ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3052.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3052/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně T., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. Č. r., s.p., o odporovatelnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 143/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2007, č. j. 8 Co 875/2006-68, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně T., a.s., potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 6. září 2006, č. j. 22 C 143/2006-49, jímž bylo rozhodnuto, že žaloba, aby bylo určeno, že převod vlastnického práva k pozemku parcelní číslo 1129/1 o výměře 62.852 m2 – lesní pozemek, nacházejícímu se v katastrálním území M. u Č. T., okres K., obec Č. T., zapsanému u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště K., na LV č. 671, uskutečněný na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2006 mezi žalovaným a F. N., je vůči žalobkyni právně neúčinný, se zamítá (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), s tím, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především na právním závěru, že i přesto, že dle ust. §16 odst. 4 zák. č. 77/1997 Sb. platí, že státní podnik jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu vlastním jménem, je v případě odpůrčí žaloby pasivně věcně legitimován ten, v jehož prospěch byl právní úkon učiněn, což je v tomto případě Česká republika. Dovolací soud neshledává důvod se od tohoto právního názoru odchýlit. Tato otázka byla navíc již Nejvyšším soudem ČR řešena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. listopadu 2001, sp.zn. 30 Cdo 958/2001; a rozsudek téhož soudu sp. zn. II Odon 4/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 3/97). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu