ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.902.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 902/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 12 To 449/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 135/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 6 T 135/2006, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem pohrdání soudem podle §169b tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
jako povinný ve věci výkonu rozhodnutí, vedené Okresním soudem v Kolíně, sp. zn. E 595/97, neuposlechl výzvu předsedy senátu Mgr. Z. S., aby umožnil znalci Ing. F. M. vypracovat znalecký posudek k ocenění domu čp. v K. u. v K., obsaženou v usnesení ze dne 3. 10. 2003, které převzal do vlastních rukou dne 11. 10. 2003, dále výzvu k předložení listinných dokladů, nutných k vypracování znaleckého posudku soudu do 15 dnů ze dne 26. 1. 2004, kterou převzal do vlastních rukou dne 30. 7. 2004, a dále výzvu, aby umožnil znalci vypracovat znalecký posudek dne 20. 1. 2005 v 9:00 hodin na místě samém, obsaženou v usnesení ze dne 24. 11. 2004, které převzal do vlastních rukou dne 10. 1. 2005, znalci neumožnil vypracovat znalecký posudek a soudu nepředložil vyžádané doklady, ačkoli byl ve všech třech případech upozorněn na možnost uložení pořádkové pokuty, pokud výzvě nevyhoví, čímž opakovaně zmařil jednání soudu tím, že soud nemohl ve věci vykonat všechny úkony, které zamýšlel a na jejichž podkladě ve věci rozhodnout.
Obviněnému byl uložen podle §169b tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Odvolání podané obviněným Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 12 To 449/2008, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a), d), g), a k) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na rozhodnutí soudu, který nebyl náležitě obsazen, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku a nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání tvrdí, že odvolací soud se vůbec nezabýval jeho námitkami proti rozsudku prvního stupně a provedené dokazovaní vycházelo podle něj z nesprávného právního posouzení skutku a neúplného hmotně právního posouzení soudem prvého stupně.
Uvádí, že mu odvolací soud neumožnil, aby u prvého jednání u odvolacího soudu byl přítomen jeho obhájce. Obviněný má za to, že se nemohl nerušeně vyjádřit k podanému odvolání a že celé odvolací řízení vedla předsedkyně senátu velice neobjektivně, neustále mu brala slovo s tím, že nehovoří k věci, a zamítala jeho návrhy na doplnění dokazování. Při vlastním jednání byla přítomna justiční stráž, přičemž obviněnému nebyl vysvětlen důvod její přítomnosti.
Obviněný se domnívá, že odvolací soud nepřezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jak mu to ukládá §254 odst. 1 a 3 tr. ř., a nebyl tak naplněn revizní princip odvolání. Dále obviněný předkládá časovou osu všech úkonů rozhodných pro posouzení jeho případu, z níž podle jeho přesvědčení plyne, že důkazy hodnotil soud nelogicky.
Dovolatel dále namítá, že v jeho trestní věci před okresním soudem rozhodovala soudkyně JUDr. N., kterou považuje za podjatou, jelikož pracovala na soudě s manželkou Mgr. S., který rozhodoval jeho věc v exekučním řízení. Sama soudkyně JUDr. N. se však za podjatou nepovažovala.
Obviněný dále soudům vytýká, že kriminalizované skutečnosti jsou vytrženy z kontextu a jednotlivě nemohou naplňovat znaky stíhaného trestného činu. Tvrdí dále, že nebylo prokázáno, jak mu bylo usnesení ze dne 3. 10. 2003 doručeno. Přípis ze dne 26. 1. 2004 nelze dle jeho mínění považovat za výzvu, neboť ze strany Okresního soudu v Kolíně se jednalo o pouhou žádost. Z dalšího usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 11. 2004, kterým bylo nařízeno provedení odhadu, nebylo podle obviněného zřejmé, že jej má vypracovávat stejný znalec Ing. M. Obviněný byl přítomen na místě a poté, co zjistil, že jde o stejného znalce, projevil s jeho osobou nesouhlas. Již předtím se ohradil proti stanovení znalečného pro Ing. M., o němž rozhodl soudce Mgr. S.
Obviněný dále konstatuje, že mu za uvedená jednání byly již před zahájením trestního stíhání uloženy dvě pořádkové pokuty. V této souvislosti poukazuje na zásadu ne bis in idem, ovšem odvolací soud uvedl, že o porušení této zásady se nejedná, neboť obviněný tyto pořádkové pokuty nezaplatil, a to i přesto, že odvolacímu soudu sdělil, že obě pokuty jsou zařazeny do rozvrhu výtěžku zpeněžené nemovitosti ve věci dražební.
V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a další usnesení na něj obsahově navazující a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu a jinému státnímu zástupci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný v dovolání opakuje z větší části stejné námitky, které již uváděl v řízení odvolacím. Podle jejího názoru se těmito námitkami odvolací soud v dostatečné míře zabýval, přičemž lze na toto usnesení bez výhrad odkázat.
K jednotlivým deklarovaným důvodům uvádí, že co se týče dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl soud, který nebyl řádně obsazen, obviněný tuto námitku blíže nerozvádí. Pokud měl dovolatel na mysli, že ve věci měla být vyloučena soudkyně okresního soudu v Kutné Hoře JUDr. E. N. [tato námitka by měla být správně zastřešena dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], tak touto námitkou se zabýval již odvolací soud a důvody jejího odmítnutí lze plně akceptovat. Další deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se nejvyšší státní zástupkyni jeví jako neopodstatněný s tím, že obviněný jej blíže nespecifikoval a ze spisového materiálu není patrno, že by v řízení došlo k nějakému omezení jeho přístupu k soudu. Dovolatel podle ní nenaplnil ani další deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vznáší pouze námitky skutkové povahy, rozvádí výhrady proti průběhu exekučního řízení, nenapadá však právní posouzení skutku ani nezpochybňuje jiné hmotně právní posouzení. Konečně u posledního deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. má nejvyšší státní zástupkyně zato, že z celého dovolání není patrno, který výrok napadeného rozhodnutí se jeví obviněnému jako neúplný či zcela chybějící.
K námitce předešlého postihu obviněného pokutou za stejné jednání s odkazem na údajné porušení zásady ne bis in idem nejvyšší státní zástupkyně uvádí, že tato se jeví jako nepřípadná, neboť rozhodnutí soudce o pořádkové pokutě podle §66 tr. ř. není rozhodnutím o skutku, o němž se posléze vedlo trestní řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně své vyjádření uzavírá návrhem Nejvyššímu soudu na odmítnutí podaného dovolání dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaného z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. R. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Tento dovolací důvod deklaruje dovolatel s odkazem na to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl řádně obsazen, přičemž tuto námitku dále v dovolání blíže nerozvádí. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn, dojde-li k porušení některého z ust. §27, 31 či 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů. Soud není náležitě obsazen, rozhodoval-li např. samosoudce namísto senátu anebo senát složený z předsedy senátu a přísedících namísto senátu složených jen ze soudců, nebo opačně (k tomu blíže Šámal, P. a kol. Trestní řád – komentář – díl II., 5. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 2015). Pokud měl snad obviněný na mysli, že v jeho věci v prvním stupni rozhodovala samosoudkyně Okresního soudu v Kutné Hoře JUDr. E. N., kterou považuje za podjatou, a měla být tudíž z jeho pohledu z rozhodování vyloučena podle §30 odst. 1 tr. ř., měl tuto námitku uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud však i tuto námitku shledává lichou. O námitce podjatosti vznesené obviněným vůči této soudkyni bylo řádně rozhodnuto a tato byla shledána důvodně nepodloženou, neboť pouhý fakt, že jmenovaná pracovala dočasně na stejném pracovišti jako manželka soudce Mgr. S. ji bez dalšího z vykonávání úkonů v trestním řízení nevylučuje. Nejvyšší soud plně sdílí argumentaci obsaženou jak v usnesení okresního soudu (viz č. l. 218 spisu), tak soudu krajského(č. l. 223) a plně na ni odkazuje.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Deklarována námitka dovolatele, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, nebyla rovněž obviněným v dovolání blíže konkretizována. Pokud měl na mysli, že snad nebyl řádně předvolán k hlavnímu líčení, ze spisu plyne opak – obviněný se osobně účastnil všech hlavních líčení konaných před okresním soudem ve dnech 9. 8. 2007, 28. 11. 2007, 11. 1. 2008 a 7. 5. 2008. Totéž platí o veřejných zasedáních konaných odvolacím soudem ve dnech 4. 3. 2009 a 26. 3.2009.
Pokud obviněný uvádí, že odvolací soud neumožnil, aby se jednání účastnil jeho obhájce, z obsahu spisu plyne, že obhájci obviněného bylo vždy řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání. Dvakrát se omluvil, posledního veřejného zasedání dne 26. 3. 2009 se zúčastnil, provedl odvolání a spolu s obviněným přednesli i konečné návrhy. V žádném ze shora uvedených případů nedošlo tedy ke zkrácení práva obviněného na obhajobu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na podporu tohoto důvodu uváděl dovolatel převážně námitky skutkového rázu. Nejvyšší soud připomíná, že v případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. (K tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03)
Obviněný M. R. však zpochybňoval především skutkové závěry, k nimž soudy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly. K tomu Nejvyšší soud dodává, že judikatura Ústavního soudu připouští ojediněle průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panuje extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávaném případě zjevně nejednalo. Soudy obou stupňů důvodně považovaly za prokázané doručení všech výzev popsaných ve výroku rozsudku, přičemž obviněný převzal všechny tyto výzvy do vlastních rukou (str. 7 rozsudku okresního soudu, str. 3 usnesení krajského soudu), přičemž originály doručenek jsou založeny v exekučním spise. Námitka obviněného, že v jednom případě šlo o žádost soudu, nikoli výzvu, není relevantní. Podstatné není, jak byl úkon soudu označen, nýbrž jeho obsah. Ze všech tří výzev bylo z jejich obsahu zřejmé, že jej soud v rámci řízení, které vede, žádá o spolupůsobení, které je nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Obviněný byl vždy upozorněn, že v případě bezdůvodného nevyhovění výzvě mu hrozí uložení pořádkové pokuty, eventuálně i postih pro trestný čin pohrdání soudem dle §169b tr. zák. Přesto na tyto výzvy z důvodů čistě subjektivního rázu záměrně nereagoval.
Rovněž námitka obviněného, že vzhledem k předchozímu uložení pořádkových pokut nemůže být pro totéž jednání potrestán v rámci trestního řízení, neboť by šlo o porušení zásady „ne bis in idem“, je lichá.
Porušení této zásady lze vytýkat prostřednictvím dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné), který obviněný neuplatnil. Nejvyšší soud proto tuto námitku toliko stručně komentuje nad rámec své zákonné přezkumné povinnosti vymezené ust. §265i odst. 3 tr. ř.
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu se za okolnosti zakládající nepřípustnost trestního stíhání z důvodu překážky „ne bis in idem“ považují ty, jež jsou vymezeny v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a ust. §11 odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř. a také §11a tr. ř. Obdobný efekt mají i čl. 14 odst. 7 mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterými je Česká republika rovněž vázána. Zjednodušeně řečeno z těchto norem vyplývá právo nebýt stíhán, souzen nebo trestán dvakrát za tentýž trestný čin. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu České republiky může překážku „ne bis idem“ vytvořit předchozí rozhodnutí o tomtéž skutku učiněné v trestním či (za splnění dalších podmínek, které nemají vztah k věci obviněného R.) přestupkovém řízení před správním orgánem (podrobně k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 527/2008). Naproti tomu účinky vzniku překážky „ne bis in idem“ nepřiznává evropská ani vnitrostátní judikatura postihu v rámci disciplinárního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 272/2008).
Obdobně nutno posuzovat i předchozí postižení pachatele trestného činu pohrdání soudem dle §169b tr. zák. pořádkovými pokutami ukládanými podle občanského soudního řádu v rámci exekučního řízení. Ty především zjevně nemají charakter rozhodnutí o deliktu obdobnému přestupku či trestnému činu. Jejich charakter je ryze pořádkový, tzn. že jejich stěžejním účelem je přimět postiženého k tomu, aby respektoval příkaz soudu, který dosud svévolně ignoroval. I když má i sankční aspekty, jsou ovšem na rozdíl od postihu za trestný čin pohrdání soudem dle §169b tr. zák. (trest odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest – ten lze v souladu s ust. §53 odst. 1 tr. zák. uložit v rozmezí 2.000,- až 5.000.000,- Kč) velmi omezené – umožňuje dle §53 odst. 1 o. s. ř. uložit pořádkovou pokutu do výše 50.000,- Kč.
Pokud by byl za uvedený trestný čin ukládán peněžitý trest, bylo by ovšem namístě při stanovení jeho výše přihlédnout k již zaplaceným pořádkovým pokutám. V posuzovaném případě však okresní soud správně uložil obviněnému trest odnětí svobody s dominující výchovnou funkcí, tj. kratšího trvání, jehož výkon byl podmíněně odložen, když bral zřetel i na to, že uložené pořádkové pokuty obviněný neuhradil. I tato námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Blíže nespecifikován zůstal také tento dovolatelem deklarovaný důvod. Nejvyšší soud neshledal, že by nějaký výrok v rozhodnutí soudu prvého či druhého stupně chyběl nebo byl neúplný. Pokud měl dovolatel na mysli to, že odvolací soud nepřezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí a odkazuje na revizní princip odvolání, je třeba k tomuto uvést, že v trestním odvolacím řízení byl novelou trestního řádu (z. č. 265/2001 Sb.) podstatně omezen revizní princip, který byl modifikován principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. v něm vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 posl. věta tr. ř., k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud nemají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád – komentář – díl II. 5. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 1917-1918). Nicméně jak plyne z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, tento vázán obsahem odvolání obviněného přezkoumal všechny výroky rozsudku soudu prvého stupně.
IV.
Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. R. zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr