ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3264.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3264/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce P. f. České republiky, proti žalovanému J. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 48/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 17. dubna 2008, č.j. 15 Co 228/2008-45, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č.j. 15 Co 228/2008-45, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. prosince 2007, č. j. 3 C 48/2007-21, kterým bylo určeno, že v rozsudku specifikované pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. ČR, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný měl nabýt vlastnického práva na základě kupních smluv uzavřených se žalobcem dne 20. října 2002 a 22. října 2002. Při uzavření těchto smluv žalovaný předložil potvrzení F. n. m. České republiky (dále jen “FNM“) ze dne 3. června 2002, že není v prodlení s plněním finančního závazku vůči FNM. Z potvrzení ze dne 6. května 2003 však vyplývá, že od 1. srpna 2002 žalovaný dlužníkem FNM byl. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný byl v prodlení s plněním závazku vůči FNM v době uzavření kupních smluv, které jsou v důsledku toho pro rozpor s §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. absolutně neplatné (§39 o.z.). Vlastnické právo ke sporným pozemkům tedy zůstalo zachováno státu a s ohledem na ustanovení §17 zákona č. 229/1991 Sb. vykonává jejich správu žalobce. Konstatoval, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl vydán v nepřítomnosti žalovaného, kterému bylo řádně doručeno předvolání spolu se žalobou a žalovaný se přes výzvu soudu ani před jednáním k žalobě nevyjádřil. Soud prvního stupně proto vycházel pouze z toho, co vyplynulo z žaloby a z důkazů, které předložil žalobce. S poukazem na ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem, které žalovaný uplatnil v odvolání a posoudil je jako tzv. nepřípustné novoty, takže vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Má za to, že použití ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. odvolacím soudem je v rozporu s hmotným i procesním právem. Tvrdí, že jediné novum, které v odvolání uvedl, je námitka promlčení proti případnému dovolání se relativní neplatnosti kupních smluv, k níž však odvolací soud nepřihlédl. V dovolání pak polemizuje s konkrétními skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Za nesprávný též považuje výrok o náhradě nákladů řízení obsažený v napadeném rozhodnutí. Navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce, který poukázal na správnost použití ustanovení
§205a odst. 1 o.s.ř. odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Námitkami proti skutkovému základu, z nějž při svém rozhodování vycházel odvolací soud, žalovaný fakticky uplatňuje (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je takto v dovolání v souvislosti s tvrzenou vadnou aplikací ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (nadto k aplikaci ustanovení §205a o.s.ř. lze srovnat např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9.1.2002, 11 Cmo 294/2001 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2002, 28 Cdo 1952/2002). Pokud tedy žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně neuvedl, že ve skutečnosti nebyl v prodlení s plněním svého závazku a nenabídl o tom důkazy, odvolací soud nemohl k této skutečnosti přihlédnout.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, které má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až 239 o.s.ř., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu