ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1073.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1073/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. B. n. P., zastoupeného advokátem, proti žalované B. C. I. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 89.902,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 C 57/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 5. srpna 2008, č. j. 29 Co 672/2007 - 64, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.077,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro uznání ze dne 21. 6. 2007, č. j.
21 C 57/2006-30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 89.902,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % z částky 20.295,40 Kč od 19. 8. 2004 do zaplacení,
3 % z částky 16.077,70 Kč od 29. 9. 2004 do zaplacení, 3 % z částky 21.847,50 Kč
od 26. 10. 2004 do zaplacení, 3 % z částky 31.682,- Kč od 27. 11. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne
5. 8. 2008, č. j. 29 Co 672/2007-64, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly v posuzovaném případě splněny, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Domnívá se, že odvolací soud ne zcela přesně vyložil ustanovení §47 o. s. ř., které upravuje doručování právnickým osobám. Poukazuje na to, že sama skutečnost, že strážný převezme poštovní zásilku, nemůže odůvodnit závěr, že byl zmocněn k jejímu převzetí. Je přesvědčena, že v daném případě není na místě použití zásady volného hodnocení důkazů, když svědek výslovně uvedl, že žalovanou nebyl k přebírání pošty zmocněn, a žalované nebyla dána možnost vyjádřit se, zda svědka zmocnila či nikoliv. Odvolacímu soudu dále vytýká, že nevzal v úvahu tvrzení jednatele žalované, že se dlouhodobě léčil po utrpěném vážném úrazu, v důsledku kterého byl neschopen docházet do zaměstnání. Je tedy přesvědčena, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedený důkaz - svědeckou výpověď svědka H., a na základě tohoto nesprávného hodnocení učinil nesprávný závěr. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání žalované ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu, uvedl, že obrana žalované je účelová, a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako bezdůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není přípustné. Podle §243c odst. 2
o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty
za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká především nesprávná (nedostatečná) skutková zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Takto koncipovaným dovoláním proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu však nelze založit jeho přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesměřují-li uplatněné námitky proti právnímu posouzení věci, tím méně mohou být podkladem pro závěr, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, jak vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132/2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř. lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004), přičemž o situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.647,50,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 4., §16 odst. 2, snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobci vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.130,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 7.077,50 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu