ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2299.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2299/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) A. B., a 2) Š. B., oběma zastoupeným advokátkou, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 28 C 372/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 8 Co 522/2008-174, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 11. 2008, č. j. 8 Co 522/2008-174, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 28 C 372/2006-146, jímž byla zamítnuta žaloba, aby „žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně vyklidit nemovitosti: pozemky p.č. 2122 zastavěná plocha
a nádvoří, p.č. 2123 zahrada, p.č. 2124 orná půda, p.č. 1216 - pozemek ve zjednodušené evidenci a budovu rodinného domu na parcele č. 2122, vše zapsáno na LV 989, na Katastrálním úřadě pro M. k., Katastrální pracoviště K., Katastrální území L. n. O. a to do tří dnů od právní moci rozsudku“, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva ze dne 24. 10. 2002 uzavřená mezi žalobkyní jako prodávající a T. K. jako kupujícím není neplatným právním úkonem (§37, §39 obč. zák.) a že žalobkyně neprokázala, že by tuto smlouvu uzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, které by způsobily relativní neplatnost této smlouvy ve smyslu §49 obč. zák., což by byl důvod pro odstoupení od kupní smlouvy. Není-li žalobkyně vlastnicí předmětných nemovitostí, není oprávněna se vůči žalovaným (kteří předmětné nemovitosti koupili od T. K.) domáhat vyklizení nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť je přesvědčena, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyly provedeny všechny důkazy, které v průběhu řízení navrhovala (znalecký posudek o ceně nemovitostí, listinné důkazy, posudek bývalého zaměstnavatele a výslechy svědků P. S.-S. a M. a D. Z.). Je přesvědčena o tom, že kupní smlouvu uzavřela za nápadně nevýhodných podmínek a že tato skutečnost byla v řízení prokázána. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neshledal je přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.) v dovolání nevymezila. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatelka nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní,
ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího
v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Výtkou, že odvolací soud neprovedl všechny důkazy, které v průběhu řízení navrhovala, žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.;
z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné
(viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004.
sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné
pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu