ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3583.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3583/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. Š., 2) K. O., oběma zastoupeným advokátem, 3) P. O., a 4) M. P., o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 130/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2006, č.j. 5 Co 2676/2006-108, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.007,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 25. srpna 2006, č. j. 2 C 119/2005-81, zamítl žalobu na obnovu řízení vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 C 130/2002, ve věci žalobce M. K. proti výše uvedeným žalovaným 1) až 4) o zaplacení 50.000,- Kč každým ze žalovaných.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. prosince 2006, č. j. 5 Co 2676/2006-108, potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že žalobci uplynula lhůta k podání žaloby na obnovu řízení ve smyslu §233 odst. 1 o. s. ř. Dále poukázal na ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Mimo jiné konstatoval, že žalobci nic nebránilo, aby v původním řízení, které trvalo u soudu prvního stupně pod sp. zn.
2 C 130/2002 od 7. 3. 2002 do 1. 12. 2004, navrhl provedení svědeckého výslechu svého bratra M. K., neboť tento byl již během března roku 2002 nalezen, stejně tak předložil daňové přiznání za rok 1999 a účetní uzávěrku vytištěnou 11. 2. 2001, navrhl svědeckou výpověď J. S. a V. S. a nabídl jako důkaz dopis ze dne 28. února 2001, adresovaný panu O. Nešlo tedy o důkazy, které žalobce nemohl v původním řízení uplatnit. K námitce žalobce, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci uvedl, že nedoručení procesního usnesení žalobci popřípadě obecné zmocněnkyni nemohlo mít vliv na rozhodování v této věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Domnívá se, že oba soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť je přesvědčen, že všechny jím navrhované důkazy nemohl v původním řízení bez své viny uplatnit. Navíc je zjistil, případně získal, v době tří měsíců před podáním žaloby na obnovu řízení a proto nemohla být tato podána opožděně.
K podanému dovolání se vyjádřili první a druhý žalovaný, navrhují odmítnutí dovolání a požadují přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolání v označené věci není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř. a s §238 odst. 2 téhož zákona. Splněna není ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. 26 Cdo 333/2008). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o. s. ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalovaným 1) a 2) vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.275,- Kč /srov. §2 odst. 1, §10 odst. 1 a 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.575,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaných, představována částkou 3.007,25 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu