ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1305.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1305/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce K. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. N., zastoupeného advokátem, a 2) České republice – P. f. ČR, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 197/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č. j. 28 Co 210/2008 - 106, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, č. j. 8 C 197/2005-82, zamítl jednak žalobu na určení, že „kupní smlouva uzavřená mezi 1. žalovaným a
2. žalovaným dne 22. 2. 2005 pod č. 1001820510 ohledně zemědělských pozemků v k.ú. D. n. V., podle které byl proveden vklad vlastnictví do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště M. č.j. V-670/2005-206 s právními účinky vkladu ke dni 2. 3. 2005, je neplatná“, a dále žalobu na určení, že „výlučným vlastníkem parcel původního pozemkového katastru vedených v katastru nemovitostí jako pozemky ve zjednodušené evidenci pod č. 25/1, 108/1, 126/1 a 126/3 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště M. na LV č. 225 pro obec V. a k.ú. D. n. V. ve prospěch vlastnického práva 1. žalovaného je 2. žalovaný“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č. j. 28 Co 210/2008-106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., neboť i když dne 15. 12. 2004 podal u druhého žalovaného žádost o úplatný převod shora uvedených zemědělských pozemků č. 126/1 a 126/3 a 25/1 podle §7 odst. 1 písm. d) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o P. f. České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, nedostavil se k nabídce kupní ceny (nenabídl kupní cenu) a tím se sám z možnosti uzavření kupní smlouvy vyřadil; nemohl se tak stát druhou osobou v pořadí a tím jeho nárok na uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví k označeným pozemkům zanikl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvedl, že rozpor „s hmotným právem a jeho ustáleným výkladem, zejména ustanovení §7 zák. č. 95/1999 Sb. spatřuje v tom, že soudy obou stupňů zamítly žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, protože žalobce nabídku kupní ceny nepodal, avšak rozhodly tak bez toho, aniž by zkoumaly, zda vůbec nabídka žalovaného 1) a případná nabídka žalobce by byly učiněny v soutěži, která splňovala všechny formální náležitosti“. Dovolatel má dále za to, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1685/2004 dovozuje, že konání nové soutěže by jistě ovlivnilo jeho právní postavení, neboť „by pak získal nové právo účastnit se regulérní soutěže“. Vyslovuje též názor, že „klíčová je i podmínka rozsahu a doby obhospodařování pozemků žalovaným 1)“, což se pak promítá do otázky platnosti soutěže (která podle něj nebyla vyhlášena v souladu se stanovenými pravidly), a způsobuje i neplatnost kupní smlouvy. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Namítá-li, že nebylo vyvěšeno oznámení o konání soutěže a že žalovaný neprovozoval zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně
10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji (a z těchto svých opačných skutkových tvrzení vyvozuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení), pak se nejedná o námitky nesprávného řešení otázek právních, ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tento dovolací důvod však přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Výtkou, že soudy obou stupňů „rozhodly bez toho, aniž by zkoumaly, zda vůbec nabídka žalovaného 1) a případná nabídka žalobce by byly učiněny v soutěži, která splňovala všechny formální náležitosti“, žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Námitka dovolatele, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že konání nové soutěže by jistě ovlivnilo jeho právní postavení, neboť „by pak získal nové právo účastnit se regulérní soutěže“, není správná, neboť nedostavil-li se k nabídce kupní ceny (nenabídl kupní cenu), sám se z možnosti uzavření kupní smlouvy s druhým žalovaným vyřadil. Za takto zjištěného skutkového stavu nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu