ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.30.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 30/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé I. Š., zastoupené Městským úřadem v Ch. jako opatrovníkem, dcery I. P., a J. Š., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 9 P 172/2002, o odvolání otce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 30. října 2008, č. j. 1 Nc 5701/2008-234, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením v záhlaví označeným rozhodl, že soudce Okresního soudu v Chrudimi JUDr. P. E. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.
V podání ze dne 28. 11. 2008, označeném jako odvolání, otec vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu. Po poučení soudem prvního stupně dne 17. 12. 2008 otec uvedl do protokolu tohoto soudu, že označeným podáním mínil podat odvolání.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Jestliže věc musí být podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. přikázána jinému soudu téhož stupně proto, že soudci příslušného soudu jsou vyloučeni (§14 o. s. ř.), rozhoduje o přikázání věci (je věcně příslušným k rozhodnutí) soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.). Jak v případě tohoto ustanovení, tak v případě §16 odst. 1 o. s. ř. tedy o uvedených otázkách rozhoduje nadřízený soud; již z toho, že jde o nadřízený soud plyne, že se nejedná o soud prvního stupně. Rozhodnutí krajského soudu o vyloučení soudce okresního soudu, případně též o přikázání věci jinému soudu, proto odvoláním napadnout nelze.
Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí.
Tím, že otec „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, jež touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Jestliže není upravena k projednání odvolání proti uvedenému rozhodnutí nadřízeného krajského soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „dovolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný (srv. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, zveřejněné pod pořadovým číslem 112 časopisu Soudní judikatura, ročník 1997, č. 14, na str. 325, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, zveřejněné pod poř. č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 anásl.).
Pro úplnost třeba dodat, že nedostatkem funkční příslušnosti by řízení bylo postiženo i v případě, že by podání otce mělo být „dovoláním“.
Dovolání je totiž ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Jak již bylo vyloženo, ve shodě s dikcí ust. §104 odst. 2 o. s. ř. napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím nadřízeného krajského soudu. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srv. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48/1996 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, případně též o přikázání věci jinému soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení by proto muselo být i v tomto případě zastaveno podle §104 odst. 1 o. s. ř. , i kdyby šlo o dovolání (srv. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, zveřejněné pod poř. č. 149 časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, č. 8, na str. 605 a násl.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu