle kterého „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č.-B., okres H. K., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté psychoaktivní látky THC, přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách“, uznal vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení je odsoudil k trestům odnětí svobody – obviněného M. M. v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků a obviněnou H. T. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. zároveň uložil obviněné H. T. trest propadnutí věci, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 v místě jejího bydliště v obci jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku.
I proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání. Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněná H. T. uplatnila důvody dovolání uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř.
Obviněný M. M. v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zák., když je z projednávaného dokazování zjevné, že v žádném případě v rozsudku uvedené konopí seté nepěstoval ani je ve smyslu právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyráběl. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že ani po doplnění řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by vyvíjel jakoukoliv činnost směřující k držení a přechovávání omamné látky, resp. že by „sklízel, zpracovával a držel“ inkriminované konopí. Dovolatel ve shodě s předchozím dovoláním rovněž namítl, že v daném případě nedošlo ani k naplnění materiální stránky trestného činu, neboť konopí seté v zásadě nebylo dále zpracováváno do stavu použitelného k aplikaci omamné látky a nebyla prokázána ani jeho další distribuce. V posuzovaném jednání tudíž nebylo možné shledat takovou míru společenské nebezpečnosti, jež je nezbytná k naplnění materiálního znaku trestného činu.
V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 10 To 291/2006, a přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněná H. T. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnila správnost právní kvalifikace skutku, jímž byla uznána vinnou, neboť podle ní se nejednalo ani o trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., který se týká nedovoleného přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu pro sebe, a to v množství větším než malém. Za stavu, kdy původní skutková zjištění z rozsudku soudu prvního stupně zůstala nezměněna, bylo podle názoru dovolatelky její jednání nesprávně právně posouzeno, protože odlišná právní kvalifikace vyžadovala doplnění výroku rozsudku o popis protiprávního jednání s tím, že z popisu skutku by muselo být zřejmé, že pěstovala konopí seté „bez povolení“. Skutečnost, že přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu v množství větším než malém se musí dít právě bez povolení, je totiž podle ní vyjádřena přímo v zákonných znacích objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Povolení k pěstování konopí přitom není třeba mít, jak ve svém stanovisku konstatovalo Ministerstvo zdravotnictví. Zodpovězení otázky, zda skutečně potřebovala k zacházení s předmětnými rostlinami konopí povolení, je dle názoru dovolatelky otázkou stěžejní a odvolací soud jí měl při právním posouzení skutku věnovat pozornost. Za mylný označila závěr soudu o tom, že přechovávala již hotovou omamnou látku, pokud je ve výroku uvedeno, že tuto teprve bylo možné získat, přičemž z podstaty věci a formulace skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou, je zřejmé, že již musí existovat hotová omamná nebo psychotropní látka nebo jed a ta se přechovává. Slovy „bylo možné získat“ se však naznačuje, že by k takovému přechovávání mělo či mohlo dojít až v budoucnu, takže by pojmově mělo jít o přípravu k trestnému činu. Ta je však s ohledem na užitou právní kvalifikaci vyloučena, neboť je trestná pouze ve vztahu k zvlášť závažným trestným činům, mezi které trestný čin podle §187a odst. 1 tr. zák. nepatří. Dovolatelka má tedy zato, že její jednání by mělo být považováno za beztrestné. Pokud je však trestně postihováno to, že konopí seté je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, pak měl být podle dovolatelky skutek jinak popsán, aby bylo zřejmé, co je jí kladeno za vinu. Nemůže obstát rozsudkem nastíněná verze, že samo držení rostlin je přechováváním omamné látky.
Za nesprávné dovolatelka označila rovněž závěry soudu o tom, že by byla pachatelkou předmětného skutku, neboť nebyl proveden jediný důkaz, který by osvědčoval, že by předmětné rostliny pěstovala ve smyslu konkrétní činnosti směřující k jejich zdárnému růstu. Pěstování rostlin konopí soud dovodil pouze z faktu jejich výskytu v místech, kde se se spoluobviněným M. M. zdržovala, resp. byla obviněna proto, že se zdržovala v místech, kde se našly uvedené rostliny.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle dovolatelky naplněn tím, že jí byl nesprávně uložen trest propadnutí věcí podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., aniž bylo specifikováno, které věci se podřazují pod písm. a) a které pod písm. b). Především je ale těmto věcem společné, že se vyjma 499 kusů rostlin Canabis sativa netýkají jednání, které je jí kladeno za vinu. Trest tedy nezohlednil vůbec rozsah konkrétních věcí, k nimž se mohl eventuálně vztahovat. V uvedené souvislosti dovolatelka poukázala rovněž na usnesení Okresního soudu v Hradci Králové vydané v trestní věci vedené pod sp. zn. 20 T 39/97, ze dne 22. 1. 2001, kdy jí byla rostlinná drť konopí vrácena v rámci předchozího trestního stíhání, přičemž tam je výslovně uvedeno, že u vrácených věcí nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání. Nynější trest propadnutí věci jí tak byl uložen, aniž by pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky.
Dovolatelka dále namítla, že vzhledem k tomu, že ve vztahu k rostlinám Canabis sativa není ve výroku o trestu propadnutí věci uvedeno, které písmeno §55 odst. 1 tr. zák. má soud vlastně na mysli, je třeba tento výrok považovat podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. za neúplný. Namítla, že soud neobjasnil, kdo je vlastníkem věcí, které se staly předmětem trestu, přičemž v rozsudku stále chybí i výrok o tom, jak bude naloženo s věcmi, které nejsou ve vztahu k trestu podle §55 tr. zák. a jsou v jejím vlastnictví (např. odňaté květináče, kbelíky, kelímky apod.). Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že odvolací soud v napadeném rozsudku dostatečně nezdůvodnil, proč byl trest propadnutí věci uložen pouze jí. V této souvislosti zdůraznila, že trest propadnutí věci lze uložit jen tehdy, náleží-li věc pachateli. Nestačí, že obviněný ji měl u sebe nebo že se například nacházela v jeho bydlišti.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. má dovolatelka za naplněný rovněž tím, že ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu chybí vyjádření protiprávnosti jednání, tedy výslovný odkaz na to, že konala bez povolení, i to, že byl naplněn skutkový znak souzeného trestného činu, tedy přechování, když v rozsudku užité konstatování o vypěstování není podle jejího názoru s přechováváním totožné. Za neúplný považuje i výrok o trestu propadnutí věci, pokud v něm chybí označení jednotlivých věcí spadajících pod písm. a) a věcí spadajících pod písm. b) ustanovení §55 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k výše rekapitulovaným důvodům proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky její dovolání projednal, vyhověl mu a z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 10 To 291/2006-731, a podle „§265k tr. ř.“ zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na tento rozsudek a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí věci. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila dovolatelka souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání bez její přítomnosti.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
K dovolání obviněného M. M. uvedla, že pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. nelze podřadit zjevně skutkovou námitku, že obviněný není pachatelem stíhaného jednání, neboť žádné rostliny Cannabis sativa na pozemku spoluobviněné H. T. nepěstoval. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž přezkoumávání samotných skutkových zjištění, zejména prostřednictvím námitek zpochybňujících proces hodnocení ve věci pořízených důkazů, nemůže naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tento dovolací důvod je strukturován tak, že reaguje na nesprávné hmotně právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, a za takové nesprávné hmotně právní posouzení je třeba především považovat nesprávnou aplikaci norem trestního zákona na soudy zjištěný skutkový stav. Z obsahu důkazů navíc podle přesvědčení státní zástupkyně závěry o pachatelství obviněného zcela zřejmě vyplývají, byť ten po celou dobu trestního řízení svoji vinu na spáchaném skutku popíral. Jeho vina nebyla dovozena pouze z jeho přítomnosti v předmětné nemovitosti, v níž a na přilehlých pozemcích se konopí seté pěstovalo, ale vyplývá i ze svědeckých výpovědí svědků P. N., O. Š. a L. P., příslušníků Policie ČR, kteří byli samotnou obviněnou H. T. a obviněným M. M. dne 6. 9. 2002 přivoláni do jimi obývané nemovitosti, kam se předtím vloupala skupina maskovaných a ozbrojených osob, která je napadla a jejíž snahou bylo zmocnit se vypěstovaného konopí. Tito policisté přímo vypověděli o tom, že na místě činu jim obvinění sdělovali, že konopí je jejich, pěstují si jej pro vlastní potřebu, přidávají si konopí do salátů a používají jej k lékařským účelům, především pro výrobu mastí. Pozitivní vztah obviněného ke konopí setému je možné vysledovat již ze skutečnosti, že v minulosti pořádal společně se spoluobviněnou H. T. akci „trávobraní“ a byl posléze za toto jednání právně kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. soudem odsouzen. Obhajobu obviněného v daných souvislostech rovněž vyvrací závěry znaleckého posudku z oboru toxikologie, který vypracoval Ing. J. O., CSc., z nichž vyplynulo, že v moči obviněného se nacházely látky ze skupiny kannabionidů, které vznikají v lidském těle při aplikaci konopí, přičemž v České republice neexistuje léčivo, které by bylo schváleno k aplikaci a obsahovalo omamné látky. Za uvedeného důkazního stavu nelze konstatovat, že by proces hodnocení důkazů ohledně pachatelství obviněného na předmětném skutku nesl prvky libovůle, tedy, že by z důkazů ve věci provedených pachatelství obviněného nebylo možné konstatovat a byl tak dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Oproti tomu lze dle názoru státní zástupkyně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitku, že skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. K ní uvedla, že stupeň společenské nebezpečnosti činu je nepatrný a tedy nejde o trestný čin pouze v případech, kdy posuzovaný čin nevykazuje ani nejnižší úroveň společenské nebezpečnosti u běžně se vyskytujících trestných činů dané skutkové podstaty. Daný případ však nevykazuje ničeho, co by mohlo přesvědčivě odůvodnit úvahu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž ani obviněný v dovolání žádnou takovou skutečnost neuvádí, s tím, že k ní nebylo dostatečně přihlédnuto. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost není ničím snižován v tak výjimečné míře, aby se to vymykalo z rámce běžně se vyskytujících trestných činů nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák.
Obviněná H. T. podle mínění státní zástupkyně uplatnila vesměs námitky, které pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat lze, neboť jednak zpochybnila správnost právní kvalifikace svého jednání jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., jímž byla uznána vinnou, a to s poukazem na skutečnost, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty daného trestného činu, neboť konopí nepěstovala bez povolení, přičemž k pěstování konopí není zapotřebí mít žádné povolení, a jednak namítla, že skutek je i nesprávně popsán, pokud je v něm uvedeno, že omamnou látku bylo teprve možné získat, neboť předpokladem samotného přechovávání je již existence omamné nebo psychotropní látky.
Uvedenou námitku obviněné však státní zástupkyně považuje za zjevně neopodstatněnou. Vypěstování konopí setého je totiž dle jejího poukazu třeba považovat za opatření podle §187 odst. 1 tr. zák. a její držení za přechovávání podle §187 odst. 1 tr. zák. nebo §187a odst. 1 tr. zák., a to proto, že již samotné konopí je zařazeno mezi omamnými látkami v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. Podle §24 zákona č. 167/1998 Sb. se zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a pěstovat rostliny rodu erithroxylon (keř koka). Provedeným dokazováním pak bylo jednoznačně prokázáno, že rostliny konopí, které byly pěstovány na předmětném pozemku, obsahovaly více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a bylo tudíž zakázáno je pěstovat. Pokud je pěstování druhů a odrůd rostlin konopí, které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, zakázáno, je zřejmé, že se tak nemůže dít ani na základě povolení k pěstování rostliny. Výkladem není možné dospět k závěru, že pokud je pěstování nějaké omamné látky zákonem zakázáno, nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §187a tr. zák., které předpokládá, že uvedené přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedů v množství větším než malém se musí dít bez povolení, neboť takový výklad by byl proti smyslu zákona.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněnému obviněnou H. T. odkázala státní zástupkyně na obsah vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k předchozímu dovolání obviněné ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 1 NZO 276/2007. V předchozím dovolání totiž obviněná zmiňovala v zásadě obdobné námitky k jí uloženému trestu propadnutí věci rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, přičemž v nynějším dovoláním napadeném rozsudku byl uvedený trest v nezměněném rozsahu zopakován.
Nad rámec obsahu předchozího vyjádření k dovolání obviněné státní zástupkyně doplnila, že obsahově výrok o trestu propadnutí věci nenavazuje na samotný výrok o vině, když obviněná nebyla uznána vinnou pachatelstvím na trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. sama, ale jako spolupachatel byl tímto trestným činem uznán vinným také obviněný M. M. Ten byl přitom rovněž osobou, která s vypěstovanými rostlinami disponovala, resp. měl s těmito rostlinami fakticky nakládat jako vlastník. Za uvedené situace proto bylo příhodnější rozhodnout o uložení ochranného opatření – zabrání věci. Omamné látky totiž patří mezi věci, které běžně držet nelze (res extra commercium), a spadají nepochybně do kategorie definované v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož aplikace není limitována pojmem „náleží pachateli“. Z těchto důvodů má užití opatření spočívajícího v zabrání věci z hlediska obecného zájmu přednost před vyslovením trestu propadnutí věci. Je tomu tak proto, že obecný zájem na odnětí takovýchto nebezpečných věcí a jejich vyloučení z držení občany převažuje nad zájmy vyjádřenými v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. Ohledně věcí, u nichž bylo vysloveno zabrání podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák., navíc nepřipadají v úvahu komplikace spojené s možným uplatněním vlastnických nároků třetích osob, resp. zjišťováním, zda takové osoby existují, a z toho plynoucí ztížení práce orgánů činných v trestním řízení, což by naopak mohlo nastat v případě, byl-li vysloven trest propadnutí věci. Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně považuje námitky obviněné H. T. týkající se trestu propadnutí věci za důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak podle státní zástupkyně dovolatelka nenaplnila žádnou relevantní námitkou, kterou by bylo možno pod tento důvod dovolání podřadit.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.; dále aby k dovolání obviněné H. T. podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 10 To 291/2006, a to ve výroku o uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby dovolací soud obě tato rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obvinění M. M. a H. T. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) stejně jako v předcházejících případech nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, podaná dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, a směřují proti rozsudku, kterým byli dovolatelé uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který v dovoláních odkazují oba obvinění, a v případě obviněné H. T. i pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř.
Již ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci Nejvyšší soud zdůraznil, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Je namístě znovu připomenout, že skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněná H. T.) je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za druh trestu, který zákon nepřipouští, je přitom třeba považovat případy uložení některého z trestů uvedených v §27 tr. zák., aniž by k tomu v konkrétním případě byly splněny podmínky, které zákon s jeho uložením spojuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (obviněná H. T.) se vztahuje na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá především opakovaná námitka obviněného M. M., podle které „v žádném případě konopí seté nepěstoval ani … nevyráběl“, resp. že ani z doplněného dokazování nebylo prokázáno, že by vyvíjel jakoukoli činnost směřující k držení a přechovávání omamné látky. Se závěrem, že v průběhu celého řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu pěstoval, dále zpracovával (vyráběl) či ji držel, pak dovolatel spojoval názor o tom, že skutková podstata trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zák. nebyla v jeho případě naplněna, a to ani po materiální stránce. Ve skutečnosti tak neuplatnil žádné hmotně právní důvody, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů.
Nejvyšší soud podotýká, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je nutno - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, je-li v posuzované věci dán extrémní rozpor mezi zjištěním soudů popsaným ve výroku rozsudku (tzv. skutková věta) či v odůvodnění rozhodnutí a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zřetelně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zjevným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci se však již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku jednotlivými důkazy ve vztahu k podílu dovolatele na projednávaném skutku důsledně zabýval, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněnému za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 11 – 13 rozsudku). Odvolací soud v rámci opětovného odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Při svém několikerém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal a při respektování požadavku na odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) vysvětlil, proč považoval skutkové námitky obviněného (uplatněné i v nyní projednávaném dovolání) za nedůvodné. Skutkový stav věci - pokud jde o činnost obviněných vztahující se k posledně použité právní kvalifikaci podle §187a odst. 1 tr. zák. - tedy soudy nezjišťovaly povrchně a bez zřetele k zásadám uvedeným v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Na odlišné skutkové verzi celého případu, podle které se nijak na pěstování konopí na pozemku spoluobviněné H. T. nepodílel, založil obviněný M. M. i námitku nedostatku materiální stránky trestného činu. Ani zde proto nelze z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiznat uplatněným námitkám právní relevanci, jakkoli je jinak posouzení stupně společenské nebezpečnosti činu (§3 odst. 2, odst. 4 tr. zák.) otázkou hmotně právní. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že ani on nepochybuje o tom, že jednání dovolatelů bylo s ohledem na v rozsudku odvolacího soudu specifikovanou kvantitu vypěstovaného konopí (Cannabis sativa) dostatečně společensky nebezpečné, aby přesáhlo míru předpokládanou v ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. Jinými slovy, stupeň nebezpečnosti činu pro společnost byl v posuzovaném případě nepochybně vyšší než nepatrný.
Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. M. dospěl k závěru, že ani nyní projednávané dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí z podnětu tohoto dovolání věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak odpovídá argumentace dovolatelky H. T. spočívající v tom, že samotné pěstování či držení rostlin cannabis sativa není přechováváním omamné látky a nelze je proto právně kvalifikovat ani jako trestný čin podle §187a odst. 1 tr. zák., nebylo-li současně zjištěno, že tak činili „bez povolení“, kterého pro pěstování cannabis sativa ostatně ani nebylo zapotřebí.
Při posuzování opodstatněnosti výše uvedené části dovolání obviněné H. T. pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno v obecné rovině uvést, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který bez povolení přechovává omamnou a psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Přechováváním se zde rozumí jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky nebo jedu bez povolení. Pachatel přitom nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Přechovávání podle §187a tr. zák. musí být vykonáváno pro sebe (nikoliv pro jiného). Za množství větší než malé ve smyslu §187a tr. zák. je třeba považovat takové množství přechovávané omamné látky nebo jedu, které vícenásobně (v závislosti na potencionálním ohrožení vyplývajícím pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek) převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta, přičemž při posuzování otázky, zda je naplněn tento zákonný znak, nelze činit rozdíl mezi prvokonzumentem a uživatelem těchto látek v pokročilém stádiu závislosti. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (§3 odst. 3 tr. zák.). Protože se jedná o trestný čin ohrožovací, je dokonán již přechováváním, pokud se tak děje bez povolení.
Vzhledem k argumentaci dovolatelky Nejvyšší soud poukazuje na obsah svého prvého (zrušujícího) rozhodnutí ve věci ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, ve kterém vyložil, z jakých důvodů považuje rozhodnutí soudů v některých závěrech za správná. Jde o to, že podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je konopí seté (Cannabis sativa) omamnou látkou ve smyslu ustanovení §187 tr. zák. i §187a tr. zák. Citovaný zákon č. 167/1998 Sb. lze nepochybně považovat za zvláštní zákon, který ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák. mj. stanoví, co se považuje za omamné látky pro účely trestního zákona. Podle §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. se návykovými látkami rozumí omamné látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona, přičemž konopí (cannabis) je zařazeno mezi omamnými látkami v příloze č. 3, zatímco tetrahydrokanabinol (THC) a jeho varianty patří mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 5. Podle §24 tohoto zákona se zároveň zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů (THC). V dané věci bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že inkriminované rostliny konopí vypěstované a přechovávané na předmětném pozemku obsahovaly více než 0,3 % takových látek.
V nyní projednávaném případě (tj. ve svém posledním rozhodnutí ve věci), které následovalo po zrušujícím nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 254/2008, se odvolací soud snažil vyvarovat toho, aby z podnětu řádného opravného prostředku (odvolání) podaného obviněnými nerozšířil v jejich neprospěch popis stíhaného jednání nad rámec obžaloby, resp. nad rámec výroku rozsudku soudu prvního stupně. Do popisu skutku proto zahrnul jen základní skutečnosti obsažené již v tzv. skutkové větě původního rozsudku (viz výše), ačkoliv oba soudy od počátku vycházely ze zjištění, že obvinění nejen vypěstovali 499 rostlin konopí setého, ale s tímto materiálem, který měli v držení, také dále nakládali (sušení, drcení, skladování). Avšak i skutkový stav věci v té podobě, jak byl zahrnut do tzv. skutkové věty výroku napadeného rozsudku, byť se jeví jako poněkud kusý a nevýstižný, zahrnuje (ve spojení s odůvodněním rozsudku) všechny rozhodné skutečnosti nevzbuzující pochybnost o tom, že obvinění (dovolatelé) vypěstovali uvedené množství rostliny konopí setého (cannabis sativa), jehož pěstování zákon zakazuje (viz výše) a které samo o sobě je omamnou látkou předpokládanou v ustanovení 187a odst. 1 tr. zák. Pokud jde o námitky dovolatelky týkající se naplnění pojmu „bez povolení“, je tato námitka irelevantní, neboť jestliže je pěstování rostlin rodu Cannabis zákonem (obecně) zakázáno, je zřejmé, že tato činnost není a nemůže být - bez dalšího - povolena. Dovolatelka konečně neuvádí a také nikdy nenamítala, že by jí byla udělena nějaká výjimka či vydáno jakékoliv povolení. K uvedeným otázkám se pak ve svém vyjádření k dovolání obviněné výstižně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Je-li ve výroku rozsudku uvedeno, že z předmětného konopí bylo možno získat nejméně 71 111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1 920 g čisté psychoativní (přesněji psychotropní) látky THC, lze dovolatelce přisvědčit v tom, že uvedená skutečnost je z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zák. nerozhodná, protože se primárně vztahuje především k pojmu „výroba“ a tedy k trestnému činu podle §197 tr. zák. či některému jeho vývojovému stadiu (příprava, pokus). V daném případě pak učiněné zjištění soudu představuje toliko skutkovou okolnost umocňující stupeň nebezpečnosti jednání obviněných (dovolatelů) pro společnost, neboť de facto poukazuje na rozsah a škodlivost vykonané činnosti se zřetelem na charakter (význam) a množství inkriminovaných rostlin.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, se odvolací soud měl zabývat především právě zjišťováním toho, zda obvinění (dovolatelé) bez povolení vyrobili omamnou látku ve smyslu původní právní kvalifikace skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., či se o to pokusili nebo se na to alespoň připravovali. Protože s ohledem na již zmiňovaný nález Ústavního soudu, odvolací soud při svém rozhodování vycházel z názoru, že jakékoliv doplnění rozhodných skutkových zjištění k tíži obviněných a jejich promítnutí do znění skutku ve výroku rozsudku by znamenalo porušení zásady zákazu reformationis in peius, nakonec použil ustanovení §187a odst. 1 tr. zák., tedy právní kvalifikaci, která je výrazně mírnější oproti právnímu posouzení skutku v podané obžalobě i v předcházejících rozhodnutích obou soudů. Skutková zjištění, která měl soud k dispozici, mu pak takové právní posouzení plně dovolovala, neboť obsah dosud provedeného dokazování nevzbuzoval žádné pochybností o tom, že obvinění omamnou látku bez povolení přinejmenším přechovávali, a to v množství větším než malém. Z tohoto hlediska pak byli oba dovolatelé uznáni vinnými právem.
Zbývá jen dodat, že případné další úvahy Nejvyššího soudu o možném doplnění řízení se zaměřením na to, zda jednání dovolatelů zahrnovalo též výrobu drogy (zde omamné látky) ve větším rozsahu anebo k ní ve fázi pokusu či přípravy směřovalo (srov. §187 tr. zák.), lze v nynějším stadiu projednávané věci považovat již za nadbytečné. Takový postup by byl jednoznačně k tíži dovolatelů (viz shora citovaný nález Ústavního soudu) a ve svých důsledcích by mohl znamenat změnu napadeného rozhodnutí v jejich neprospěch. Zákazem reformationis in peius je přitom vázán též dovolací soud (§265s odst. 2 tr. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka H. T. relevantně namítla, že jí byl uložen trest propadnutí věci, ačkoliv v jejím případě nebylo uložení tohoto druhu trestu přípustné.
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že předmětem trestu propadnutí věci byla jednak vypěstovaná omamná látka (droga) a jednak věci sloužící k jejímu přechovávání (uskladnění), jako. např. různé krabičky, sáčky, kelímky, misky apod. V tomto smyslu bylo všech uvedených věcí užito k spáchání trestného činu (§55 odst. 1 písm. a/ tr. zák.), neboť za použití všech těchto věcí došlo k naplnění obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zák., jenž spočíval v tom, že obvinění (dovolatelé) bez povolení přechovávali omamnou látku v množství větším než malém. Naproti tomu je věc ke spáchání trestného činu určena (§55 odst. 1 písm. b/ tr. zák.) většinou tehdy, nebyla-li dosud ke spáchání trestného činu použita (potenciální instrumenta sceleris). Zpravidla jde o věci vztahující se k přípravě k trestnému činu, pokud k dokonání trestného činu nestačí již samo opatření si nebo přechovávání takových věcí. Přechovávání omamné či psychotropní látky v zákonem předpokládaném množství ovšem již skutkovou podstatu podle §187a odst. 1 tr. zák. naplňuje. Soud tedy mohl aplikovat ohledně všech předmětných věcí ustanovení §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., a pokud jde o zajištěnou drogu případně též ustanovení §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. Z výše uvedených důvodů však nebylo zároveň nezbytné použít ustanovení §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. selektivně (ohledně jednotlivých /konkrétních/ věcí).
Odvolací soud však pochybil v tom, dospěl-li k závěru, že věci, které učinil předmětem trestu propadnutí věci z důvodů uvedených v §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jsou „z majetku“ dovolatelky, aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil (str. 11 napadeného rozsudku). Neujasnil si ani vztah těchto věcí k osobě spoluobviněného M. M. Z dosavadních skutkových zjištění soudů a konečně i z výroku napadeného rozsudku pak vyplývá především to, že oba obvinění (dovolatelé) měli uvedené věci v držení a disponovali s nimi, když konopí seté společně pěstovali a přechovávali.
Podle §55 odst. 2 tr. zák. může soud trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit jedině tehdy, jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. Podle §55 odst. 3 tr. zák. v případě, drží-li pachatel neoprávněně nebo v rozporu se zvláštním právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavcích 1 a 2, ve vztahu k níž je možno uložit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy i tento trest. Z toho vyplývá, že trest propadnutí věci bylo možno (resp. nutno) uložit oběma držitelům. Nejvyšší soud jen na okraj podotýká, že ta část věcí, které tvořily jen jakési příslušenství k nelegálně přechovávané omamné látce, nemá z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr .ř. v podstatě žádný význam.
Chybou odvolacího soudu proto bylo, že při svém rozhodování o uložení trestu propadnutí věci neaplikoval ustanovení §55 odst. 3 tr. zák. Lze tedy uzavřít, že režim citovaného ustanovení se vztahoval na oba držitele inkriminovaných věcí. Odstranění uvedeného pochybení ve vztahu k dovolateli M. M. však nepřichází v úvahu právě již s ohledem na zmiňovaný zákaz reformationis in peius. Z této skutečnosti zároveň nelze dovodit, že uložení trestu propadnutí věci nepřicházelo u dovolatelky H. T. v úvahu, jestliže jinak podmínky ustanovení §55 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. nepochybně ve všech směrech splňovala. Byl jí tedy uložen druh trestu, který zákon připouští.
Zrušení výroku o trestu propadnutí věci a následné rozhodnutí o uložení ochranného opatření - zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. (viz vyjádření státní zástupkyně) by podle názoru Nejvyššího soudu nebylo v daném případě namístě, a to jak vzhledem k §55 odst. 3 tr. zák., podle kterého má být držitel věci uvedené v tomto ustanovení potrestán jejím propadnutím, tak vzhledem k tomu, že by budoucí uložení ochranného opatření mělo nutně dopad i na osobu spoluobviněného (dovolatele) M. M., který měl inkriminovaný materiál rovněž v držení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je třeba vzít v úvahu, že výše zmiňované vady výroku o trestu neměly za následek, že by tento výrok chyběl, ani že by byl neúplný do té míry, aby ve vztahu k dovolatelce nemohl obstát. Jestliže dovolatelka dále namítá, že nebylo rozhodnuto o tom, jak bude s věcmi (předmětem trestu propadnutí věci) naloženo, je třeba znovu připomenout, že podle §55 odst. 5 tr. zák. připadá propadlá věc nebo jiná majetková hodnota státu. Podle současné praxe soudů se tato skutečnost vyplývající přímo ze zákona správně do výroku o trestu propadnutí věci neuvádí jako nadbytečná. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak není zatížen namítanou vadou ani výrok o vině, a to z důvodů, které Nejvyšší soud již shora rozvedl.
Je tedy zřejmé, že dovolání obviněné H. T. bylo podáno dílem zcela neopodstatněně a v části, kterou lze považovat za důvodnou (výrok o trestu propadnutí věci), by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit její postavení v předmětném trestním řízení. Otázka, která byla z podnětu dovolání řešena, navíc není po právní stránce zásadního významu a nečiní v rozhodovací praxi soudů potíže. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněných M. M. a H. T. učinil Nejvyšší soud při splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler