ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3271.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3271/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Obce S., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. P., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitosti a o vrácení kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 207/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2008, č. j. 10 Co 462/2007-96, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 17. srpna 2007, č. j. 6 C 207/2006-74, takto:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2008, č. j. 10 C 462/2007-96, se odmítá.
Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově
ze dne 17. srpna 2007, č. j. 6 C 207/2006-74, se zastavuje.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 17. 8. 2007, č. j. 6 C 207/2006-74, určil, že vlastníkem pozemkové parcely č. 640/86 v katastrálním území S. je žalobkyně – Obec S., žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 10.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, č. j. 10 C 462/2007-96, rozsudek prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně, podal žalovaný dne 30. 5. 2008 tzv. blanketní dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem.
Žalobkyně se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), se zaměřil na posouzení, zda dovolání žalovaného obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být
v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo
o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupkyni žalovaného K. T. dne 31. 3. 2008 a posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 2. 6. 2008. Dovolání podal žalovaný k poštovní přepravě dne 30. 5. 2008; označil v něm sice rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, avšak neuvedl v něm, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a z jakých důvodů jej podává. Jelikož žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, soud prvního stupně mu usnesením ze dne 2. 6. 2008, č. j. 6 C 207/2006 - 101, uložil, aby ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení usnesení doplnil podání ze dne 30. 5. 2008 tak, že uvede, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, důvod dovolání, vydání jakého rozhodnutí dovolacího soudu se domáhá, aby předložil doklad o svém právnickém vzdělání, popřípadě plnou moc zástupce s právnickým vzděláním, a současně jej poučil, že nebude-li přes výzvu předsedy senátu (samosoudce) podání řádně opraveno nebo doplněno a pro tento nedostatek nebude moci být v řízení pokračováno, soud vadné podání, kterým se zahajuje řízení, usnesením odmítne s tím, že k ostatním podáním soud nepřihlíží dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 4. 6. 2008 (středa). Posledním dnem čtrnáctidenní lhůty stanovené soudem pro splnění podmínky povinného zastoupení advokátem a podání řádného dovolání byla středa 18. 6. 2008. Žalovaný udělil plnou moc k zastupování v dovolacím řízení K. T. dne 16. 6. 2008; tato zástupkyně dne 20. 6. 2008 sepsala „odůvodnění dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 10 Co 462/2007“, které bylo dne 26. 6. 2008 podáno osobně u soudu prvního stupně.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. měl žalovaný možnost doplnit dovolání o chybějící náležitosti jen do uplynutí lhůty, která mu byla určena ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání
se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud tudíž již nemohl k podání ze dne
20. 6. 2008, podanému osobně dne 26. 6. 2008, kterým bylo dovolání žalovaného doplněno, přihlédnout a podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř dovolání odmítl.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně
je odvolání (viz §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že dovolatel směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně má s ohledem na výsledek tohoto řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky
č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně ve výši 5.300,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu