ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2993.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2993/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. S., a b) M. S., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. G., zastoupenému advokátem, a 2) České republice-M. s., o zaplacení částky 35.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 171/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006, č.j. 39 Co 526/2006-68, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(podle §243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 31. května 2006, č. j. 10 C 171/2005-39, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně částku 35.000.- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel zejména ze zjištění, že žalovanou částku zaplatila paní J. H. v rámci výkonu rozhodnutí ve prospěch jejího (bývalého) manžela V. H. První žalovaný jako soudní exekutor jednal zcela v souladu se zákonem. Žalobci neprokázali, že by jim jednáním tohoto žalovaného vznikla majetková újma, resp., že by se kterýkoliv z žalovaných na jejich úkor obohatil, případně, že by jim v této souvislosti vznikla škoda.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č. j. 39 Co 526/2006-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, když se s tímto rozhodnutím ztotožnil; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobci uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadli dovoláním, v němž se neztotožňují s jeho závěry s tím, že nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, v provedených důkazech a v hmotněprávních i procesněprávních předpisech dopadajících na souzenou věc. Navrhují proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelé správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybňují v zásadě konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by bylo objasněno čím by toto rozhodnutí naplňovalo předpoklady dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť jimi nastolené právní otázky se nedotýkají těch, které na základě skutkového základu sporu soudy skutečně také řešily. Pokud je v dovolání případně fakticky uplatněn (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu