ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3387.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3387/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. Č., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. K., 2) I. K., 3) V. H., 4) J. H., a 5) J. C., všem zastoupeným advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 101/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2008, č. j. 1 Co 209/2007-250, takto:
Dovolání žalovaných se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. 16 C 101/2005-189, výrokem I. a III. uložil žalovaným zaslat žalobci doporučeným dopisem do tří dnů od právní moci rozsudku omluvy ve znění uvedeném v těchto výrocích; výrokem II. a IV. žalovaným uložil příslušné omluvy vytisknout (otisknout) po právní moci rozsudku v nejbližším čísle I. M. J. a v M. z. Výrokem V. zamítl žalobu, aby každý ze žalovaných zaplatil žalobci 20.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 1 Co 209/2007-250, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Připomněl, že žalobce neoprávněný zásah do svých osobnostních práv spatřuje v nepravdivých výrocích, uvedených o něm v „Prohlášení členů Rady města a tajemníka M. J.“, uveřejněném v I. M. J. – VIII/2005 a v písemnosti s názvem „Bylo odvolání Č. z funkce starosty skutečným komplotem?“, doručené v polovině měsíce září 2005 do schránek občanů M. J. Soud konstatoval, že v řízení nebyla prokázána pravdivost předmětných tvrzení a pro jejich objektivní způsobilost dotknout se cti žalobce přestavují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Předmětná tvrzení podle názoru odvolacího soudu vybočila z rámce pravdivé, věcné a objektivní kritiky. Vzhledem k tomu, že adresátem difamujících informací byla veřejnost, mohl tím neoprávněný zásah do práv na ochranu žalobcovy osobnosti způsobit negativní účinky z hlediska utváření názoru veřejnosti na žalobce. Za přiměřený prostředek obrany považoval shodně se soudem prvního stupně jako dostačující omluvu v navrženém znění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož důvody spatřují v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, označují to, že nebyl připuštěn výslech účastníků na straně žalovaných a naopak provedení výslechu svědka – syna žalobce – poté, co tento byl přítomen od začátku jednání dne 6. června 2006 v jednací síni. Poukazují též na nedostatky ve skutkových zjištěních. Navrhli proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 28 Cdo 95/2002, usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2006, č. j. 30 Cdo 111/2006-130, rozsudek NS ČR ze dne 14. května 2002, sp.zn. 28 Cdo 795/2002 apod.). Pokud
je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení
s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu