ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.978.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 978/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 2 To 118/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 38/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 2 To 118/2008, a to v části týkající se obviněného M. P.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na část zrušeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej dopustil tím, že
dne 1. 6. 2008 v ranních hodinách v Č. B. po předchozím rozhovoru o svém úmyslu získat prostředky k obživě majetkovou trestnou činností, v B. ulici před domem č., se obžalovaný J. V. rozeběhl, zde stojící M. B., srazil na zem a zmocnil se její kabelky, kterou poškozená držela v ruce a tímto odcizením kabelky v hodnotě nejméně 50,- Kč, dámské peněženky v ceně 100,¬- Kč s finanční hotovostí nejméně 840,- Kč, dioptrických brýlí v hodnotě 1.000,- Kč, dámských stahovacích kalhotek v hodnotě nejméně 20,- Kč, mobilního telefonu značky Nokia 3410 v ceně nejméně 920,- Kč včetně kreditu 420,- Kč, plátěného kloboučku v ceně nejméně 50,- Kč, tří kusů plátěných kapesníků v hodnotě nejméně 30,- Kč a kosmetického vybavení v hodnotě nejméně 30,- Kč, jí způsobili škodu v hodnotě 3.040,- Kč, po opuštění místa činu M. P. a J. V.na kole odjeli na nezjištěné hřiště, kde si z odcizených věcí vzal obžalovaný M. P. nejméně 400,- Kč a mobilní telefon, přičemž při sražení na zem utrpěla poškozená zhmoždění levého ramene, povrchní oděrku na levém lokti a zhmoždění krajiny levého kyčelního kloubu a v souvislosti s přepadením utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu s dosud trvajícími obtížemi.
Obviněnému M. P. byl podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Tímto rozsudkem byl uznán vinným také J. V., zároveň bylo rozhodnuto i o náhradě škody.
Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 2 To 118/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného M. P. v celém rozsahu a sám znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pomocí k trestnému činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že
1. 6. 2008 v ranních hodinách se v Č. B. dohodl s obžalovaným J. V., že prostředky k obživě si opatří přepadením náhodné kolemjdoucí osoby, přičemž tuto dohodu realizoval obžalovaný J. V., který v B. ul. před domem č. srazil na zem zde stojící M. B., a zmocnil se její kabelky v hodnotě nejméně 50,- Kč, obsahující dámskou peněženku v ceně 100,- Kč s finanční hotovostí nejméně 840,- Kč, dioptrické brýle v hodnotě 1 000,- Kč, dámské stahovací kalhotky v hodnotě nejméně 20,- Kč, mobilní telefon Nokia 3410 s kreditem v hodnotě nejméně 920,- Kč, plátěný klobouček v ceně 50,- Kč, tří plátěných kapesníků v hodnotě nejméně 30,- Kč a kosmetického vybavení v hodnotě nejméně 30,- Kč, tedy věcí v celkové hodnotě 3.040,- Kč, a z místa činu uprchl do přilehlé ulice, odkud ho obžalovaný M. P. odvezl na jízdním kole na dětské hřiště, kde se o kořist podělili.
Za to podle §234 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému M. P. trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo uhradit poškozené M. B. škodu ve výši 3.988,- Kč.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud pochybil, když jeho jednání posoudil jako pomoc k trestnému činu loupeže, navíc bez toho, aby jakkoli doplnil či zopakoval dokazování, změnil pouze popis skutku ve výroku o vině tak, aby podpořil své právní hodnocení. Obviněný tedy nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že se dohodl s J. V. na přepadení náhodného občana, neboť to nebylo v řízení před prvoinstančním soudem prokázáno.
Dále obviněný připomíná závěry dokazování provedeného před soudem prvního stupně, ze kterých vyplynulo, že se obvinění dne 1. 6. 2008 v ranních hodinách bavili zcela nekonkrétně, že by mohli někomu něco vzít a za to si opatřit něco k jídlu. Jednalo se tedy o zcela abstraktní rozmluvu, která nesměřovala vůči konkrétní osobě a nijak nespecifikovala způsob provedení. Dovolatel upozorňuje, že soud prvého stupně uzavřel, že přepadení bylo náhlým rozhodnutím J. V., které obviněný P. nemohl nijak ovlivnit.
Dovolatel rovněž namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by J. V. v jeho jednání utvrzoval, radil mu, opatřoval mu pomůcky ani že by jednal nějakým jiným způsobem uvedeným v §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Odkazem na judikaturu obviněný uvádí, že pomoc není systémově možná až po dokončení trestného činu. V daném případě ovšem trestný čin loupeže byl dokončen již okamžikem zmocnění se kabelky J. V., tedy v době, kdy byl obviněný zcela pasivní a sám zaskočený vzniklou situací. Obviněný je toho názoru, že i z tohoto důvodu nelze jeho jednání považovat za pomoc k trestnému činu loupeže.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek v části týkající se výroku o jeho vině i trestu a aby přikázal odvolacímu soudu o věci znovu jednat a rozhodnout, případně, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že by obviněného uznal vinným ze spáchání trestného činu podílnictví.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný polemizuje se závěry odvolacího soudu a jeho námitky směřují do skutkové oblasti, které deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují, stejně tak námitka, že odvolací soud nerespektoval §259 odst. 3 tr. ř.
Co se týče námitky absence zákonných znaků pomoci k trestnému činu loupeže, dle názoru nejvyšší státní zástupkyně, pokud se jednání podporujícího hlavního pachatele účastník dopustí sice až po dokončení trestného činu, může tímto jednáním realizovat svůj ještě před činem daný slib přispět hlavnímu pachateli po trestném činu, jde o pomoc ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Má za to, že obvinění se předem dohodli na přepadení náhodné kolemjdoucí osoby. Obviněný usnadnil hlavnímu pachateli útěk z místa činu a uzavřením dohody poskytl hlavnímu pachateli tzv. psychickou pomoc. Tedy právní kvalifikace učiněná odvolacím soudem dle jejího mínění odpovídá skutkovým zjištěním vysloveným odvolacím soudem.
Pro úplnost dodává, že pokud by bylo vycházeno z dovolatelovy skutkové verze, bylo by na místě jeho jednání hodnotit nikoli pouze jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale jako trestný čin nadržování podle §166 tr. zák.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn.
V daném případě obviněný namítá zásadní procesní pochybení odvolacího soudu, které mělo určující vliv na právní posouzení. Odepření přezkumu by v tomto případě vyvolalo zásah do základních práv, který má být naopak odčiněn. Nejvyšší soud proto při respektování judikatury Ústavního soudu (viz nález I. ÚS 55/04) se tímto dovoláním věcně zabýval, byť při restriktním výkladu námitky obviněného nespadají pod žádný dovolací důvod. Respektoval tak judikaturu Ústavního soudu, podle níž se dovolací řízení se v žádném případě nenachází mimo ústavní rámec a Nejvyšší soud musí provádět výklad trestního řádu ústavně konformním způsobem.
Z tohoto pohledu shledává Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zcela důvodné. Vrchní soud činil odlišné skutkové závěry, aniž by znovu provedl důkazy provedené v hlavním líčení či provedl zcela nové důkazy, čímž porušil ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud změnil právní kvalifikaci trestného činu a v duchu této změny pozměnil rovněž skutkovou větu, a v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, bez jakéhokoliv provedení důkazů.
Krajský soud jako soud nalézací dospěl k závěru odlišnému oproti obžalobě, že k dohodě na oloupení poškozené mezi spoluobviněnými nedošlo. Podle zjištění krajského soudu se nedomlouvali na konkrétních okolnostech zamýšlené trestné činnosti, došlo pouze k předchozímu rozhovoru o úmyslu získat nějak finanční prostředky. Oloupení poškozené bylo náhlým a individuálním rozhodnutím J. V. Proto také obviněného P. uznal krajský soud vinného pouze trestným činem podílnictví dle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Oproti tomu Vrchní soud, ačkoliv v odůvodnění rozsudku na str. 5, 6 uvádí, že nevznikly důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, přesto změnil právní kvalifikaci jednání obviněného M. P. Odvolací soud dále v rozporu s předchozím závěrem uvedl, že skutková věta výroku rozsudku krajského soudu nereflektuje předchozí dohodu spoluobviněných na přepadení. Tuto dohodu ovšem krajský soud na podkladě před ním provedeného dokazování výslovně vyloučil, když dospěl k jiným skutkovým závěrům než obžaloba (viz str. 6 rozsudku krajského soudu). Odvolací soud rozhodl rozsudkem, ve kterém změnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na základě toho, že jinak vyhodnotil důkazy provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně, aniž by sám tyto důkazy nebo důkazy nové provedl. Vrchní soud tak rozhodl v rozporu s ust. §259 odst. 3 tr. ř. Toto pochybení pak zásadním způsobem zpochybňuje skutkové i navazující první závěry učiněné vrchním soudem v napadeném rozhodnutí.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného M. P. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 2 To 118/2008, ve výroku o vině a trestu ohledně tohoto obviněného.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na část zrušeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze pak Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování bude na vrchním soudu, aby se buď ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným krajským soudem, tj. že k předchozí dohodě na provedení loupeže nedošlo, anebo musí sám doplnit dokazování, např. doplňujícími výslechy M. P. a J. V., a na jejich podkladě zvážit, zda opodstatňují změnu skutkových závěrů Krajského soudu. Od toho se pak bude odvíjet i výsledné právní posouzení jednání obviněného P.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl dovolací soud zároveň o vazbě obviněného P. tak, že se do vazby nebere, neboť shledal, že v nynějším stádiu řízení nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly některý z důvodů vazby uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr